Dnes naposled

Upraveno v červnu 2020. Dnes naposled je fyzickým existencialismem Martina Friče. S ohledem na ideologický normativ své doby, musel trojlístek Josef Neuberg, František Vlček st. a Martin Frič přibalit k existenciálnímu flambování recepis na kapky s nastíněnou možností nápravy, ale také negativní stanovisko veřejnosti, přesto se se zájmem dostává až do niter rozpadu vlastní lidské osobnosti. Démon alkoholu, právě v jeho oparu se vytrácejí všechna ta osobní zklamání, podléhání nárokům očekávání, útěky z bytostných frustrací a úzkostí strachu, ta potřeba zapomenout, a schovávat se před okolním světem, ale i před sebou samotným. Vypěstovaný návyk, ty stavy opojení a bezvědomí, nenápadně rozšiřující se vlnění a dalekosáhlá destrukce světů vnitřních, intimních i vnějších, veřejných. Obrazy k průniku do soukromých rozvratů vnitřních světů využívají detaily a drobnosti, hrají si s přítmím i kompozičním uspořádáním, neschází Paganini, ani Rachmaninov. V hlavním centru soustředěné pozornosti je Jindřich Danda (velmi dobrý Zdeněk Štěpánek), vedoucí inženýr, jistá pracovní nedostatečnost a pečlivě utajovaný pád ducha již nelze dobrovolně zastavit. Útěk je vysvobozením ze závazků. Druhým objektem se zvýšenou pozorností je Karel Mašek (vynikající Vladimír Ráž), houslový virtuóz, smutný z přízemnosti života. Neřest má vedlejší účinky v nespolehlivosti, a pak také tápání. Útěk je osvobozením se z tíže okovů. Vedlejším ohniskem zájmu je Rendl (pozoruhodný Jaroslav Mareš), překupník a spekulant z nutnosti z toho neustálého stornování překotně již uzavřených kšeftíků. Čas se rychle krátí a sklony k odplatě jsou vedeny k osobní satisfakci, potrestáním za nedostatečné přijetí tou komunitou lokálu nešťastných. Hlavní ženskou postavou je Magda Řeháková (velmi zajímavá Irena Kačírková), starožitníkova dcera a houslistova intimní vzpomínka. Sebevědomě úspěšná poloha je důkladně udržovanou ochrannou známkou, nitro se obává bolesti. Významnou postavou filmu je Taupe (pozoruhodný František Smolík), bývalý továrník, již uzavřený za alkoholovou hradbou z bolesti absolutní osamělosti a klinické smrti všech těch jistot a krás velkolepého života minulosti. Útěk je vykoupením. Výraznější postavou je také Zemánek (zajímavý Jiří Sovák), holič a osamělý mužíček, jenž po ztroskotaní manželství hledá útěchu v alkoholovém oparu ve společnosti notoriků. Z dalších rolí: houslistova manželka v nevědomí aktuálního mužova pracovního odloučení, Božka (Běla Jurdová), v záležitostech poskytovaných služeb vždy spolehlivý vinárník Kroc (Vladimír Menšík), inženýrova stále zklamávaná manželka Berta (Antonie Hegerlíková), za otce alkoholika stud cítící inženýrova již pracující dcera Jiřina (Eva Očenášová), inženýrův neposlušný a nezdárný synek Láďa (Václav Tomšovský), Jiřinin spořádaný snoubenec Jaroslav (Luděk Munzar), Magdin otec a opatrný starožitník (Vlastimil Brodský), z inženýra znepokojený ředitel (Václav Lohniský), s pozdním příchodem nespokojený dirigent Bohumil Petržílka (Zbyněk Vostřák), vyšmelené koberce zpět požadující dr. Ventura (Jindřich Narenta), či jeho bujně výřečným spekulantem okouzlená manželka (Věra Váchová). Dnes naposled, ano, tady dosahuje Frič nejniternějšího stupně filmové existenciální poezie. Alkohol je útěchou, která se tak snadno vymyká zpod kontroly. Působivá existenciální poetika! (05.11.2014) (méně) (více)