Saulův syn

A pak že bylo o největší tragédii v dějinách lidstva natočeno vše. Polské vyhlazovací tábory jako Osvětim, Treblinka, Chmelno, Sobibor, Majdanek nebo Belzec ztělesňovaly peklo na zemi. To nejznámější se odehrávalo v prvním jmenovaném, ve kterém drtivou většinu stopáže sledujeme detail tváře nebo záda jednoho z Židů, který na nich má velké rudé X, které mu o pár týdnů/měsíců prodlužuje život. Nevíme o něm skoro nic. Jen, že plní špinavou práci, utírá zvratky, krev, žene lidi do sprch, pálí jejich těla, hází popel lopatou do řeky. A nanovo. Tvůrci dokonale vypráví zvukem, cítíme každou kulku, která je odehraje mimo obraz, ale dobře víme, pro koho byla určená. Vše ostatní je záměrně rozostřené do obrysů ležících těl. A jedno takové se náš „hrdina“ zaváže pohřbít podle židovských tradic. Formálně velmi zajímavé, ale zase úplně nahlas netleskám. (09.04.2016)

Zrovna tak silně, jak na mě zapůsobila úvodní půlhodina, mě (s výjimkou úplného závěru) rozladila následující hodina, roztahaná a plná situací, které se mi zkrátka a dobře zdály až příliš přitažené za vlasy. Samozřejmě nevím, jak to ve vyhlazovacích táborech chodilo, a je dost možné, že se tam takové věci opravdu mohly stát, nicméně to věčné přenášení těla, přecházení z jednoho oddělení na druhé, vymlouvání se... Na můj vkus to bylo až moc fantastické a s tím realistickým pojetím se to akorát tlouklo. Přes všechny výtky (z nichž jedna by směřovala i k tvůrcům českých titulků, kteří bůhvíproč nepřekládali vše a já tak měl pocit, že mi leccos důležitého uniklo, protože maďarsky umím říct akorát segedýn) filmu ovšem nemůžu upřít naprosto fantastické zpracování, k děsivé dokonalosti dovedený nápad "Přimějeme diváka, aby se cítil jako hlavní postava.", odpudivě působivou kameru a výborně udělaný zvuk, který zkrátka doma u počítače nebo u televize nemůže být takový jako v kině plném nedutajících lidí. Pokud někdy budu mít odvahu, podívám se znovu. Ale teď bych si raději dal zase nějakou komedii, prosím. (24.02.2016)

Proč jsme museli sledovat osud zrovna toho největšího debila z celé Osvětimi? Nějaké ty rozhovory s přeživšími členy Sonderkommanda jsem už viděl a jsou to celkem normálně přemýšlející lidé. Všechny ty postavy okolo ve filmu byly daleko racionálnější. Tohle bylo vyloženě utrpení sledovat. Ale ne kvůli výborné kameře, zvukové stránce nebo kvůli všeobecným hnusům, co se tam tak trochu, ale spíš skrytě, děly. To bylo všechno fajn. Ale protože to bylo jako sledovat potápěče, na kterého se hrne lidožravý žralok, ale on si nutně musí vyfotit mrtvého kraba s urvaným klepetem a udělá pro to úplně všechno. Prostě příběh, se kterým se nedokážu ztotožnit a hlavní postavě jsem přál brzký konec pro její bezbřehou stupiditu. Může se namítnout, že motivace hlavní postavy spočívala v uchování posledního zbytku lidství. Budiž. Ale mohl si k tomu vybrat třeba něco, co má větší smysl. Například pokus o útěk, o který šlo všem ostatním, jenom ne hlavní postavě, která ho svou blbostí v podstatě kazila. Navíc ty rozhovory mezi postavami nedávaly vůbec smysl. Já vím, že tam na nic nebyl čas a prostor, ale i tak je každá věta úplně o něčem jiném a spíš jsem z toho cítil laciný kalkul, aby film nepůsobil moc jednoduše. Nebo je to třeba maďarštinou, nevím. Podobně mě štvala záměrná a celkem kontraproduktivní absolutní nepřehlednost a až přílišná chaotičnost a neorganizovanost práce v táboře. Tomu se mi nějak nechtělo věřit. Na snímku ovšem oceňuji jeho kameru, pár zajímavých scén a hezký konec. (28.02.2016)

Hlavní tahák evropských filmových festivalů a (snad) zasloužený Oscar 2016. Pohled na život ve vyhlazovacím táboře očima jednoho z členů Sonderkommanda. Kamera se prakticky celý film pohybuje s hlavním hrdinou a zabírá detail jeho hrůzou otupělé tváře. Jde o odvážný a originální přístup, který vytváří až klaustrofobický dojem. K atmosféře filmu se to ale hodí. Ten otupělý pohled vpřed. Stále před sebe. Nekoukat ani doleva ani doprava. Snažit se nemyslet na to, co se kolem děje. Snad jedině tak šlo z onoho místa okamžitě nezešílet. Humánní myšlenka důstojného pohřbu mladého chlapce tam kdesi v tom peklu na zemi, je v podstatě jediným motorem filmu. Tato hlavní dějová rovina je sice značně nepravděpodobná a vzdálená skutečnosti, ale pravda že sledovat 107min záběr jednoho člověka, jak stěhuje mrtvoly z plynové komory do pecí a pak umývá šatny od krve bez jakýchkoli dalších motivů, by bylo pro diváka už moc silný kafe. I tomu beznadějnému čekání na smrt a oddalování vlastního konce je třeba dát nějaký vyšší smysl, než je pouhý přirozený pud sebezáchovy. Jinak by to Oscara nedostalo. Přitom skutečný děs toho místa byl v tom, že zde žádná lidskost nezbyla a pro myšlení nebyl ani čas ani prostor. Jediná motivace byla přežít právě ten den a právě tu hodinu. 70% (10.09.2016)

Už z principu depresivní kousek, který je ale natočen zcela jinak než jsem čekal (zejména kvůli kameře z třetí osoby), absolutně u mě nezafungovalo vtažení do děje a ne, že bych se vyžíval pohledem na nahá pohublá umučená těla (která navíc ani tak pohublá povětšinou nejsou), ale ta kamera, která nedovolí se pořádně rozhlídnout vůbec nikde a detaily scén jsou po většinou rozostřené, mi jednoduše vadila. Závěr je poměrně atmosférický, ale klidně by k němu mohla vést 20 minutová cestička namísto neprošlapané 90ti minutové německé cesty. (18.08.2017)