30 minut po půlnoci

Mariňák ukázal válku jako čekání s nejistým výsledkem, Smrt čeká všude jako adrenalinovou drogu, Zero Dark Thirty jako zdlouhavou profesionální práci. To se tady odráží v několika rovinách. Hlavní hrdinka je workoholička, která se už od školy bratříčkovala se CIA a celou dosavadní kariéru vlastně věnovala hledání bin Ládina. Na lásku a přátele nemá čas, vztahy si vytváří ryze pracovní (nicméně Pána Prstenů zná). V Zero Dark Thirty jde neustále o informace, a pokud je film něčeho rekonstrukcí, tak právě řetězce (nepravdivých, matoucích, zpochybnitelných) informací, které nakonec vedly k zabití Usámy bin Ládina . Film proto příznačně začíná tmavým záběrem, kdy pouze slyšíme střípky audio nahrávek z 9/11 - Američané byli tehdy doslova "in the dark". Pátrání začíná z bodu nula, kdy se následně postupuje od "žádných" informací, přes "nepravdivé" a "matoucí" až po "pravdivé" nebo "pravděpodobné". Všechno je nakonec kvantifikováno, přepočítáno na užitek, zbaveno jakékoli osobitosti. Protagonisty definuje pouze jejich profesní úloha v rámci systému, kde navíc někteří fluidně systémem proplouvají a mění pozice; pronásledovaní jsou pouhými čárkami na grafu, rozmazanými pixely na obrazovce nebo odosobněnými kódovými označeními (UBL, Listové Eso apod.). Zásahová jednotka "Kanárků" není souborem jasně definovaných individualit, ale zaměnitelnou horou svalů s odpovídajícím technickým vybavením - je to, jako všechno ostatní, pouze nástroj k dosažení cíle. Nakonec, i v samotném závěru jsou nejdůležitější ukořistěné harddisky, CD, DVD a další záznamová média (=informace) než Usáma, jehož vrchol přijde až ve chvíli, kdy je Mayou vizuálně identifikován. Žádné oslavy, žádný patos, jen vakuum, ze kterého najednou není kam dál. Stručně řečeno, Zero Dark Thirty je maximálně procedurální film, který v tomto ohledu předčí i sterilní chirurgickou Nákazu Stevena Soderbergha, a je to možná o to pozoruhodnější, že nejchladnější hollywoodský film roku natočila žena. P.S.: A už se těším, až budou formalisté vyvracet, jak ten film není "realistický", ale že se naopak drží některých konvencí klasického vyprávění - já si všiml minimálně nápadného zdvojování/opakování důležitých informací (například název místa se objeví na ceduli v záběru a pak navíc v titulku); docela by mě ale zajímalo, jak je to tady z hlediska stavby syžetu. (06.01.2013)

Chápu, že dostat Usámu byla především zásluha zdlouhavé byrokracie v kombinaci s osvěžujícím waterboardingem, ale první hodina tohoto filmu je čirá esence nudy, která na obrátkách začne přidávat až po útoku na základnu v Afghánistánu, aby vše korunovala závěrečná akce, která je něco tak precizně a chladnokrevně natočeného, až zůstává nad kumštem režisérky rozum stát; každopádně o tom, jestli tenhle snímek přišel moc brzy, nebo už pozdě, se dozvíme až za pár let. 3 a ½. (22.01.2013)

Bez ohľadu nato či je, alebo nie je tento filmy vyobrazením skutočných udalostí, akým spôsobom sa podarilo dostať najhľadanejšieho teroristu sveta - UBL, kroky, ktoré režisérka filmu Kathryn Bigelow vo svojom snímku ponúka sú dostatočne reálne nato, aby divák uveril. Špionážna dráma ponúka napätie ako sa patrí až v samom závere, ale to sa dalo čakať, že vo filme pôjde prevažne o "tláchanie" hubou. Najväčším mínusom sa tak pre mňa stala stopáž 157 minút. Miestami som sa v tých menách Achba, Dachma či kerý "kebab", totálne strácal. (03.07.2013)

Rozumím tomu, že 11. září představovalo pro Spojené státy obrovský šok a otřáslo sebevědomím velmoci tak, jak se to nepovedlo Sovětskému svazu za celou dobu trvání studené války. Chápu tedy i potřebu vyrovnat se s popravou organizátora atentátu uměleckou cestou a rozumím i síle symbolů. Přesto mě zaskočila záplava ocenění z festivalů i reakce českých diváků v komentářích. Abych byl dobře pochopen, ono je svým způsobem umění natočit honbu za nejhledanějším teroristou světa tak nudným, nezáživným a úmorným způsobem. Je až nepochopitelné, že i scény mučení nebo atentátů vyznívají emocionálně naprosto prázdně, žádná pasáž nedokáže vtáhnout diváka do hry, všechno je mechanické, studené a ploché. Přítomnost hvězd tady vůbec nepomáhá, tenhle režijní styl by mohl klidně využít neznámých druhořadých herců a výsledek by byl stejný. Nerozumím ani superlativům na adresu závěrečné akce. Snad jen stojí za zmínku, že vedle šíleně přetažené stopáže nejvíc filmu škodí pramalý odstup od událostí. Ze zobrazeného vyplývá, že tvůrci stejně jako americké instituce vůbec nepochopili, jak se to s Al-Káidou a s Usámou bin Ládinem má. Al-Káida nikdy nepředstavovala vertikálně budovanou, centrálně řízenou organizaci se silným šéfem v čele. Je to spíš něco jako "mezinárodní dělnické hnutí". Společenství lidí spojených ideologií islamismu a čerpajících sílu z konzervativního prostředí islámské společnosti. Usáma byl tak důležitý pro západní svět, ne pro své souvěrce, a v době popravy byl už fakticky dávno ze hry. Celkový dojem: 35 %. (18.05.2020)

"The ultra-professional result may be easier to respect than enjoy," napsal Peter Debruge v recenzi pro Variety a já tuhle větu můžu podepsat. Kvalitní zfilmování procesu, který vedl k objevení úkrytu Usámy bin Ládina a k jeho zabití. S Jessicou Chastain jako "zažranou" agentkou, s chladem, bez emocí. Což byl asi jediný způsob, jak takhle brzo po daných událostech příběh natočit, aby z něj nevznikla buďto tupá propaganda, anebo naopak trapná antiamerická konspirace. Palec určitě nahoru, ale užil jsem si to? Ne. Pořád je to spíš tříhodinová nuda v poušti než vtahující válečný zážitek. (06.01.2013)