Vedlejší účinky

To, co se zpočátku jeví jako hluboká reflexe ,,Prozac Nation" v temnějším proudu západní civilizace, změní se postupně ve strhující krimithriller. Steven Soderbergh výborně vybalancoval obě roviny a především skvěle rozehrál jeden ze základních uměleckých, ale i obecně lidských, aktů, totiž prvek hry, v tomto konkrétním případě hry s divákem. Nahlížení na jednu a tu samou událost dvěma rastry, dvěma úhly pohledu, dvěma páry očí, přičemž divákovi je nejdříve umožněn jeden pohled a posléze ten druhý, který onen prvý zcela neguje a danou událost významově úplně převrací. Soderbergh tak šikovně poukazuje na nesnesitelnou lehkost manipulování s médiem filmu, respektive s médii jako takovými. Na to, jak moc nás a naše životy ovládá kdosi neviditelný pomocí fenoménu informace a nakládání s ní. Ostatně přímo ve filmu jedna z postav pronese větu o tom, že když lidé vidí reklamy v televizi na to, že lék je dobrý, uvěří. Film také mimoděk reflektuje současnou krizi mužské role, neb v něm tvůrci modifikovali klasický souboj dvou mužů a proti muži tentokráte postavili coby protivníka dvě silné ženy...v dané historické fázi emancipačních snah archetyp muž proti muži už je asi jen zaprášený archaický přežitek. Každopádně je úžasné, jak Steven Soderbergh jde pokaždé v každém svém novém filmu záměrně zcela neznámou cestou a probádává zase další nový žánr, jeho odvaha je opravdu příkladná... (16.01.2014)

Chirurgicky přesná Soderberghova režie dominuje v tomhle chladném, zdánlivě farmaceutickém fraudu. Standartně rozehrané, bravurně zamotané uprostřed a důstojné finále. Film s množstvím na tělo napsaných rolí, pevnými otěžemi a nepředvídatelným dějem kdo z koho. Nebál bych se sázet superlativy na jeden z nejlepších thrillerů roku. Není to atmosferické a emocemi nabité jako Prisoners, tady jsou ale zlí pro jistotu všichni, což je tak zajímavé filmařské ozvláštnění. Obvykle když Soderbergh točí filmy, není to o dobrých a zlých charakterech. Je to o tom, kdo v tom umí jak chodit. (03.06.2016)

SPOILERY Úvodním Psycho záběrem Soderbergh zdraví Hitchcocka, otce dospělých thrillerů, pro kterého byla hra s divákem rovněž důležitější než přesvědčivost her, které mezi sebou postavy hrají. Úhly kamery jsou nepravděpodobné, ale efektní a významově nosné. Upozorňují na vychýlenou povahu reality, jak ji vnímá Emily (resp. jak si máme myslet, že ji vnímá), situovaná často mimo střed záběru (pokud ovšem mluví sama za sebe, tj. ne ve své roli, střed patří jí). Nevybalancované záběrové kompozice vzbuzují znepokojující tušení, že něco chybí, že stejně jako Jon nevíme všechno. Kdykoli je použit detail, má to své „vyšší“ opodstatnění, které je odhaleno ve druhé polovině filmu. Detailní záběry, některé dialogy i hudba nás navíc navádějí nesprávným směrem, vyvolávají klamné zdání, že půjde o farmaceutický thriller s nebezpečnými léky coby hlavním viníkem (Ablixa je nakonec pouhým MacGuffinem), případně o mysteriózní film-noir (Haiťan, který viděl ducha, přízračný „zvonivý“ hudební motiv, připomínající rolničky z Krásky dne). Jenomže pak přichází první zvrat, mění se vypravěčská perspektiva i dosavadní rozdělení rolí. Teprve druhé zhlédnutí umožňuje ocenit nenucenost, s jakou jsme upozorňováni na to, že Emily svou duševní nepohodu hraje. Hned první její scéna začíná detailem rtů, které si líčí před svým hereckým výstupem. Zrcadla ji následně obklopují během celé první poloviny filmu. Pochyby o tom, kdo je vlastně viníkem a kdo obětí, pochyby, na nichž je založena podstatná část dramatického napětí filmu, přetrvávají ještě po posledním záběru, který funguje jako symbolické uzavření kruhu. Namísto lineárně vystavěného thrilleru s jednoznačně rozškatulkovanými charaktery sledujeme znepokojivě zacyklenou detektivku (k Martinovi se jako bumerang vrací zločin, který sám spáchal) s proměnlivým pachatelem. Vedlejší účinky k bezchybně odvedenému řemeslu přidávají varování před zneužitím lékařských pravomocí (a důvěrných informací obecně) i narážky na finanční krizi. K době svého vzniku film ale především odkazuje skrze zcyničtělou společnost, ve které mají peníze a renomé větší hodnotu než lidský život. Obchodním pojetím mezilidských vztahů se Soderbergh zaobíral již dříve. Zde jej díky žánru dovolujícímu důslednější (bezohlednější, chcete-li) manipulaci s postavami dokázal vytěžit až na dřeň. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton (20.12.2013)

