Eva tropí hlouposti

Nejen vtipný scénář je viníkem velmi povedené taškařice. Kvalitně napsané postavy, dostaly do pusinky zábavné dialogy a mohlo se humorovat o 106. Nataša Gollová má neuvěřitelný komediální talent, nevybavuji si lepší komediální výkon české herečky a že už od roku 1939 uběhlo pár let. U Jiřinky Sedláčkový docela zamrzí, že jsme se minuli v době, protože je to fakt super kočka. Bavil jsem se od začátku až do konce. (05.02.2017)

Já to vážně doteď nehodnotil? Některé resty mě vyložené bijí do očí. Však to znáte, hemží se to tu falešnými hrabaty, tajemníky, sekretářkami, náramky a Záhorského růžemi. Nataša Golová je roztomile trhlá ještě o kus víc než obvykle, Jiřina Sedláčková v jedné ze svých mála rolí je potěchou pro oko a všichni ostatní zvládají vytvořit na scéně krásně ulítlý organizovaný chaos plný slovních přestřelek i situačních vtipů. "Běh sílí srdce a nervy a já svou sestru miluji." (13.01.2019)

Veseloherní filmová tvorba je nejčastěji rozvíjeným žánrem napříč všemi světovými kinematografiemi. Nejinak tomu bylo u nás, kde komedie patřily k nejnavštěvovanějšímu a privilegovanému žánru. Ovšem kvantita nezaručuje kvalitu, spíše naopak. A tak vznikaly většinou nenáročné filmy, které se snažily bavit diváky jednoduchými a osvědčenými prostředky. Zcela jiné pojetí komediálního typu zaujímal režisér Martin Frič, jehož snímky si pokaždé dokázaly udržet vysokou kultivovanost a netradiční pointaci děje. Když v druhé polovině roku 1939 hledal podklad pro svůj další film, padl mu do oka humoristický román tehdy sedmnáctileté autorky Fan Vavřincové. Vzájemné sympatie začínající spisovatelky a zkušeného rutinéra se nakonec protly do jednoho z nejlepších filmů domácí tvorby. Druhým experimentem bylo obsazení hlavní ženské role. Frič musel velmi pečlivě hledat představitelku, v níž by se spojoval dívčí půvab a inteligence jako záruka uličnické ztřeštěnosti a grácie dívčího mládí. To vše, spolu s citem pro pointování vtipu a se smyslem pro nadsázku, která komiku zvýrazňuje a nikoliv shazuje, se spojilo ve výkonu Nataši Gollové. Volba Martina Friče byla naprosto oprávněná, i když ne snadná a samozřejmá. Alespoň zdánlivě. Vždyť Gollová byla do té doby známá spíše jako představitelka sentimentálních něžných hrdinek. Její proměna v bláznivou a spontánní Evu jen potvrdila, že český film našel v Gollové velkou komediální umělkyni, jak to ostatně záhy prokázala v řadě dalších komedií. A je správné jmenovat i její herecké partnery, především nezvykle uvolněného Oldřicha Nového, vynikající Baldovou, Májovou, rozkošného Grusse, Schránila i znamenitou hudební složku reprezentovanou moderními swingovými melodiemi Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera. Ha-halo, Eliško, já sem se vás chtěl na něco hrozně důležitého zeptat. Tady jsou totiž dvě možnosti, tedy buďto, že se vás zeptám anebo že budu mlčet. A proto sem se rozhodl, že se vás zeptám jako obyčejně, jestli byste si mě nechtěla vzít. Eliško, vemte si mě! (04.10.2008)

Navzdory spousty různých klišé, jakými je záměna sestry za milenku, náhodné setkání lidí, kteří se následně potkají jako sousedé, dokonalý happy end v podobě dvou milujících se párů, či notně otřepaného milionářského prostředí se to sleduje velmi dobře a opravdu to pobaví. Stále výborná komedie... 80% (30.03.2020)

Neskutečně pozitivně laděný a absolutně pohodový film. Na samém začátku nasadí ďábelské tempo, které nehodlá snížit a diváky nechá vydechnout až v samém závěru. Zahrané je vše maximálně perfektně. Nemá smysl sem vypisovat jednotlivá jména, protože každý byl absolutně geniální. Nečekal jsem, že mě dokáže rozesmát československý snímek z roku 1939. Tomuhle se to povedlo hned několikrát. Zdejší humor je perfektní. Lze zde nalézt situační i verbální. Na dvě hlavní herečky se navíc dobře kouká. Marně hledám co snímku vytknout. Dle mých požadavků má naprosto vše. Ani vzdáleně jsem nečekal, že mě tak okouzlí. Film je přitom hrozně jednoduchoučký. A právě v tomhle spočívá jeho největší síla a kouzlo, které, soudě dle zdejšího hodnocení a komentářů, nevymizelo ani po těch letech. (29.01.2014)