Je to jen konec světa

Časoprostorově komorní drama ze života jedné na první pohled značně dysfunkční rodiny, která není schopná mezi sebou řádně komunikovat, aniž by nedošlo na urážky a hrubá slova. Dolanova rodinná konverzačka zaujme svým audiovizuálním zpracováním založeném na množství detailních záběrů a nepřeslechnutelném hudebním doprovodu. Na filmu mě nejvíc rušily prázdné a místy až nuceně natahované dialogy, které sice vypovídaly o povaze jednotlivých postav, nicméně nebyly dostatečně silné, aby dokázaly diváka upoutat a přesvědčit. Mluvit o nadcházející smrti není běžné téma ke konverzaci, ale v tomto případě byla tato nelehká záležitost zastíněna hysterickým návalem emocí, který nelítostně zazdil prvotní myšlenku. (21.03.2020)

(2x) Rodinné drama, kde se dusno vytvoří stejně rychle, jako zmizí veškeré naděje na vzájemné pochopení. Kdo zná předchozí tvorbu Xaviera Dolana, bude nadšen, kdo ne, těžko najde odpověď, proč je tenhle sedmadvacetiletý Kanaďan tak výjimečný. Protože tohle není manýra, tohle je život. #mezipatra2016 (08.11.2016)

Konverzační drama Xaviera Dolana v sobě nezapře své divadelní kořeny. Dolan je podtrhl suverénní režií s důrazem na exhaltovaný herecký projev a výrazně citově zjitřené dialogy. A svůj záměr zvládl mistrovsky, stejně jako herci, kteří v náročných partech excelují (Cassel, Cotillard, Seydoux...). Rovněž technicky je snímek perfektní, vyzdvihl bych zejména kameru a střih. Téma filmu a jeho rozvedení ve scénáři mě ovšem vůbec neoslovilo a celé drama na mě působilo dojmem dokonalé, ale prázdné režisérské a herecké onanie ve stylu: "tohle všechno my dokážeme". Divadelní prkna tomuto dílu musí svědčit neskonale lépe. Tři hvězdičky. (02.07.2016)

O největší zklamání festivalu se postaral Xavier Dolan, který do soutěžní sekce přivezl nejočekávanější film letošního ročníku na jehož novinářskou projekci jsme čekali čtyři hodiny. Jeho melodrama se bohužel hroutí pod nánosem toporných dialogů a teatrálního herectví. Zlatou palmu si film nejspíš neodnese. [Cannes 2016] (20.05.2016)

Veľmi pekná kamera, francúzska herecká smotánka (ktorá sa jaksepatří snaží) a miestami zaujímavá atmoška či hudba. Ale zároveň otravne ambivalentná a pozérska volovina. Sledovať hodinu a pol jednu kvalitne dysfunkčnú rodinu, o ktorej sa nič konkrétne nedozvieme a jedného mlčanlivého týpka, ktorý hádže precítené pohľady a nevie zo seba vyžmýkať jednu vetu....no čo ja viem. Každopádne pozerateľné to bolo a fakt, že Dolan má len 27 rokov u mňa prihadzuje jednu hviezdičku. V takom mladom veku sa totiž experimentovať má, pričom spôsob akým drží film v rukách ukazuje, že chalan je veľmi šikovný. Uvidíme s čím príde nabudúce. (17.09.2016)