Hon

Přiznávám, nemám rád filmy natáčené ve stylu Dogma 95 - tak jako jakékoli jiné dogma redukují možnosti a zužují prostor pro filmová vyjádření. Hon představuje vzácný případ, kde to funguje, a díky mimořádně silnému tématu se nemusíme zabývat kulisami či filmovou řečí. Pro filmový zážitek stačí jen on, jeho práce a jeho přátelé. Jediné dětské plácnutí, které vyvolá podezření a z něj plynoucí důsledky. Nic není a nemůže být jako dřív, zdánlivé jistoty se hroutí jako domeček z karet a zůstává nejistá budoucnost a jistota, že spoléhat se dá jen na sebe. Thomas Vinterberg staví své drama pečlivě, buduje ho na bytelných základech a své postavy vykresluje psychologicky přesvědčivě. Od vyhroceného střetu v kostele, kde by člověk spíš očekával ukončení scény nekompromisní nakládačkou za kostelními vraty, přece jen začne do té doby bezchybně fungující soukolí poněkud zadrhávat. Nevěřím na zázračné happyendy, byť zakalené jedním osamělým mstitelem. Veřejné mínění je se svými odsudky mnohem rychlejší než justice a na presumpci neviny se neohlíží. Rehabilitaci svých obětí neprovádí a ve stylu není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, dokáže neobyčejně úporně udržovat ty nejdivočejší fámy dlouhodobě v oběhu. Pokud to zajde tak daleko, už nebývá cesty zpátky. Čím vášnivěji se budete obhajovat, tím víc vás okolí bude podezřívat. Dokázat se dá vina, nevina nikoliv. V reálném životě pomůže jedině spálení mostů a přestěhování do anonymního cizího prostředí. Někdy i ústup může znamenat hořké vítězství. Rozepisovat se o tom, že Mikkelsen představuje jedno z největších hereckých es současné evropské scény by znamenalo nosit dříví do lesa. I přes určité nedostatky tady neváhám s nejvyšším hodnocením. Celkový dojem: 90 %. (15.04.2015)

Takhle nějak to vypadá, když se stokrát opakovaná lež stává pravdou. Není nic horšího, než křivda. A že jí zde je požehnaně. Tolik jsem se vžil do kůže hlavního hrdiny a prožíval s ním nerovný boj, že jsem si postupem času začínal čím dál více uvědomovat, jak je film realistický a totéž co Lucasovi, se může klidně přihodit každému z nás. Vynikající film, nekončící psychický teror. P.S. Mads Mikkelsem díky svému talentu zanedlouho převálcuje Hollywood. (13.03.2014)

// Když odhlédnu od faktu, že je to celé založené na docela chabých argumentech, lehce vyvratitelných nějakou lékařskou zprávou nebo psychologickým posudkem a zaměřím se spíše na tu lidskou psychiku hlavního hrdiny a lidí kolem něj, tak je to mazec. Pomalý, depresivní, ale především perfektně zahraný mazec, který svou gradací někdy od poloviny v podstatě chytne a už nepustí. A tak to mám rád. 8/10 (18.06.2016)

Aneb jak se prosté drama může v rukou zkušeného tvůrce proměnit v silnou látku, která chytne od prvních minut, a my už nemůžeme a ani nechceme odvrátit zrak. V pospolitém malém městečku se všichni znají, mámy od plotny, družní tatíkovští nimrodi i dítka tu a tam musejíc si vyslechnout ostřejší hádku svých rodičů. Mezi takové patří i Klara, holčička s andělským pohledem a jednou pomstou, které ani nerozumí. Obětí se stává čtyřicetiletá pomocná síla v mateřské škole Lucas, který si prošel rozvodem a který na vlastní kůži pocítí trest za neopětovanou „náklonnost“ v podobě rychle se šířící sousedské nákazy. Štvanice je to účinná, protože děti přece nelžou (jasně, že lžou) a navíc ty traumatizované se pokouší nepříjemné zážitky vytěsnit (tak si rodiče obhajují, když dívenka všechno uvádí na pravou míru). Nikdo už neřeší, že šlo o oblíbeného souseda, se škodnou se prostě musí pořádně zatočit. Díky bohu, že hlavní úlohu svěřil dánský provokatér Thomas Vinterberg charismatickému Madsi Mikkelsenovi (vyhledávám ho od dob působivého dramatu Po svatbě). V narušených rodinných vztazích Vinterberg znovu odkrývá skutečný stav společnosti, což dokonale ukázal v syrové Rodinné oslavě, kterou se hrdě hlásil k manifestu Dogma. Od té doby ušel kus cesty, a ač mi jeho další výlety moc nesedly, popasoval se i díky nim s vypravěčstvím hollywoodského typu. A ať se to někomu líbí nebo ne, přetahuje si tím diváky na svoji stranu. Mikkelsen, jeden z nejzajímavějších evropských herců posledních let, pod tlakem chybuje, provokuje, ničí svůj milostný život, přesto bojuje (v kostele, v marketu – skvělé scény). Žánrově nesmírně čisté.. (06.04.2013)

Ačkoliv se v druhé polovině film odvíjí mírně přehnaně, tak to zase moc nevadí, protože lze konstatovat, že působivost děje je značná. Viditelně tu vyznívá skvělá práce herce Madse Mikkelsena který je hybnou silou celého příběhu. Co se týče samotné historky, ať už je smyšlená, či nikoli, tak s jistou rezervou mohu napsat, že film si vzal na mušku de facto přesný popis toho, kam až může vést, když vezme kterýkoli člověk spravedlnost do vlastních rukou, který nemá stoprocentní jistotu o vině a v dobré víře touží po odplatě, ale zcela v rozporu se zdravým rozumem. Ale mám i drobnou výtku, když přijmu fakt, že Lucas je líčen jako velmi sympatický člověk, tak pochopitelně těžko si představuji, že se ocitne rázem rychle kvůli křivému obvinění v osidlech nenávisti téměř všech přátel. Působilo to na mě dost nereálně. (05.05.2013)