Hon

Aneb jak se prosté drama může v rukou zkušeného tvůrce proměnit v silnou látku, která chytne od prvních minut, a my už nemůžeme a ani nechceme odvrátit zrak. V pospolitém malém městečku se všichni znají, mámy od plotny, družní tatíkovští nimrodi i dítka tu a tam musejíc si vyslechnout ostřejší hádku svých rodičů. Mezi takové patří i Klara, holčička s andělským pohledem a jednou pomstou, které ani nerozumí. Obětí se stává čtyřicetiletá pomocná síla v mateřské škole Lucas, který si prošel rozvodem a který na vlastní kůži pocítí trest za neopětovanou „náklonnost“ v podobě rychle se šířící sousedské nákazy. Štvanice je to účinná, protože děti přece nelžou (jasně, že lžou) a navíc ty traumatizované se pokouší nepříjemné zážitky vytěsnit (tak si rodiče obhajují, když dívenka všechno uvádí na pravou míru). Nikdo už neřeší, že šlo o oblíbeného souseda, se škodnou se prostě musí pořádně zatočit. Díky bohu, že hlavní úlohu svěřil dánský provokatér Thomas Vinterberg charismatickému Madsi Mikkelsenovi (vyhledávám ho od dob působivého dramatu Po svatbě). V narušených rodinných vztazích Vinterberg znovu odkrývá skutečný stav společnosti, což dokonale ukázal v syrové Rodinné oslavě, kterou se hrdě hlásil k manifestu Dogma. Od té doby ušel kus cesty, a ač mi jeho další výlety moc nesedly, popasoval se i díky nim s vypravěčstvím hollywoodského typu. A ať se to někomu líbí nebo ne, přetahuje si tím diváky na svoji stranu. Mikkelsen, jeden z nejzajímavějších evropských herců posledních let, pod tlakem chybuje, provokuje, ničí svůj milostný život, přesto bojuje (v kostele, v marketu – skvělé scény). Žánrově nesmírně čisté.. (06.04.2013)

Depresívny a chladný film pri ktorom som bol nie raz s nervami na dne. Pri sledovaní som mal chuť niekomu odtrhnúť hlavu a hodiť do plátna. Jagten je emocionálna kyselina, ktorá ma zožierala z vnútra. Mikkelsen zahral veľmi dôveryhodne, že som trpel zaňho. Celých 110 min a 13 sec mi ubehlo ako voda. (07.03.2013)

Tak po tomhle filmu mám chuť se přihlásit na New Yorský maraton, protože tohle nejde ani rozchodit, to snad jedině vyběhat. Seveřani se svým nekomprosním a těžce emotivním vyprávěním příběhu opět trefili přímo do divákova červenýho tlukoucího orgánu. Všechno působilo tak reálně a přirozeně až mě začalo bejt při sledování filmu docela ouzko a jen jsme říkal "Je tohle možný" . A někdy od půle filmu se můj vnitřní hlas zmohl jen na "No ty vole. No ty krávo". I kdybych tady seděl nepřetržitě týden v kuse a hledal na Honu nějakou chybu, tak jí prostě nenajdu. Herci bohovský, Mads samozřejmě hraje v totálním nasazení, ale ani vedlejší role neměli chybu za všechny byl jmenoval Lucasova syna, to byl taky mimořádný herecký výkon. A celý to působí spíš jako přímej přenost z nějaký dánský vesnice než jako film, tak výborně to je natočený. (31.01.2013)

// Když odhlédnu od faktu, že je to celé založené na docela chabých argumentech, lehce vyvratitelných nějakou lékařskou zprávou nebo psychologickým posudkem a zaměřím se spíše na tu lidskou psychiku hlavního hrdiny a lidí kolem něj, tak je to mazec. Pomalý, depresivní, ale především perfektně zahraný mazec, který svou gradací někdy od poloviny v podstatě chytne a už nepustí. A tak to mám rád. 8/10 (18.06.2016)

I dnes, druhý den po zhlédnutí tohohle filmu cítím úzkost, tu bez moc a strach, co bych dělala já, jak v roli obviněného, tak v roli rodiče. Je neuvěřitelné, co se honí v hlavičkách dětí, ale i dospělých. Pro mě dost silné scény při „výslechu“ Kláry, při střetu nejlepších kamarádu, hlavně po té, co maminka vysvětluje dceři, že se to opravdu stalo, návštěva Kláry, pes, obchod a kostel. Přistihla jsem se, že na Kláru křičím: „Tak už konečně řekni, že jsi to řekla, protože ti vrátil to srdíčko!“ Smutné bohužel je, že pokud se toto jednou stane a nakonec se dotyčný očistí, čistý nikdy nebude. Stále tam bude semínko pochybnosti. A já se ptám: „Kde je hranice mezi dětskou lží a skutečností?" (27.05.2013)