Dnes naposled

Tak dlouho se chodí s džbánem do knajpy, až se jednou nakráčí k docentu Skálovi aneb budete-li topit svůj žal v alkoholu, můžete zjistit, že ten šmejd bravurně ovládá několik plaveckých stylů. Varování ministerstva zdravotnictví: prázdné oči Františka Smolíka v prázdném pokoji děsí víc než jakýkoli dosud natočený horor a národnímu géniovi navzdory vás donutí upřednostnit vodu na plicích před pivem v žaludku. Varování Faidry E.: na ČSFD oficiální text distributora = odvyprávění obsahu filmu. (17.11.2020)

Úžasný závěr. Zacpával jsem si uši, odvracel zrak, chodil jsem po místnosti, abych unikl pocitu trapnosti. Před prstem, který varovně kynul "Takhle to dopadá", však nebylo lze utéci. Věřím, že tohle někdy lehce šablonovité, každopádně však působivé, memento může lidem závislým skutečně pomoci, aby si svou závislost přiznali a začali s ní něco dělat. Blaze těm, kdo nejsou žádnou svazováni. (Když pomyslím kolikrát za den kontroluji e-mailovou schránku a kolik sladkého jsem s to spořádat na posezení, nejsem si jist, že mezi ty blažené patřím.) (27.09.2006)

Já si teďka tohle vypiju, pak si dám prcka – a tím to hasne. Jméno Martina Friče bývá nejčastěji spojováno s populární komediální tvorbou prvorepublikové a protektorátní provenience a téměř se zdá, že v pozdějším období toho za pozornost už moc nestojí. Chyba lávky. Frič se po krátkém období osobní i tvůrčí stagnace vzepjal ke svému velkému comebacku tématem, se kterým dlouhá léta sám zápasil. V tom filmu je uložena velká životní zkušenost i svého druhu neobvyklá výzva, jak čelit problémům s alkoholem. Zároveň je zřejmé, že tu nejde o žádné plané moralizování, ale o komorní, v podstatě velmi intimní příběh několika lidí, kteří chtějí utéct před šedivou a ubíjející prózou života do světa fantazie a opojných klamů. Každý z nich má ke své závislosti jiný důvod, každý se u dna skleničky ocitl z různých příčin. Herci hrají civilně a dokáží s maximální přesvědčivostí zpřítomnit vnitřní hnutí svých postav. Zdeněk Štěpánek se úplně oprostil od zavedených jevištních manýrů a vysekl tady hluboký portrét člověka propadajícího se až na samé dno. Jiného druhu je potom Rážův houslista, samolibý frajírek, prahnoucí po exkluzivitě života a hledající dočasný únik v náruči atraktivní ženy. Je tu samozřejmě mistrovská herecká studie Františka Smolíka, který sice předtím odehrál bezpočet opilců a životních ztroskotanců, ale žádný z nich neměl v sobě takovou hlubokou duševní vyprázdněnost jako zkrachovalý továrník Taupe. Okamžik, v němž se pod vlivem rostoucího deliria vrací v představách k minulosti a v náhlém pomatení mysli postupně prochází prázdnými pokoji svého bytu, patří k vrcholným scénám Fričova filmu a v kontextu doby měla nepochybně silný účinek. Přesně zahraná je i Sovákova expresivní figurka profesionálního alkoholika; ve stejné rovině, i když v trochu jiném úhlu, se pohybuje Marešova role. Na rozsahem nevelkém prostoru na sebe výrazně upozorňují i další, především mondénní milenka Ireny Kačírkové nebo jedna z prvních větších příležitostí před kamerou Vladimíra Menšíka. Jak je pro filmy z této dekády typické, pokouší se o co nejrealističtější pohled na věc čili žádný happyend se nekoná. Ani nemůže. Své následovníky ostatně film získal v dalších dílech pozdějších tvůrců, mezi jinými například v Hubačově Ikarovu pádu nebo Pecháčkově sondě Dobří holubi se vracejí. (14.02.2010)

Pomalá sonda do duše alkoholikov, ktorí si kedykoľvek, kdekoľvek, za akýchkoľvek okolností dokážu nájsť dôvod nato, aby si dali za "štamprlík", pričom klamstvo, krádež, výhovorky, prázdne sľuby, sú absolútnou samozrejmosťou. Uprednostnenie svojho "koníčka" pred podstatnejšími výdavkami, o tom už ani nemá zmysel polemizovať. Výborný film. Možno pomalší, bez mimoriadnej dramatizácie, ale pre mňa výborný .. (04.12.2021)

Je opravdu zajímavé pozorovat dokonalou přesvědčivost herců v poloze opilců. Stejně jako u snímku Tam na konečné a bezchybného opilce v podání Martina Růžka, či stejně laděného panákové sprintera z filmu Obchod na Korze, jsem i zde přesvědčen o tom, že herci měli od Maca pár panáků povoleno. Zmíněné filmy dvojice Kadár - Klos mají ovšem, o proti tomuto, velkou výhodu. Dějová linie v klidu a poklidně dojde do cíle. Zde se, žel přírodo, excelentně nahromaděné individuální osudy v posledních minutách jen mihnou před očima - velmi ukvapené závěry. Delší stopáž by v tomto případě určitě nevadila, protože sledovat takovéto luxusní herectví, je nepochybně zážitek. I proto jsem v hodnocení "přísnější" protože mne režisér najednou vytrhl z ponurého světa zapadlé nalévárny a jejich štamgastů, žijící v podstatě dva životy, které ovšem nelze spojit dohromady. Snaží se, slibují, ale hlavně...pijí "ještě jsem se neloučil s Becherovkou...". Film se dá rozložit jako opilecký stav. Nejdřív hromada legrace, potom drámo a nakonec tvrdý pád. I když zde není uveden žánr komedie, u filmu se lze královsky bavit. Sovákův opilec je pro mne bez diskuze nejlepší, a také vlastně ze všech nejsvobodnější, když nebudeme mluvit o závislosti. On z toho báru vyvázl bez jizev. Zárukou skvělého humoru jsou také např. Štěpánkovy proměny či naprosto vynikající americko-francouzský obchodník v podání Jaroslava Mareše. Jeho popis na mol opilého, sotva stojícího Sováka, doprovázený slovy La Alcoholic je naprosto vynikající. Nepochybně jeden z vrcholů své doby a naprosto skvělé herectví. (08.01.2015)