Divoká stvoření jižních krajin

I kdybych tohle emocionálně ustál (což by nebyl div, protože takové Where the Wild Things Are pokládám za jeden z nejnesnesitelnějších filmů všech dob), pořád bych musel dát plný kotel za neuvěřitelnou formu, syrovou, živelnou, rytmickou, přesně korespondující s poselstvím filmu. Marně lovím v paměti, kde jsem viděl naposled takhle ústrojně spojený realismus a fantazii do celku, který mě na konci navzdory pečlivě udržované distanci zcela rozsekal. Jasně, je to uječený, je to new age, je to patos, je to sociální selanka... ale je to prostě skvělý. (11.07.2012)

Nejasná zpráva o konci světa, ale velmi jasná zpráva o smutném dětství, v němž schází objetí a haptika. Nádherný magický realismus, režisérova (ale možná spíš celé skupiny Court 13) až dětská představivost (vtělená do dívčí hrdinky), tu ovšem není oslavována, nýbrž ukázána jako únik před skutečným světem, se kterým je potřeba se vyrovnat. Víceméně nízkorozpočtový snímek se silnou jižanskou příchutí. Předzvěst i reakce na Apokalypsu (tady konkrétně hurikán, globálně ovšem oteplováním způsobené tání ledovců a tím zase fatální zvyšování mořské hladiny), která je překonána sentimentálně podbarveným magickým realismem. Střet civilizací, v němž není ta euroatlantická chápána jako ta apriori vidoucí, spíše je oslepena svým mesiášským komplexem. Sdělný obsah, ale i skutečně mimořádně účinná forma. Opravdu silný a osobitý celovečerní debut. (09.12.2012)

Tahle stvoření mají jednu úžasnou schopnost - dokonale klamou tělem. Prvních pár minut vypadají, že jsou jen předvídatelným přírůstkem do akademické škatulky "neutěšená podívaná, která bude postupem času ještě mnohem depresívnější". Pak ale začne pršet, soundtrack tklivě znít a kamera kouzlit a jsme úplně někde jinde. Ale právě když si zvyknu na nevšední náladu a prostředí, přijde poslední třetina, která k předchozí hodině vůbec nesedí a každou chvíli jsem u ní jen překvapeně zamrkal, co že se to právě děje. Jižní krajiny ale mají ve svých řadách jednu obrovskou posilu, kouzelnou Quvenzhané Wallis. Tahle roztomilá holčina, kterou nic nepoloží, umí vyvolat soucitně-obdivný úsměv každým svým monologem. Oscarová nominace byla sice nepříjemným hypem, ale je to právě Hushpuppy, která všechny změny ducha vyprávění maže a nechává zapomenout na přehnaně ukřičeného Dwighta Henryho nebo zbytečně očividný ekologický nadplán. Ale ani ona nebo tuze příjemná bezelstnost většiny děje mi nevynahradí finální rozpaky nad klopýtající gradací, rozpačitými emocemi a hlavně nejasným finišem. Vzhledem k tomu, jak upřímně a realisticky se snímek celou dobu tvářil, tenhle konec moc neberu. (18.02.2013)

Krásný příběh, dobré prostředí a i obsazení. Drama, nad kterým se divák zamyslí, jenže mě osobně nechytilo za srdíčko, tak jak by mělo. Civilizovaní lidé jim nabízejí lepší život, jenže pro ně je nejhezčí život právě v divočině. Upřímně se takovým lidem nedivím, protože co by je hezkého čekalo? I když nemají co jíst, tak si něco uloví, neznají techniku, tím pádem jim nechybí a žijí si život, který je pro ně krásný. Za to lidé, kteří žijí civilizovaný život musí makat na to, aby se uživili a pořád si na něco stěžují. Co je nakonec lepší? Vše stojí za zamyšlení a já mám jasno.. 6/10 = 69% (01.12.2012)

Je množstvo pesimistických filmov, pojednávajúcich o vyprázdnenosti relatívne bohatého človeka v modernom svete, niekedy končiace napríklad aj sebevraždami. Preto ma vždy potešia filmy, ktoré sú presne opačné, optimistickejšie ladené, pojednávajúce o ľuďoch na okraji spoločnosti, ktorí sa ale stále dokážu srdečne baviť a prejavovať si navzájom city. Aspoň dokým je to možné. Možno aj vďaka tvrdohlavej odťažitosti od nášho sveta. Kto tieto dva svety ale bude rozlišovať po potope, spôsobenej globálnym oteplovaním (za ktoré môže práve moderná civilizácia) o stovky a tisícky rokov neskôr, keď sa nájdu kresby malej Hushpuppy podobne, ako sme my nachádzali maľby na stenách jaskýň? Možno je námet zaujímavejší, ako samotný scenár, možno je podobne, ako pripomienky hlavnej postavy o súčiastkach v rámci celku, krajší práve v jednotlivostiach, ale dej odráža realitu života malej komunity ľudí, takže pliesť sem nejakú výraznú dramatickú zápletku by bolo pritiahnuté za vlasy. CGI diviaky mi pripadaly trochu od veci do momentu, kým som si uvedomil, že ich možno v tejto podobe vidí iba malá Huspuppy. (22.03.2013)