Saulův syn

Už z principu depresivní kousek, který je ale natočen zcela jinak než jsem čekal (zejména kvůli kameře z třetí osoby), absolutně u mě nezafungovalo vtažení do děje a ne, že bych se vyžíval pohledem na nahá pohublá umučená těla (která navíc ani tak pohublá povětšinou nejsou), ale ta kamera, která nedovolí se pořádně rozhlídnout vůbec nikde a detaily scén jsou po většinou rozostřené, mi jednoduše vadila. Závěr je poměrně atmosférický, ale klidně by k němu mohla vést 20 minutová cestička namísto neprošlapané 90ti minutové německé cesty. (18.08.2017)

Těžce fyzický zážitek, především kamera a zvuk, přeostřování, pohyb postav v prostoru, hluky a podružné zvuky v pozadí, vytvářejí nepolevující atmosféru nevolnosti a vyhánějí otáčky snesitelnosti spolubytí u jednotlivých scén pro mě jako citlivého pozorovatele na hranu. To se mi stává málokdy. V kontrastu s nehybnou umanutostí hrdiny, jeho utkvělýma očima a chorou myslí skálopevně ulpívající na pološíleném předsevzetí se tu vytvořil dobrý základ pro jedinečný počin. -- (I morální rozštěp podtrhuje onen konstrast, je prostý, hluboký a nerozhodnutelný - muž upřednostní pohřbení chlapce (něčí syn to jistě je, syn člověka) nad pomocí svým druhům v plánu na útěk, neboť si je skálopevně jist, že pro nikoho není v tom pekle naděje, že jejich osud je nezvratný, čili jeho mysl možná není chorá, ale jen cynicky nevšímavá k tomu, jak svým konáním maří aktivity a vybičovává úzkost svých prokletých druhů, od nichž tím žádá nelidskou dávku soucitu a pochopení, aby ho nezlynčovali. Konec příběhu mu sice dává za pravdu, což ale neznamená, že opravdu neměli šanci vyváznout. Jak moc potom byla jeho volba k jednání chorá, přispívající k vůkolní zkáze a hrůznosti, jak moc byla ospravedlnitelná, pochopitelná, nebo dokonce jak moc byla průzračně dobrá a zářná, uprostřed šílenství nejhorších zločinů proti lidskosti a pudovému strachu druhých o vlastní život v tom všem, třeba jako příklad úplného odpoutání se od světské marnosti a vlastního prospěchu v něm?) -- Škoda ale, že toho výsostného efektu nebylo využito ústrojněji - překáží mi prvoplánový, toporný scénář, to, jak děj pohání autorský úmysl, umělý oblouk neživotné představy, nikoli vnitřní vývoj a spád. Aby z toho bylo zdařilé poetické podobenství, symbolická balada, tvar, jenž by tomuto počinu slušel výsostně, na to děj snímku málo abstrahuje od dramatických vyprávěcích postupů, skoro až školácky do nich místy zabředá, nechává se strhnout a vzniklý tvar je nedozrálý, rozpolcený, za cenu značného oslabení svého potenciálu. Ve výsledku mě tak sledování filmu v celém průběhu hlavně zklamávalo. *~~ (17.05.2016)

Abych pravdu řekla, dost jsem přemýšlela nad tímto filmem a o pocitech, které jsem z něho měla. Zpočátku jsem nechápala, kam režisér a scénárista míří, ale pak jsem to pojala po svém. Zřejmě bylo zamýšleno, abych přijala identitu Saula, stala se jeho součástí a prožívala to, co on se vším všudy. O to se zřejmě snažil kameraman, který nespustil oči ze Saula a byl k němu téměř přikován. Skutečně si nemohu vzpomenout na nějakou pasáž, vyjma konce, kde by byly záběry z trochu větší vzdálenosti. To beru jako plus a dobrý nápad, ale co jsem postrádala, byla absence mých emocí nebo jen ve velmi malé míře a v tom je ten hlavní problém. Situace, kdy se dostal Saul do stavu jakéhosi poblouznění a neadekvátnímu jednání vzhledem k dítěti, kterého chtěl mermomocí pohřbít, mě neoslovila, jak bych očekávala. Přiznávám, že jsem viděla i jiné filmy pojednávající o koncentračních táborech, které se mnou pohnuly po citové stránce daleko víc. Takže ačkoliv je tento snímek z mnoha stran velmi oceňovaný, já jako obyčejný laik musím říct, že jsem to viděla pouze na slabší čtyřku. (07.04.2016)

