Spring Breakers

Komentář mého známého, který filmu nelze odpárat. Neudělám nic jiného, než že ho doslova uctivě okopíruju, protože je to text, který si zaslouží existovat na světě minimálně dvakrát (Pierre Menard by věděl, jak to myslím): "Spring Breakers páchá krásnou filmovou loupež. Co bylo do té doby zprostředkováváno pouze videoklipovými záběry k tanečně popovým songům (a jenom a právě ony videoklipy vymyslely celý beach party styl i obsah), se tady stalo chytře vybraným dějištěm uhrančivého příběhu. Tohle byste nikdy nečekali. Dokonce i když odhodíte počáteční nedůvěru, nejspíš neodhadnete příští momenty filmu dost odvážně. A nepřekvapilo by mě, kdyby většina diváků vlastně úplně přehlédla, co se jim to skutečně odehrálo před očima. *» O prázdninách čas běží jinak. Tedy pokud nepodlehnete mánii masového odreagovávání se a v tentýž moment neprovádíte na tomtéž místě navlas tutéž činnost jako stovky ostatních, čímž fakticky ničíte volné možnosti prázdninového režimu a vlastně jen pokračujete v ubíjejícím, pro všechny stejně odpočítávaném čase školy. Tudíž by se mohlo zdát, že to poslední místo, kde byste hledali probuzená vědomí pro magickou krásu jedinečného okamžiku, je floridská pláž obsazená rozjásanou, zpovykanou bohatou omladinou v době jarních prázdnin. A ejhle... *» Stačí sledovat děj, čas a sebe v čase, a pak se prázdniny mohou stát školou vlastní intuice, vlastního očekávání a vnímání času, ať jste, kde jste. Ovšem pozor. Ve Spring Breakers se do toho pustí čtyři exempláře svého druhu, které mají do hloubajících existencialistek opravdu daleko: šestnáctileté středoškolačky. Přestane jim stačit pouze kopulačně vrtět boky na večírcích, šňupat koks, relaxovat v hotelovém bazénku. A rozhodně se nespokojí s "pomádovým" prázdninovým románkem, nezůstanou v bezpečných vodách rádoby hříšných tanců, při nichž ve skutečnosti nic nehrozí. Ale budou rozmetávat každou minutou veškerá svá i divákova očekávání a rozjedou hypnotickou hru na život a na smrt. *» „Nechci se vrátit. Tady mám konečně pocit, že jsem sama sebou. Chci kliknout a zastavit čas.“ Tohle přání je klíčem – k příběhu i zasmyčkované struktuře filmu. Může ho paradoxně splnit jediná věc: odvaha pokračovat, nezastavovat. (Dívka, která přání vznese, to příznačně vzdá první – ale zanechává touhu.) Čas prázdnin, čas Spring Breakers se může zpomalovat, natahovat, je to jeden ze zázračných aspektů jeho „toku“, může nechat vracet ve smyčkách ty momenty, které jsou tak mimořádné a fantaskní, že „utkví“, „nezmizí“, jsou jako zvukové vlny, rozvibrované všudypřítomnými strunami. Tento efekt se může udržet a znovu opakovat jen tehdy, pokud odhodlané postavy mají odvahu jít ještě dál, do ještě fantasknějších a napínavějších důsledků. Pokud protáhnou magický čas prázdnin až tam, kde ostatní už se poslušně vracejí do zaběhlých smyček školního a rodinného bezčasí. Zbylé hrdinky pokračují v největším paradoxu lidského života: zastavují čas jeho udržováním v pohybu. Nutí ho, aby znovupřehrával a zastavoval mimořádné momenty, tím, že ho akcelerují, že dál logicky rozvíjejí příběh. Potom jim čas jako nekonečné echo přivolává neustále všechno: je, jejich současnost i minulost, to, co právě dělají, i to, co už udělaly (přepadení kavárny), aby se dostaly sem. To už jednou provždy definuje je a jejich příští možnosti: právě jich, surfujících na zcela konkrétně rozvibrovaných vlnách času jejich konkrétní existence. Jakmile s tím přestanou, budou prostě jen „trávit prázdniny“. *» Pokud vám tohle všechno zní i při nejlepší vůli školmetsky, pusťte si rovnou Spring Breakers. Je to čirá dechberoucí napínavá magie." (05.03.2015) (méně) (více)