30 minut po půlnoci

Kathryn Bigelow natočila své filmové ,,WikiLeaks" a jak už to v takovýchto případech bývá, (filmová) realita je hodně bolestivá. Renovovaná režisérka už ale ve svém posledním filmu Smrt čeká všude ukázala, že její novou filmovou specializací je nejen fenomén války, konkrétně pak speciálně té, v níž se angažují americké vojenské síly, ale i právě pokus o reálné postižení skutečnosti. Subjektivně vnímám její předešlý Oskary ověnčený film jako jeden z filmů nejautentičtěji reflektujících realitu války, co jsem kdy viděl (podobně se v tomhle smyslu v Reflexu zmiňoval třeba i český veterán z Afghánistánu), stejně tak se Kathryn podařilo v 30 minut po půlnoci divákovi nastínit rastr západní ,,reálné politiky", tedy odosobněné vize technokratické přístupu ke správě věcí veřejných. Tihle lidé dopadají v konečném vnitřním bilancování nakonec mnohem hůře, než elitní vojáci - ti i přes různé posttraumatické stresové stavy obvykle bojují za něco (vlast, ideje, ideologie...) a mohou prožít pocit vítězství a tedy i prožitek nějakého smyslu svého konání, kdežto technokratičtí agenti/ky CIA mají v sobě od začátku jen pocit prázdnoty a osamění. Bez citů, bez katarze, jsou čímsi na úrovni stroje. Zajímavý je nový prvek v koncepci režisérky, oproti předešlému snímku Smrt čeká všude je v ryze mužském světě silně akcentovaný ženský prvek - postava silné ženy, agentky CIA, patrně záměrně obsazená navenek křehce vypadající herečkou Jessicou Chastain. Co zbylo ze západního světa před 11. zářím? Lidský život má menší cenu než informace, tajné služby a armáda stojí nad zákony, a to nejen nad zákony země, v níž právě operují, ale i nad zákony mateřských zemí, které se deklarují coby pilíře demokratického zřízení, v němž je dodržování lidských práv základní podmínkou fungování systému... (20.03.2013)

Zero Dark Thirty prišiel po finálnych udalostiach (op. Neptúnova kopija) relatívne veľmi skoro, no výsledný produkt má od unáhlenej rýchlokvašky príliš ďaleko, priam naopak. Na mainstreamový film je až extrémne presný a je z neho cítiť poriadne extenzívnu rešerš. Mená, miesta, procesy a chronológia prítomné v poctivo detailne spracovanej forme. Na desiatky súvisiacich udalostí sa odkazuje sotva jednou vetou, čo je pre diváka znajúceho tému veľké plus, dialógy tak dokážu vtiahnuť väčšou "autenticitou," keďže postavy si medzi sebou nevysvetľujú veci, ktoré by mali, samozrejme, vedieť, a preto pôsobia prirodzenejšie. Z celkového pohľadu ide skôr o detailný náhľad do priebehu udalosti než jej všeobecne prístupnejšej rekonštrukcie. Okrem famózneho remeselného spracovania, ktoré si pochvaľoval aj doku maestro Alex Gibney ("...stylistic masterwork"), vidím devízu a veľký prínos aj niekde inde – zrejme prvý (ak nie jediný) film, ktorý do pozornosti dáva viac KSM než samotného UBL, hoci je dielo o ňom, aspoň teda čo sa jeho prvej polovice, investigatívneho charakteru, týka. Áno, ZD30 nie je dokonalý, obsahuje menšie rozpory a nezhody ohľadom diania v Abbottábáde (dá sa určite odpustiť, nakoľko z prvej ruky dianie popisujúca kniha No Easy Day vyšla len tri mesiace pred premiérou) a niekoľkých nedostatkov v geografii, čo bolo spôsobené natáčaním v Indii namiesto Pakistanu. Tiež je otázna interpretácia EITs a ich prínosu, k čomu snímka úplne jasné stanovisko nedáva, aj napriek tomu film aj režisérka schytali bomby za pro-torture propagandu a Bigelow prirovnanie ku Leni Riefenstahl... asi odpadnem. K čomu poviem len jedno – ZD30 je prechádzka chaosom zmietaným Afganistanom a Pakistanom pod záštitou jednej jedinečnej režisérky v sprievode naloženého hereckého ansámblu, ktorému kraľuje Jess Chastain, a v tak pôsobivom (po filmárskej stránke) prevedení, zároveň historicky/fakticky presnom... hon na bin Ládina nikdy nevyzeral krajšie. Ber, alebo nechaj tak... "He'd be the first successful drug dealer never to have dealt drugs." (x) (2013) (25.9.2015) (2017) (19.8.2019) (28.7.2022) (24.9.2022) (3.10.2022) (7.9.2023) (29.4.2024) (24.09.2022)

Byl jsem na ten oskarový špektákl velmi zvědavý, ale pořád se mi do toho nechtělo, obával jsem se předkládaného amerického entuziasmu, sáhodlouhých rozprav do duší zlotřilým jihadistům a nyní jsem zjistil, že mé obavy byly správné. K tomu všemu mi ještě bylo dopřáno nezajímavých emočních scén nudné agentky, nevěrohodného vyšetřovatele/mučitele, stupidních vztahů v kanceláři, triviální vyšetřování záznamů výslechů apod. Hodina v prdeli a nic jsem se nedozvěděl. Jen, že Abú Abdaláh znamená táta, který honí kurýra. Je ale dost možné, že titulkář byl na houbičkách, když to překládal. Táhlo se to jako tejden před vejplatou, akce prakticky žádná, spousta keců k ničemu, kvantum lží a nesmyslů. Vztah k jakékoliv postavě jsem si neudělal, celou dobu film zpochybňoval a tedy se i bavil nad tím, jak je to vše zkreslené a jak tomu akademici sedli na falafel. Tohle mohlo dostat Oskara snad jen za výpravu. Na druhou stranu, úplně pitomé jako filmy se Seagalem to není a člověk se aspoň podívá, jak si Američané představují válku. No... jako Hurvínek, přátelé, jako Hurvínek. Takže, dvě hvězdy za snahu, jakés takés finále a radost z natáčení pí Bigelowé. (04.07.2014)

U tohoto filmu mám s Kathryn Bigelow menší problém. V porovnání s geniálním Hurt Locker se totiž jedná filmově o pravý opak. Zatímco Hurt Locker byla čistokrevná akce s pramálem příběhu, Zero Dark Thirty je především příběh, který vítězí na celé čáře nad vším ostatním. Snaží se být tak precizně odvyprávěnou akcí na Bin Ladina, že místy zapomíná na to, že není kniha, ale film. Proto výsledných 157 minut a proto celá řada momentů, kde jsem se až neuvěřitelně nudil. Nebejt závěrečné půl hodiny byl bych totálně nasranej. Naštěstí Jessica Chastain vše udržovala v důrazný hladině, že zavřít oči bych při sledování filmu nedokázal. To by pro mě byla velká škoda. (06.09.2014)

Po letech poslouchání amerických pohádek o zlém Usámovi jsem dospěl k názoru, že se jedná o bájnou postavu, tedy něco jako Kraken, Šemík či neúplatný český politik. Zkrátka mám jisté pochybnosti o existenci této figurky, jejíž totožnost potvrdila expertka CIA po asi dvousekundovém odborném ohledání. Předcházela tomu však více než dvouhodinová konverzační nuda a ani tolik vychvalovaná závěrečná akce utopená ve tmě ve mně nedokázala vzbudit žádnou emoci. Jako uspávadlo to celkem šlo, ale ta inspirace skutečnými událostmi to tradičně zabila. (27.10.2013)