Dnes naposled

Znáte ty filmy, ve kterých je poukázáno na nějaký závažný problém, řešení se zdá být nemožné a na konci svitne jiskřička naděje? Tak podobný okamžik zde nehledejte. Ponurý film, ukazující příběhy několika mužů holdujících alkoholu. V mnoha scénách mně bylo trapně za ně, i když musím uznat, že oproti Menšíkovi v Ikarově pádu to byl jen slabý čaj. Shodou náhod jsem film viděl vzápětí po Děkujeme, že kouříte, takže dnes mám odvikačku double:) (16.08.2011)

Cesta do hlubin pijanovy duše. Temné, převážně v noci a v intimně osvětlených pokojích se odehrávající drama, je nejvíce sugestivní, když alkoholiky nechává v dlouhých záběrech svádět předem prohraný vnitřní boj. Nevyužitím záblesků naděje prohlubovaný pocit zmaru zlehčují komické vsuvky mnohem méně, než by jeden dle obsazení vedlejších rolí (Menšík, Sovák, Bohdalová) čekal. Hororové delirium Františka Smolíka svědčí o šíři talentu Martina Friče (čerpajícího zde z vlastní zkušenosti), který se možná proslavil komediemi, ale svou řemeslnou profesionalitu nejednou prokázal i v jiném žánru. Nevysvětlené příčiny alkoholismu nás nutí zaujímat vůči postavám rovnou negativní spíše než shovívavé stanovisko, což bylo zřejmě výchovným záměrem filmu (poplatnému své době rovněž tím, že největší neřád je ověšený zlatem a trousí anglická slovíčka). Vhodný k prevenci alkoholismu ano, didaktický přesto nikoliv. 80% Zajímavé komentáře: NinadeL, ondrula, BigBang (28.11.2011)

Byl jsem až překvapen, kolik tehdejších hereckých es se Fričovi před kamerou sešlo, a jejich charakterní efekt byl skutečně mimořádný. Menšík výjimečně za barem a se stejnými problémy, s jakými se musí páni hospodští potýkat v menších lokálech i dnes (ožírat se na dluh je hold dočasně příjemnější), Jiří Sovák řídící své holičství zásadně z putiky nebo tradičně skvělý František Smolík, jehož halucinační scéna v prázdném bytu takřka překonává ty nejlepší sekvence z Bilderova Ztraceného víkendu. Jedná se sice pouze o takové nevinné nahlédnutí na problematiku alkoholismu v čele s černohumornými poznámkami protagonistů, ale svůj účel film přesto splňuje znamenitě a i po letech nepřestává bavit a být aktuální... 80% (14.07.2016)

Jak vidno, Vláčilův HADÍ JED měl svého plnohodnotného předchůdce. Film jakoby vůbec nevznikl v období sice doznívajícího, ale přesto ještě stále silného budovatelského nadšení. Vynikajícímu hereckému obsazení odpovídají i skvělé výkony. Velikáni minulosti, dnes již všichni nebožtíci, ukazují, jak široká byla škála jejich hereckého umění, schopnosti charakterizovat a individualizovat výkon a svěřenou postavu. Zmínku ale zaslouží i pozoruhodně zralý výkon Ireny Kačírkové v roli "ženy z rozhraní" nebo věrohodná studie tehdy neméně mladého Vlastimila Brodského. Fričovský fenomén měl a má více rozměrů; velký tvůrce se zdaleka neomezoval na "jen" veseloherní žánr. Minulost není nikdy uzavřená; vždy má co nabídnout a čím překvapit. (29.04.2013)

Nenápadná, možno až zabudnutá dráma s malými prvkami komédie. Vidieť za jedným výčapným pultom pánov Sováka a Menšíka, to je pohladenie na duši pre každého fanúšika filmových kotúčov, hoci tu nehrali hlavnú rolu. Avšak očakával som viac. Téma alkoholizmu je samozrejme storočia stará a zdá sa, že ťažko riešiteľná. Film mi neposkytol nič hlbšie, ukázal mi len asi tucet alkoholikov (inak alkáčov je v tomto filme skoro viac ako triezvych) ale neukázal mi, prečo chlastajú, aké sú pohnútky, nikto predsa nechlastá v takých objemoch len tak. Film je dobrý len ako memento. (06.05.2021)