,,Proč jsi opustil živé, kvůli mrtvým? '' ----------- Tento film je taková zhmotněná apatie. Apatie lidí, kteří se už lidmi dávno přestali cítit, kteří už přestali myslet. Lidí jejichž jedinou jistotou je stejný osud jako těch které coby členové sonderkommanda odvádí do plynových komor a jejichž pokroucené pokálené a rozdrásané ostatky nakládají na výtahy, které je odvezou do krematorií v prvním patře... Coby členové sonderkommanda mají jen jedinou výhodu a tou je skutečnost, že se sem tam dostanou k nějakému nedojedenému jídlu z kapes obětí co odešli do sprch či kousku nějakého oblečení. Ti nejodvážnější občas ukradnou i nějaké to zlato, protože i přes okamžitý trest smrti lze za něj u úplatných kápů a SS dozorců získat nějakou tu malou výhodu. Ač se film odehrává v místech, která by se dala nazvat peklem na zemi, ku podivu tu hrůzu a brutalitu z toho prostředí spíše cítíte než vyloženě vidíte. Způsob jakým kamera snímá herce je totiž takový, že ostrý obraz má jen sama přímo zabíraná postava zatímco vzdálenější okolí je rozostřené. Divák tedy vidí obrysy nahých mrtvých těl vlečených za nohy z plynových komor, ale obličeje nerozeznává. To dává filmu ještě masovější anonymnější rozměr masové továrny na smrt. O to více k divákovi dopadají zvuky. Bušení stovek pěstí na dveře plynových komor když první krystalky cyklonu B dopadnou mezi lidi ,, ve sprchách '', hučení kremačních pecí, skřípot vozíků s mrtvými těly, kakofonie různých kovových úderů a zvuků výtahů a samozřejmě neustávající řev povelů kápů a stráží. Zaslechneme němčinu, maďarštinu, slovenštinu, ruštinu, francouštinu.... Lidé z celé okupované Evropy sem byli deportováni aby zde zemřeli, nebo aby pomáhali nacistickým bestiím se smrtí jiných, než dojde řada i na ně. Nezřídka kdy se stávalo, že silní muži byli vybráni přímo z transportů do těchto sonderkommand aby v zápětí zjistili, že na haldě mrtvých čerstvě zplynovaných těl připravených ke spálení leží jejich děti, ženy, rodiče... Toto poznání potká i Saula. A tak se v továrně na smrt pokusí svému nevlastnímu synovi zajistit důstojný pohřební jidiš obřad a pohřeb... Od filmu nečekejte Schindlera ani třeba Grey Zone, Sobibor či Colette... Tohle je prostě něco jiného. Je to mnohem autentičtější, syrovější, jde z toho na člověka čirá hrůza. Bohužel o tomto filmu nejde napsat, že byl hezký. Jedná se o velice zručně natočené připodobnění něčeho, čehož skutečný rozměr si neumí představit ani ti, kteří se holocaustem zabývají... Tohle bylo za 5 hvězd! * * * * * (08.04.2016)

Chytré spojenie kvázi POV snímania, ktoré dokumentaristicky vťahuje do deja, a hororového prostredia real-life pekla, ktoré snád nikto až tak zblízka prežiť nechce. Žiadne iné slovo než "peklo" nie je výstižnejšie pre nočné scény pri jamách. Na režijný debut z Maďarska úctyhodné. Ak ste nevideli Šedú zónu a nepoznáte výraz "Sonderkommando", tento film vás zabije. (14.10.2015)