Dnes naposled

Nevýhodou tohoto cenného díla je jeho silná konkurence (Tažní ptáci, Ikarův pád), se kterou se těžko vyrovnává. I když je lze asi těžko porovnávat, jsem přesto značně ovlivněn těmito pozdějšími klenoty. Hodnocení tomu neodpovídá, ale dle mého názoru se film drží v trochu nezáživné stereotypní koleji, která po půlhodině začne být na obtíž. Lehce to kompenzuje grandiózní herecký ansámbl, ovšem i tak je zážitek průměrný. Snad budu Bohem řádně potrestán. (10.08.2012)

Výtečná záležitost, cele fungující, ideálně zasazeno do bezčasí (není podstatné, že máme jakoby současnost)... Důležité jsou postavy a jejich příběhy. Nadmíru jsem nadšená všemi hlavními představiteli, poprvé smekám i před Štěpánkem, užívám si Ráže, opětovně žasnu nad Smolíkem, cením si Mareše, a světe div se, respektuji i Hegerlíkovou. Svými standardy nenarušili nic z ideální symbiózy ani Kačírková s Brodským, potěšila jsem se Sovákem i Strunou... Jediné, čeho lituji je, že kolorit byl zaplněn v komparsu ve stejné míře bývalými stary Mrázkem a Ferbasovou, jako i začínajícími Řehořem a Bohdalovou. Marta Fričová v úvodu ovšem získala cenou roli s využitím své perfektní frančiny. (26.03.2011)

Vyborny film o lidech, ktere porazi alkohol. Takovy propracovany ceskoslovensky Noir film. Z filmu sala beznadej ze vsech stran, atmosfera spelunky, kde vladne strizlivy a tolerantni cisnik ( Mensik ) je dokonala. Vyborne herecke vykony, kde bych predevsim vyzdvihl Stepanka, jsou take skvele. Ztraceny vikend od Wildera hodnotim pomyslne jeste vyse, tento snimek me ale uchvatil a myslim, ze se s prehledem jedna o nejlepsi nas film, ktery se venuje problematice alkoholu. Spolecne s Kristianem a Zivot je pes nejlepsi Fricuv film. (25.06.2011)

Střed labyrintu závislosti je natolik zašmodrchaný, že se jeví být bludištěm samým. Chodec uvězněný v bezčasí soustavně naráží na tytéž rohy, stěny, okna a tváře, tu bdělejší, tu unavenější – a na stále nové lži, které jej vedou po drážkách toho trychtýřového sestupování tam, kde je konec jen zdánlivý a kde lze ještě donekonečna hloubit patou důlek – pro tu poslední partii kuliček. (24.10.2021)

Ožratý jako prase jsem párkrát samozřejmě byl, ale nikdy jsem nechlastal. Nicméně svůdný hlas sirén závislostí docela znám a tenký hlásek pana Alkohola jsem párkrát taky zaslechl a ve slabých chvílích si člověk říká, jaké by to bylo vše v něm denně utápět a do mozku si nainstalovat klávesu Delete.  Ale tak naštěstí nežiju v neštěstí, abych o tom vážně přemýšlel a na těch pár svých chmur mám jiný recepty.  Fričova pozvánka do světa alkoholiků je pak výborná, příčiny spíš jen načrtne (proč asi chlastá pan továrník v padesátých letech, že?), ale s důsledky si servítky nebere. Pět alkoholiků a pět osudů: Smrt, šílenství, vězení, rodinná ostuda a byť se to na první pohled nemusí zdát, tak i komický Sovákův pátý alkoholik Zemánek dostal naloženo. Co třeba ztráta sebeúcty, hm?   Povedený, tak akorát na čtyři velký panáky, šup, šup, šup, šup a jdu...teda lezu. (27.09.2023)