Saulův syn

(1001) Tomu říkám filmový debut. Nevím, kdo by co chtěl ještě dovysvětlovat, od prvního do posledního záběru víme naprosto všechno, co jako divák a ČLOVĚK potřebujeme vědět. Sochání pomocí omezeného zorného pole a posílení pouze slyšeného je neuvěřitelně mocné, spolu s (mým) postupným uvědomováním, že jde vlastně o antické drama sofoklovských rozměrů a že budu nejspíš ještě hodně dlouho brečet. A jak praví Marigold: "Film, po kterém je 99% snímků s tématem holocaustu jen přebytečnou patetickou veteší." (28.08.2018)

Skutočný otras, dnes dajú cenu už čomukoľvek, čo má spojitosť s utrpením Židov v druhej svetovej vojne. Toto je ale takmer filmový žart. Kamera hrozná, celý čas mierená na maximálne pol metra od maďarského herca, mali sme tým asi získať pocit autenticity, ja som skôr získal pocit neprehľadnosti. Celý snímok pozeráte na nejaké šuškandy a pokusy niečo potajme vymyslieť, väčšinou ale vôbec neviete o čo ide. Alebo sa tam dokola ozýva nemecký hlas: „Arbeiten!“, prípadne ešte častejšie počujete nejakého poľského debila vykrikovať: „Kurwaaa, do roboty!“ Jednu hviezdu dávam za dobre zobrazený naturalizmus čo sa týka mŕtvych ľudských tiel, ktoré sú tam všade a každý ich vníma ako niečo normálne, ťahajú ich sem a tam, prepravujú z miesta na miesto a podobne. Citovo vás ale nemá veľmi čo chytiť. Nečakajte žiadne prekvapenie. (24.05.2016)

Saulův syn dokazuje, že i tak otřepaný filmový námět, jakým holocaust bezesporu je, může pořád ještě překvapit něčím novým. V tomto případě jsou to hned dvě věci. První je netradiční kamera, která neustále ocasníkuje hlavnímu hrdinovi, takže si divák může zblízka nastudovat herpes clonu Thomase Janea a Belmonda. Proč ne, originalitě se meze nekladou, i když puntičkáři a milovníci skálopevné lubezkiovské kamery potěšeni nebudou. Po spielbergově dostatečně explicitním Schindlerovu seznamu by člověk nečekal, že se někdo bude pouštět do vod ještě hlubších. Neříkám, že je zde nějaké torture běsnění, ale dvouhodinový pohled do pravého jádra továrny na smrt mi připadá jako posunutí hranic ještě dál. Kdyby tvůrci hodili do placu pár normotvorných tabulek, celý film začal balancovat na hraně zákona. Až doposavaď problém nemám, zvažoval bych i pětku, bohužel jádro příběhu a pohnutky, které vedou hlavního hrdinu k jeho konání, pochopí, obávám se, jen semita, resp. neznaboh a cynik jako já jen těžko. Poslední poznámkou budiž, že je to asi tak 10 let, co jsem naposled viděl v kině film ve formátu 4:3. Dá se doporučit. 80% Edit: Ten film mám i po půl roce pořád v hlavě, takže zvyšuju na plnej. (19.02.2016)

