Pot a krev

V souvislosti s Potem a krví se často mluví o černočerném humoru a šílené zábavě. Ničeho takového jsem si ale nevšiml, a to mám prosím černý humor rád a byl jsem docela zvědavý, jak Michael Bay natočí příběh o lidech, kteří posilovali všechno kromě mozku, jako stvořený pro bratry Coeny. Což o to, natočil ho dobře, má jeho styl a šmrnc, jenže jediná postava v něm mi nebyla sympatická, humor byl stále na jedno brdo, jediný světlý bod více než dvouhodinové podívané Ed Harris moc prostoru nedostal... Cítil jsem se zkrátka dost nepatřičně, když se na obrazovce dělo něco, čemu jsem se podle všeho měl smát, ale nesmál jsem se. Nejhorší film Michaela Baye. (09.08.2015)

Vyjměte z druhých Mizerů hodinu zběsilé akce a nahraďte ji ještě větší porcí pro Baye tak typické infantilní zábavy utočící na první signální; tentokrát v provedení "yntelygenti sršící vychytralými plány". A sice bych raději viděl tento námět v rukách bratří Coenů, ale nedá se popřít, že svým guilty pleasure způsobem umí být i Bay, když ne přímo vtipný, tak minimálně zábavný. A to i navzdory délce a Marky Markyho návratu do trenýrek Calvin Klein. (08.08.2013)

Cool vizuál ještě jaro nedělá!! Bicáky, tricáky, titěrné plavečky, jdeme na to!! Je přetransformerováno, utrousil zřejmě Michael Bay se svým megalomanským týmem a pustil se na první pohled do skromnějšího projektu. Osobně u mě Bayova do té doby „skvostná“ tvorba přestala existovat právě po prvních Transformerech. Dvojici pokračování jsem doslova protrpěl, a další efektní výbuchy a zpomalovačky mě nutili přidat plyn u ovladače. Pot a krev mělo být odlehčenou kriminální komedií. Není!! Bay nám předkládá tragikomickou gangsterku, kterak si parta kulturistů plní svůj americký sen. Zápletka je mělká jak voda ve studních po červencových vedrech. U těch pitomých blockbusterů ještě leccos odpustíme, tady se ovšem chvíli loví v temnějších (vážnějších) vodách, pak se zase sklouzává k absurdní komedii. Což o to, fungovalo to jinde, proč ne tady? Protože BAY. Je to hlavně o přístupu k látce jako takové. Měl od začátku hloupý příběh a od začátku k němu přistupoval se svým samolibým stylem – všechno pere na maximum, a i když se to příliš nehodí, přidá přesto další rychlostní stupeň. Chybí mu cit balancovat mezi několika žánry, eskaluje absurdní momenty, přepaluje už přepálené. Nedokážu si představit, co by režisér udělal třeba s takovými komornějšími kousky jako Město, Drive nebo Nelítostný souboj, které se stylové akce nebály? Je třeba rozlišovat styl a přeplácanost. Bayův běžný záběr začíná projetím nějakého úzkého otvoru, efektní zpomalovačkou, obtočením se po místnosti, aby se pak mohl dostat k postavě, která to zanedlouho schytá. I pitomá diskotéka je o tom, že by člověk hned chtěl naklusat k jedné z tyčí se striptérkou a doufat, že mu bodyguard dovolí dopít aspoň jednu matonku. Prostě všeho je nějak nezdravě moc. Před kamerou navíc pobíhají vesměs duševně vyšinutí idioti, kteří na jednu slušnou hlášku vytrousí čtyři laciné vtípky z Kameňákova. Ve výsledku spokojený nejsem. A nebyla ani ta hrstka lidí, která se mnou seděla v kině. Po těch třech robotích fantasmagoriích je to asi krok dopředu, jen zdaleka nechytne každého!! (11.08.2013)

Vyzněním podobně absurdní podívaná, jako svého času legendární FARGO bratří Coenů. Tak bizarní, cynické a trefně ironické, nekorektní, dehonestujícím způsobem testosteronové, že si to jistým zvráceným způsobem nelze neoblíbit. Navíc to brutálním způsobem nakopává prdel profláklé idee „amerického snu“ o zemi neomezených možností, kde je možné dosáhnout všeho, stačí jen píle a ctižádost. Tragikomické figurky s čínkou a dolarovým eskem místo mozku, v přesném hereckém uchopení Marka Wahlberga a Dwayne Johnsona, bylo přímo diváckým požitkem sledovat. Nebyl jsem a nejsem fanouškem Michaela Baye. Nikdy neznal a dodnes nezná míru ve svých filmech, ale tady svou neblahou vlastnost vlastně přetavil v něco nečekané – ve svůj nejlepší film. (10.08.2013)

"Když na pojistce najdou moč, budou myslet, že je inkontinentální." Nechodím se sedmkrát týdně modlit do posilovny, nepočítám si procenta svýho tělesnýho tuku a dosud jsem nenašel souvislost mezi obvodem svýho bicepsu a svým IQ. S týpky, kteří tohle všechno bez problémů zvládají, mi však bylo hodně fajn. Fittness tupouni byli zkrátka právem hrdí na svou genialitu a jejich zkratka na cestě za splněním americkýho snu mne docela dost bavila. Takže ruším misi a jdu si pořádně zapumpovat, aby mi to lépe myslelo. (26.12.2013)