Divoká stvoření jižních krajin

Jako kdyby mě polili živou vodou a řekli, že to pořád má smysl. Myšleno čistě kinematograficky. Na mě ten Sundance většinou funguje, protože tlačí především na originalitu. Divoká stvoření se nepatlají s dlouhou stopáží, jsou napěchována živelností a fakt nechtějí jít tam, co ostatní. A pak je tu emoční stránka. Konce filmů se mnou cloumají hodně často a asi jsem velmi vděčný divák, ale nepamatuji se, kdy by mě naposledy emočně zlomila hned první scéna--Zvláštní, kolik uživatelů tu v komentářích konfrontují svůj názor na svět s domnělým názorem filmu. A přitom já rozhodně nejsem přesvědčen o tom, že ti za kamerou chtějí něco povědět o stavu světa a někoho poučovat. Přesvědčen jsem o tom, že Beasts jsou nádherným filmem.-- (08.11.2015)

Komunita nesympatickych krovaku, kteri rozlamuji zviratka zaziva a jedi je syrove jeste kdyz se jim klepou nozicky mi k srdci rozhodne neprirostla, ale nominace na oscara male negrosky je zcela na miste pro svuj naprosto prirozeny a soustredeny vykon, kdy v mladi jeste nestihla pochytit prehravaci manyry svych drama queens kolegyn. Zajimave je take sledovat totalne zdevastovane prostredi, kam se hrabou s milionovymi budgety snazici-se post-apo filmy, nejlepsi apokalypsa je samotna realita, staci se podivat kolem. 5/10 (25.01.2013)

,,BATHTUB MÁ VÍC SVÁTKŮ, NEŽ ZBYTEK SVĚTA. OTEC VŽDY ŘÍKÁVÁ, ŽE V SUCHÉM SVĚTĚ NEMAJÍ NIC Z TOHO, CO MÁME MY. SVÁTKY MAJÍ JEDNOU DO ROKA, RYBY V PLASTOVÝCH OBALECH, MIMINKA V KOČÁRCÍCH, KUŘATA NA KLACÍKÁCH A PODOBNÉ VĚCI“..... /// Byla jednou jedna Hushpuppy a ta žila se svým otcem v Bathtubu…. Vzpomínám, jak jsem se dřív díval na takový ty dokumenty z Afriky (tady jsou divoši…), Tasmánie (toť čert…), Nuku Hiva ve Francouzské Polynésii (…tak vy žerete lidi?) - tak tohle je dost podobný. Laik žasne, odborník se diví a duše filmovýho kritika kolem sebe plácá superlativy. Tož nejsu hen ten kritik a proto nechápu, proč se na to vůbec koukám. Pohled na kulturu, který nerozumím, pokec s lidma, se kterýma si nemám co říct (zlatí kanibalové!), banda chlastajících kreténů (nemám nic proti chlastu!), primitivních obyvatel žijících v mixu 21.století a prvotně pospolný společnosti. Filmařsky asi zajímavý, pár nápadů, taková ta autentická kamera, pěkná hudba, ale vlastně je to spíš podivnost o vymyšlený kultuře. Předpokládám, že film má vyvolat mnoho skrytejch pocitů a všichni ti chytrý v něm najdou hafo odkazů (na Katrinu, na ropu v moři, na násilný opouštění domovů… a co já vím… nejsu zas tak chytrej…). No ale já, když už mám koukat na magory, tak zvedám ruku pro Maory. … A VŠECHNO JE SOUČÁSTÍ BUFETU ZEMĚ. NAUČTE SE PŘEŽÍT. (tak dobrou chuť!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na divadelní hru, ani knihu ,,Juicy a Delicious“ od Lucy Alibar nemám náladu. 2.) Stará má na stehně kérku Pratura (zvíře vole, nezahejbá ti…). 3.) Thx za titule ,,Stuďo“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (30.11.2012)

Nahlédnutí do některých, lidmi obývaných částí našeho kulatého světa, není příliš veselá záležitost, obzvláště díváte-li se přímočarým pohledem dítěte s veškerou jeho bezprostředností. Všudypřítomná zasmušilost vyprávění ze života mimo běžnou "vyspělou" společnost, kde sama existence představuje neustálý boj s přírodou, je uhrančivá a kouzlo dívenčiny obrazotvornosti, s jakou si jen ti malí dokáží vykládat dění kolem sebe, je odzbrojující. Názory na to, jakým způsobem se postavit ke svému bytí se velmi různí a dosažení rovnováhy mezi snahou o všechny se postarat a schopností uznávat jejich přání je vždy těžké. Možná se nad tím díky tomuto snímku, který za svou atmosféru vděčí i moc pěkné hudbě, aspoň trochu zamyslíme. 80% (25.08.2012)

Nevyhýbam sa nízkorozpočtovým, festivalovým filmom, no v tomto prípade ma neskonale irituje okatá snaha tvorcov nakrútiť čo najintelektuálnejšie vyznievajúcu artovku, ale pritom ju nakrútia takým nezmyselným spôsobom, že bežný divák sa unudí k smrti. Môže tento film niekomu niečo povedať? Čo scéna, to patetické monológy hlavnej hrdinky, nezaujímavé dejové línie a nepatrné ekologické záchvevy a náznaky ma nechali absolútne chladnou. Keď budem mať chuť posúdiť naše životné prostredie a zamýšľať sa nad vzájomnou prepojenosťou všetkých živých organizmov, pustím si dokument tomu zodpovedajúci. Od filmu však očakávam najmä príbeh, emocionálne silný, vypätý, odzbrojujúci, dejovo stabilný. A tie drobné fantasy prvky absurdnosť celej snímky len korunujú. Ako sa toto mohlo, preboha, dostať do zoznamu nominovaných filmov? Americká akadémia stráca súdnosť. (29.01.2013)