,,Proč jsi opustil živé, kvůli mrtvým? '' ----------- Tento film je taková zhmotněná apatie. Apatie lidí, kteří se už lidmi dávno přestali cítit, kteří už přestali myslet. Lidí jejichž jedinou jistotou je stejný osud jako těch které coby členové sonderkommanda odvádí do plynových komor a jejichž pokroucené pokálené a rozdrásané ostatky nakládají na výtahy, které je odvezou do krematorií v prvním patře... Coby členové sonderkommanda mají jen jedinou výhodu a tou je skutečnost, že se sem tam dostanou k nějakému nedojedenému jídlu z kapes obětí co odešli do sprch či kousku nějakého oblečení. Ti nejodvážnější občas ukradnou i nějaké to zlato, protože i přes okamžitý trest smrti lze za něj u úplatných kápů a SS dozorců získat nějakou tu malou výhodu. Ač se film odehrává v místech, která by se dala nazvat peklem na zemi, ku podivu tu hrůzu a brutalitu z toho prostředí spíše cítíte než vyloženě vidíte. Způsob jakým kamera snímá herce je totiž takový, že ostrý obraz má jen sama přímo zabíraná postava zatímco vzdálenější okolí je rozostřené. Divák tedy vidí obrysy nahých mrtvých těl vlečených za nohy z plynových komor, ale obličeje nerozeznává. To dává filmu ještě masovější anonymnější rozměr masové továrny na smrt. O to více k divákovi dopadají zvuky. Bušení stovek pěstí na dveře plynových komor když první krystalky cyklonu B dopadnou mezi lidi ,, ve sprchách '', hučení kremačních pecí, skřípot vozíků s mrtvými těly, kakofonie různých kovových úderů a zvuků výtahů a samozřejmě neustávající řev povelů kápů a stráží. Zaslechneme němčinu, maďarštinu, slovenštinu, ruštinu, francouštinu.... Lidé z celé okupované Evropy sem byli deportováni aby zde zemřeli, nebo aby pomáhali nacistickým bestiím se smrtí jiných, než dojde řada i na ně. Nezřídka kdy se stávalo, že silní muži byli vybráni přímo z transportů do těchto sonderkommand aby v zápětí zjistili, že na haldě mrtvých čerstvě zplynovaných těl připravených ke spálení leží jejich děti, ženy, rodiče... Toto poznání potká i Saula. A tak se v továrně na smrt pokusí svému nevlastnímu synovi zajistit důstojný pohřební jidiš obřad a pohřeb... Od filmu nečekejte Schindlera ani třeba Grey Zone, Sobibor či Colette... Tohle je prostě něco jiného. Je to mnohem autentičtější, syrovější, jde z toho na člověka čirá hrůza. Bohužel o tomto filmu nejde napsat, že byl hezký. Jedná se o velice zručně natočené připodobnění něčeho, čehož skutečný rozměr si neumí představit ani ti, kteří se holocaustem zabývají... Tohle bylo za 5 hvězd! * * * * * (08.04.2016)

Těžce fyzický zážitek, především kamera a zvuk, přeostřování, pohyb postav v prostoru, hluky a podružné zvuky v pozadí, vytvářejí nepolevující atmosféru nevolnosti a vyhánějí otáčky snesitelnosti spolubytí u jednotlivých scén pro mě jako citlivého pozorovatele na hranu. To se mi stává málokdy. V kontrastu s nehybnou umanutostí hrdiny, jeho utkvělýma očima a chorou myslí skálopevně ulpívající na pološíleném předsevzetí se tu vytvořil dobrý základ pro jedinečný počin. -- (I morální rozštěp podtrhuje onen konstrast, je prostý, hluboký a nerozhodnutelný - muž upřednostní pohřbení chlapce (něčí syn to jistě je, syn člověka) nad pomocí svým druhům v plánu na útěk, neboť si je skálopevně jist, že pro nikoho není v tom pekle naděje, že jejich osud je nezvratný, čili jeho mysl možná není chorá, ale jen cynicky nevšímavá k tomu, jak svým konáním maří aktivity a vybičovává úzkost svých prokletých druhů, od nichž tím žádá nelidskou dávku soucitu a pochopení, aby ho nezlynčovali. Konec příběhu mu sice dává za pravdu, což ale neznamená, že opravdu neměli šanci vyváznout. Jak moc potom byla jeho volba k jednání chorá, přispívající k vůkolní zkáze a hrůznosti, jak moc byla ospravedlnitelná, pochopitelná, nebo dokonce jak moc byla průzračně dobrá a zářná, uprostřed šílenství nejhorších zločinů proti lidskosti a pudovému strachu druhých o vlastní život v tom všem, třeba jako příklad úplného odpoutání se od světské marnosti a vlastního prospěchu v něm?) -- Škoda ale, že toho výsostného efektu nebylo využito ústrojněji - překáží mi prvoplánový, toporný scénář, to, jak děj pohání autorský úmysl, umělý oblouk neživotné představy, nikoli vnitřní vývoj a spád. Aby z toho bylo zdařilé poetické podobenství, symbolická balada, tvar, jenž by tomuto počinu slušel výsostně, na to děj snímku málo abstrahuje od dramatických vyprávěcích postupů, skoro až školácky do nich místy zabředá, nechává se strhnout a vzniklý tvar je nedozrálý, rozpolcený, za cenu značného oslabení svého potenciálu. Ve výsledku mě tak sledování filmu v celém průběhu hlavně zklamávalo. *~~ (17.05.2016)