Kantor Ideál

Skôr úcta k šedinám, ako k filmovej práci sa prejavuje vo viacerých tunajších pochvalných komentároch. Platí to aj pre tie informačne najnabitejšie (NinadeL, Marthos, Adam Bernau - hoci ten v rozpore s hodnotením film skôr kritizuje ako chváli). Pritom je to len sladká limonáda s pár skvelými hláškami. Pozerať sa to dá, len je poznať, že Mac Frič sa réžii kvalitných komerčných komédií, ktoré obstoja v skúške časom, ešte len učil. (09.11.2015)

Herecké přehrávání je jednou nohou v němém filmu. Kantor Ideál se proto potácí někde mezi nechtěnou naivitou vyplývající z neohrabanosti Anny Ondrákové i Karla Lamače, a zcela záměrnou šestákovou naivitou dívčích románů, za kterou film oběma představitelům vděčí stejně tak. Někdy jim ten vtip vyjde, a někdy ne... Martin Frič se taky teprve hledal, a tak je film poslepován z poněkud nesouvislých obrázků, ve kterých se postavy chovají zcela nesmyslně, bez jakéhokoliv pokusu o psychologii - vše je řečeno spíš střihem, což je zejména u závěrečné názorové proměny hlavních postav trochu škoda. Je až k nevíře, kam se režisér i celá československá kinematografie za dalších pár let dostala. Kantor Ideál je tak v prvním řadě skvělou ukázkou raného zvukového filmu na našem území, a v neposlední řadě přehlídkouhned několika legendárních filmařů, ať už to je Karel Lamač, Anny Ondráková, či epizodní Nataša Gollová (první film) a Josef Šváb Malostranský (poslendí film). (12.10.2015)

Tak ja si na tomto snimku nejvice vazim, ze je to jeden z prvnich nasich mluvenych filmu. Pak jeste vytribeny jazyk Karla Lamace a to bude asi vse. Vidim, ze s Anny Ondrakovou mel problem nejeden divak. Zenska to byla sice hezka, ale v tomto filmu mi vadila podobne jako velice laciny scenar celeho filmu... (19.02.2009)

Když české biografy ovládl nový fenomén jménem zvukový film, zdálo se, že je vyhráno. Brzy se ovšem ukázalo, že ne všechno půjde tak lehce, jak se mnozí domnívali. Byla to doba tvrdých zkoušek a nových experimentů, někdy předem prohraných, jindy naopak úspěšných. Někteří záhy odpadli, jiní v potu tváře dřeli, aby dokázali, že film se dokáže vymanit z letargie předchozích let. Martin Frič měl štěstí, že se po jeho boku objevoval o něco starší a zkušenější Lamač, který dokázal proplouvat v divokých vodách filmového kýče s jistou elegancí a neotřelými nápady. Je zřejmé, že v případě tohoto rozverného filmu myslel Lamač především na sebe, když si bez rozpaků přisoudil roli nesmělého a poněkud komického profesůrka, který dostane za úkol zkrotit čtveračivé dívenky školou povinné. Nutno dodat, že zábava je to notně omšelá a v lecčems spíš už mimoděčná, ale celuloidová partnerství Karla Lamače a Anny Ondrákové, jejíž věhlas tehdy výrazně překračoval hranice Československa, si přes všechnu pochybnost nesou pečeť jisté autenticity (sic!) a nezaměnitelného humoru, s nímž, jak vidno, dokáží porazit i nejednoho současného diváka. (03.10.2008)

Tento film patří stále do Lehr- und Wanderjahre naší tehdejší národní kinematografie. Může se zdát, že ti, kdo stojí v popředí, dnes jen obtížně přijatelná a přesto výborná Anny Ondráková, i v zásadě stejně srovnatelný Karel Lamač, udávají tón této kmenové veselohře ze školského prostředí, v jejímž půdorysu lze tušit o pouhých 6 let mladší CESTU DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, také udávají tón tomuto filmu. Je tomu - alespoň podle mého názoru - jinak. Film, rozervaný soubojem mezi příšernou mozek rvoucí červenoknižní literární předlohou a úpornou snahou tvůrců o překlenutí jejích nejhrůznějších míst, je veden pevnou rukou tehdy mladičkého Martina Friče, přičemž zůstává otázkou, nakolik se tu také jedná o spoluvklad Karla Lamače, další režisérské osobnosti třicátých let. Stejně tak stojí za připomenutí, že se jedná o vůbec první film, tedy filmový debut, začínající a přesto již tu výrazné Nataši Gollové. Iniciační potenciál díla je nepochybně právě tím, co v této místy nápady jiskřící veselohře zůstává i dnes oprávněně nadčasovým. (20.10.2007)