Kristian

Na prvorepublikových filmech je úžasná ta uvolněná atmosféra, kterou jsou veškeré snímky prodchnuty a ani Kristián není výjimkou. Oldřich Nový si střihl bezvadnou dvojitou roli, kdy má v každé jednu holku a jeden život, což mělo samozřejmě za následek eskapádu veselých situací. Znovu to asi vidět nemusím, ale jednou to bylo fajn. 75% (13.07.2017)

Jak člověk tomu úředníčkovi rozumí! „Papučky a domino!“ - nemusí jít vždy o papučky a domino, ale ženatí muži, které manželky drží doma zkrátka, jistě dostanou něco podobného v nabídce. A přitom jejich fantazie by letěla do dálav a do výšin! Ostatně - u tohoto filmu (nebo třeba Teorie tygra) si vždy vzpomenu na animovaný snímek Imago (http://www.csfd.cz/film/407021-imago/komentare/) Macourka, Borna a Doubravy. U Kristiána mi trochu vadí podivné chování některých postav, třeba Zuzana by si myslím Kristiána jinak vychutnala a na jeho hrobě si jako zhrzená milionářská fiflena nějaký ten taneček i zatančila, ale je to o interpretaci - třeba skutečně měla také velkou fantazii a touhy. Celý snímek velmi oživuje jára Kohout a jeho slovní humor a slovní přestřelky - někdy jde o nejlepší části děje. (16.04.2017)

„A ty bys tetičko neplakala, kdyby tvůj muž…?“ - „Vyloučeno! Ostatně, já nikdy nepláči, protože bych si rozmazala řasenku.“ Film mě začal bavit již od chvíle, kdy Kristian poprvé promluvil na Zuzanu. Jeho postava je výborně napsaná a snad ještě lépe zahraná. Ale to i ostatní ve vedlejších rolích, od barového personálu přes mazaného svůdce s kapesníčkem, kolegu z práce až k uplakané manželce. Hodně z nich pobaví stejně jako řada vtipných situací (rozesmály i romantické řeči o „Cairo“ v reálu, ale nejvíc jsem se asi „tlemil“ při Nového kreacích „u něj doma“). Atmosféra je maximálně pohodová, člověk se tak nějak pořád musí usmívat a je úplně jedno, že je to film v zásadě předvídatelný. Snad jen za to (a že jsem možná čekal o něco více humoru) zůstanu „jen“ u solidních 4*. „Víte, nemohu totiž vystát muže, kteří využívají situace a zahlédnou-li někde osamělou dámu, klidně si k ní přisednou.“ - „Co to děláte?“ - „Sedám si.“ - „Proč?“ - „Musím s Vámi mluvit.“ - „Ale já Vám nemám co říci.“ - „No, to nevadí, budete jenom poslouchat.“ (14.10.2017)

Viděl jsem samozřejmě již několikrát, ale tohle se  prostě neomrzí. Největší romantická klasika, při níž si člověk vždy vybaví tři jména, Oldřich Nový, Adina Mandlová a Nataša Gollová. Happy end s přenádhernou Mařenkou pak hravě strčí do kapsy všechny scény s jen nádhernou Zuzanou.  Není to třeskutě vtipné, je to samozřejmě idealizované a vytknout by tomu mohl kdejaký ňouma kde co, ale na kráse to téhle prvorepublikové jedničce neubere. Pět. (19.06.2024)

Co říct k této stále mladé klasice? Snad jen, že Mac Frič a Oldřich Nový někdy po osmašedesátým spolu plánovali natočit Kristiána po třiceti letech a oba tím byli nesmírně nadšení. No, doba tomu nepřála a je to strašná škoda. A vůbec je strašná škoda, že my mladší známe Oldřicha Novýho jenom z filmů. (I když děkuju bohu že aspoň odsud) On totiž byl i skvělým divadelním hercem, jedna hra vedle druhé byly šlágry. Evergreeny. Škoda, že tehdy nikdo moc netočil divadelní představení, natož představení nepříliš režimem žádoucích herců. Myslím, že Oldřich Nový byl největším filmovým milovníkem všech dob a zemí. A taky jedním z nejlepších herců naší minulosti. Tohle je vlastně jedinej důvod, proč lituju, že jsem se nenarodil před válkou a že nemůžu vidět žádnou jeho divadelní roli z té doby. Pokud někdy někdo získá stroj času, dejte mi vědět. (23.02.2006)