Eva tropí hlouposti

Veseloherní filmová tvorba je nejčastěji rozvíjeným žánrem napříč všemi světovými kinematografiemi. Nejinak tomu bylo u nás, kde komedie patřily k nejnavštěvovanějšímu a privilegovanému žánru. Ovšem kvantita nezaručuje kvalitu, spíše naopak. A tak vznikaly většinou nenáročné filmy, které se snažily bavit diváky jednoduchými a osvědčenými prostředky. Zcela jiné pojetí komediálního typu zaujímal režisér Martin Frič, jehož snímky si pokaždé dokázaly udržet vysokou kultivovanost a netradiční pointaci děje. Když v druhé polovině roku 1939 hledal podklad pro svůj další film, padl mu do oka humoristický román tehdy sedmnáctileté autorky Fan Vavřincové. Vzájemné sympatie začínající spisovatelky a zkušeného rutinéra se nakonec protly do jednoho z nejlepších filmů domácí tvorby. Druhým experimentem bylo obsazení hlavní ženské role. Frič musel velmi pečlivě hledat představitelku, v níž by se spojoval dívčí půvab a inteligence jako záruka uličnické ztřeštěnosti a grácie dívčího mládí. To vše, spolu s citem pro pointování vtipu a se smyslem pro nadsázku, která komiku zvýrazňuje a nikoliv shazuje, se spojilo ve výkonu Nataši Gollové. Volba Martina Friče byla naprosto oprávněná, i když ne snadná a samozřejmá. Alespoň zdánlivě. Vždyť Gollová byla do té doby známá spíše jako představitelka sentimentálních něžných hrdinek. Její proměna v bláznivou a spontánní Evu jen potvrdila, že český film našel v Gollové velkou komediální umělkyni, jak to ostatně záhy prokázala v řadě dalších komedií. A je správné jmenovat i její herecké partnery, především nezvykle uvolněného Oldřicha Nového, vynikající Baldovou, Májovou, rozkošného Grusse, Schránila i znamenitou hudební složku reprezentovanou moderními swingovými melodiemi Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera. Ha-halo, Eliško, já sem se vás chtěl na něco hrozně důležitého zeptat. Tady jsou totiž dvě možnosti, tedy buďto, že se vás zeptám anebo že budu mlčet. A proto sem se rozhodl, že se vás zeptám jako obyčejně, jestli byste si mě nechtěla vzít. Eliško, vemte si mě! (04.10.2008)

"Teta Pa nutí Klotyldu, aby nosila vlněné punčochy, Klotylda dává výpověď a Eva utekla. No tak je všecko v pořádku a já mohu jít na procházku." Ztřeštěná Eva tropí hlouposti a já jsem se bavil při jejím houpání oknem do domu, stylovém překonávání zídky či opileckém loupení. Ovšem na zaměstnávání mé bránice nebyla Eva zdaleka sama, takže jsem si oprášil základy angličtiny pro idioty s "lingvistou" hrabětem Camelem, vylepšil jsem své deduktivní schopnosti se sluhou Janem a s báječně ujetým ctitelem Zdeňkem jsem ztratil hvízd. Tady zkrátka všichni tropili hlouposti, jen pan továrník pěstoval růže. To dává smysl. A mě to baví. (14.08.2018)

Český žánrový klenot, který ani za ta léta neustoupil o jediný píď ze svých pozic. Film nemá hluché místo, furt se něco děje a sourozenecké duo Nového s Gollovou je prostě stoprocentní. Filmu se daří držet basu s černobílými americkými crazy komediemi a je jednoznačným důkazem, že před válkou bylo v silách našich filmařů a herců vůbec držet krok se světem. O 60 let později se na to dá jen vzpomínat, protože to co se dnes pouští do kin za komedie, to je na ostudu světa. 95% (13.12.2008)

Fenomén bývalé Patsy tropící hlouposti, která se ve filmu stala Evou, si žije sám pro sebe už celá desetiletí. Rádoby první crazy, která v očích některých zastínila skvělé filmy Karla Lamače, Vlasty Buriana nebo Hugo Haase. Co dodat k tomuto údajnému zázraku z pera dívčí autorky z Ahoj na sobotu? Snad jen to, že Evy se už nikdy nezbavíme. Divadelní verze kombinují původní časopisecký románek na pokračování, filmový scénář a domnělou vzpomínku na ty roky, kdy neviditelným králem všeho byl suchý humor P. G. Wodehouse. A možná bude i sequel (nebo spíš nebude). (11.10.2020)

to je dobré,za svůj život jsem ten film viděla několikrát,ale až dneska jsem si uvědomila,že náměstíčko,které Oldřich Nový objíždí v autě,je na Žižkově....tam,kde jsem vyrůstala celé dětství a dokonce pamatuju zeď a bránu Židovského hřbitova,která ve filmu je průhledem ulicí vidět....tak to mne potěšilo :-) (29.10.2019)