Pokud jste viděli další americký film Zmizení, tak si můžete gratulovat. Viděli jste dost možná ty nejlepší hollywoodské thrillery roku 2013. Jak se Vedlejší účinky jeví ze začátku dost přirozeně, tak se postupně zvrhnou v absolutní spisovatelský blázinec, který dostane ze hry snad už jenom závěr. Všechno se ale naštěstí povede. Nejsmutněji mi ale bylo u Rooney Mara. Nejdřív jsem ji totiž vnímal jako vydeptanou holku a říkal si, že je fajn, že se konečně někdo má podobně jako tenhle národ...no a pak se to celé zvrhne tak, že by to ani tenhle národ nerozdejchal. ale víte co? Když zaspoileruju, tak si myslím, že to všecko, co řeší Rooney Mara v tomto filmu a my jakožto národ v té naší malé zemičce, je pořád jenom ta nenápadná kurka od chleba, kterou stejně sníme a život půjde dál. No však uvidíte. Vedlejší účinky jsou skvělej film, je dobrý nad ním popřemýšlet. Uvidíte, že toho nakonec moc nevymyslíte, ale budete o stupeň spokojenější. Především proto, že jste konečně viděli poctivý americký thriller. Pozor na něj, poslední dobou jich moc není! (29.12.2013)

No, šovinistická část mé osobnosti by si měla v tom konci přímo lebedit. Na druhou stranu mužská logická část mé osobnosti tam přece jen vidí jisté nedostatky, např. přílišnou překombinovanost záměru, který byl závislý na tolika proměnných, že by nejspíš skončil už v samém zárodku. Ale budiž, takové věci jsou vlastní většině filmů podobného druhu, pokud to není vyloženě protismyslné, dá se to ignorovat. Spíš mi vadilo, že hlavní hrdina se velmi dlouho propadá do srabu a pak celý případ vyřeší skoro levou zadní během několika málo scén. To nepůsobilo úplně vyváženě co se týče napětí, které by takový thriller měl vzbuzovat. Stejně tak že se mu vrátí manželka, nevím, jestli bych na jeho místě po takový scéně co mu předvedla a nedůvěře z její strany měl vůbec zájem. Rozhodně však šlo u všech hlavních postav o prvotřídně zahraný film, což mě od takové CZ-J celkem překvapuje. Jude Law byl celkem sympaťák, i když část filmu působí trochu ňoumovsky. Shrnul bych to tak, že jsem radši, že šlo o vlastně standardní krimithriller a vzdor prvotnímu dojmu se o psychofarmaka vlastně jen lehce otře. Ohodnotil bych tak na 75 %. (20.04.2013)