Pot a krev

POT A KREV rozhodně není pro každého, ale režisérovi odpůrci by měli zkusit investovat své dvě hodiny času a přehodnotit svůj názor. Autor tohoto komentáře by u jednoho stolu s Michaelem Bayem nejspíš nevydržel a po pěti minutách by vystřelil mozek z hlavy buď sobě, nebo jemu, a to nejlépe bazukou, ale recenzovaný titul považuje za (v pozitivním slova smyslu) jedno z největších letošních překvapení. Proč je poslední "bayovka" trefnou satirou amerického snu, sebeironickou podívanou zesměšňující vlastní "rukopis" a formálně promyšleným dílem rozvádím v Blu-ray recenzi. (16.12.2013)

V souvislosti s Potem a krví se často mluví o černočerném humoru a šílené zábavě. Ničeho takového jsem si ale nevšiml, a to mám prosím černý humor rád a byl jsem docela zvědavý, jak Michael Bay natočí příběh o lidech, kteří posilovali všechno kromě mozku, jako stvořený pro bratry Coeny. Což o to, natočil ho dobře, má jeho styl a šmrnc, jenže jediná postava v něm mi nebyla sympatická, humor byl stále na jedno brdo, jediný světlý bod více než dvouhodinové podívané Ed Harris moc prostoru nedostal... Cítil jsem se zkrátka dost nepatřičně, když se na obrazovce dělo něco, čemu jsem se podle všeho měl smát, ale nesmál jsem se. Nejhorší film Michaela Baye. (09.08.2015)

Chlapci žijúci posilňovňou a anabolikami sú zväčša jednoduchšieho razenia, to je zrejmá vec. Takže fakt, že tupé nabúšené tupelá sú nabúchanými tupelami, a tak sa celý čas i správajú, sám osebe žiadnu iróniu ani pridanú hodnotu neprináša. Rovnako žiadny humor nevzbudzuje fakt, že si aj primitívnejší ľudia chcú zrealizovať svoj americký sen. Prečo nie? A ako inak si ho majú splniť, než tak, nakoľko siaha ich znížená mozgová kapacita? To nie je irónia, to je fakt. Rovnako je faktom mediálna plejáda kadejakých miss Rumunsko, silikónových krások, penisových poradkýň, podpriemerných zabávačov, či magnátov pornopriemyslu. Ako v Amerike, tak u nás. To, že politická korektnosť sadla i na uvedené typy ľudí je smutnou vizitkou propagandy anti diskriminačnej lobby. V tejto línii film trafil párkrát do čierneho a za to (a za škaredo krásnych psíkov) dávam aj 40%. Inak je to stupídna anabolická pičózia a filmársky je to podpriemer, kvalitatívne maximálne tak na úrovni motivačných videí kadejakých kariérnych guruov. (10.08.2020)

Je příjemné vidět zase jednou Michaela Baye v jeho osobitém ze řetězu utrženém stylu, a že navíc po těch všech robotích bitkách konečně nejede na autopilota. V jeho kulturistické šílenosti je totiž skoro z každého záběru cítit ta upřímná radost, že si to Bay i všichni zúčastnění náramně užívají. A navíc je to nehorázná zábava, která musí potěšit snad všechny Bayovy fandy. Wahlberg žere Kmotra, The Rock zase Ježíše a kokain a oba sem perfektně padnou. Jen ta forma zkrátka nemusí sednout každému, Bay to ve svých bizarnostech možná někdy malinko přehání a menší zkrácení stopáže by tomu jen prospělo. I přesto ale výtečná zábava, která dokazuje, že král výbuchů to umí i bez akce. (01.08.2013)

Žádný nový film Michaela Baye jsem neviděl téměř přes deset let, proto mě u PAIN AND GAIN překvapilo, že ani v roce 2013 se nezbavil některých svých stylistických nešvárů, přes podezřelé a okoukané barevné filtry, super zpomalené záběry (nebýt jich tak se PAG vejde pod dvě hodiny) a ikonické záběry hrdinů snímané od země k nebi. Nicméně řežijní styl stranou, PAG je velkým překvapením, neboť se absolutně vymyká jejékoliv Bayově předchozí tvorbě. Víceméně neakční snímek je holdem ironii, kritice konzumerismu a běžného amerického snu a velká porce zábavy se tu nadělala i z fenoménu bodybuldingu. Podstatný díl na tom samozřejmě má především herecký ansábl s Markem Wahlbergem včele (který pravidelně dokazuje, že udělat srandu sám ze sebe mu jde velmi dobře - viz. OTHER GUYS, BOOGIE NIGHTS apod.). Nicméně já bych rád PAIN AND GAIN viděl raději třeba v podání bratří Coenů, surovější styl a méně eyecandy momentů by mu prospělo. (24.12.2015)