Režie:
Thomas VinterbergKamera:
Charlotte Bruus ChristensenHudba:
Nikolaj EgelundHrají:
Mads Mikkelsen, Thomas Bo Larsen, Annika Wedderkopp, Lasse Fogelstrøm, Susse Wold, Anne Louise Hassing, Lars Ranthe, Alexandra Rapaport (více)Obsahy(1)
Stačí jedna malá lež a nic už nebude jako dřív... Čtyřicátník Lucas má za sebou rozvod a pracovní přeložení z postu učitele na vychovatele ve školce. Ale postupně se začíná upínat k optimistickým vyhlídkám, navíc má své dlouholeté přátele a v komunitě rodného maloměsta je oblíbený. Stačí ale jedna malá lež a vše začne brát za své. Kamarádství náhle nahlodává nejistota a zneklidnění, ale nikdo jakoby ani nechtěl slyšet Lucasovu verzi. Prohlubující se nedůvěra eskaluje do otevřené agresivity, ale Lucas se nehodlá vzdát a jde hlavou proti zdi. Intenzivně gradující drama naplňuje diváky svíravým napětím, zatímco bez příliš okatých schémat vykresluje nemilosrdnou štvanici na nevinného člověka, ale i jeho urputný boj za svou důstojnost. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (1 765)
Úchvatně zrežírované surové dánské drama, pojednávající o specifickém problému moderní společnosti až nebezpečně realisticky zpracované do té míry, že leckoho přejede mráz po zádech. Pro, severskou kinematografií nepolíbeného, diváka zážitek navíc umocňuje skvělý Mads Mikkelsen, do jejichž vztahu s blonďatou holčičkou se člověk dokáže lehce vcítit a trable prožívat s nimi. Více takových neklišoidních kousků prosím...90% ()
Ať si každý říká, kdo chce, co chce, ale Mads Mikkelsen je nejzajímavější a nejlepší herec Evropy současnosti. Každá jeho postava na plátně absolutně žije. Co žije, ona skrz to plátno dýchá. Hon je pro mě další jeho zářez na pažbě, kterým si musí získat všechny. Chápu, že využil situace aktuální dánské kinematografie, která je aktuálně plna těch nejlepších scénáristů a režiséru, ale prostě mu bylo dáno, aby se do této doby narodil a on to svojí osobností maximálně využil. Hon samotný je hodně těžce stravitelný film. Je vlastně o tématu, o kterém se těžce mluví a stejně tak těžce se musel i filmovat. Je to takové tabu, které v tomto filmu rozkrylo karty. Úžasné na tom všem je, že scénárista zřejmě za život přečetl povahu lidskou a přesně ukázal, co jsme, jakožto lidská bytost, schopná udělat a co naopak schopní udělat nejsme. Mads se tu proměňuje každou sekundou po absurdním zjištění a divák se topí v depresi, která nikomu nemůže dát spát. Přesně o tom jsou filmy. O emocích a o pocitech, nad kterými by se každý z nás měl pravidelně zamýšlet. Hon něco takového dokázal a musím říct, že je jeden z mála, co se nebál rozkrýt pravdu ukrytou někde v koutě každého z nás. ()
Dánská variace na "Byl jsem lynčován" s chabou argumentací, vyvolávající zásadní otázky, pochybnosti a odsouzení celé společnosti. Hon je rozhodně výborný film, ale i přes Vinterbergovu chytrost a budování celého příběhu je tu pro mě zásadní problém v samotném obvinění. To působí doslova "vycucaně" z prstu včetně argumentu na jeho obhajobu ("děti přeci nikdy nelžou", "já věřím jen dětem", ...). Na těchto základech následuje syrová a bolestivá srážka s realitou jednoduchosti a rychlých ukvapených závěrů bez jediného důkazu (ano, sklep, ano!). Naopak zajímavé je sledování dospělých, kteří si svojí již "ustanovenou pravdu" dokážou prosadit a vlastně ji zpětně vtlouct oběti do hlavy (dialogy matka-Klára) a celý ten kolotoč všudypřítomného odsouzení a pocitu sledování. Hon je prostě velmi dobrý film, kterému by stačilo k té dokonalosti, o které se tu píše, více racionálních argumentů a méně vnucených faktů. Ale ona se přeci dlouho opakovaná lež stane pravdou, že? PS: Klára od první chvíle působí jako lehce "zpomalená" a navíc ta situace, kterou má doma (hádky, "ztrácí se"), to opravdu není dítě, kterému by jste věřili první poslední... ()
Po bezvýchodném sociálním dramatu Submarino se Thomas Vinterberg ještě více posunul od výchozích premis (svého) manifestu Dogma 95 ke klasicky nahlíženému psychologickému dramatu a natočil v podstatě již klasický žánrový film. Velmi pomalý, hloubavý, bolavý film, nutno dodat. Slavný režisér se tentokrát rozhodl zkoumat téma, jež je v jeho rodném Dánsku dosti choulostivé, o sexuálním zneužívání dětí natočili Dánové již nejeden uhrančivý film (za všechny připomenu třeba bolestné Umění plakat), Vinterberg na to jde tentokráte ovšem jakoby z druhé strany, jelikož samo pohlavní zneužívání není vlastním cílem, ale slouží mu jen ke konsternující filmové analýze ostrakizace jedince z komunity. Vinterberg v podstatě překračuje hranice severského filmu, neboť toto téma i jeho zpracování je spíše něčím archetypálním, něčím, co se v dějinách lidstva opakuje neustále dokola - pomalé vypravování o absurdním bobtnání neexistující viny a o temných iracionálních proudech uvnitř maloměstské komunity je staré jako lidstvo samo. Vynikající psychologický film, pomalé meditativní tempo, velmi komorní charakter, opravdu úchvatná práce s herci (a to nejen dospělými, ale i těmi dětskými, malá holčička ztvárňující Kláru je opravdu vynikající), silné téma a skvěle napsaný scénář, filmová událost roku... ()
// Když odhlédnu od faktu, že je to celé založené na docela chabých argumentech, lehce vyvratitelných nějakou lékařskou zprávou nebo psychologickým posudkem a zaměřím se spíše na tu lidskou psychiku hlavního hrdiny a lidí kolem něj, tak je to mazec. Pomalý, depresivní, ale především perfektně zahraný mazec, který svou gradací někdy od poloviny v podstatě chytne a už nepustí. A tak to mám rád. 8/10 ()
Galerie (34)
Zajímavosti (15)
- V roce 2019 se film dočkal adaptace v londýnském divadle Almeida. Hlavní roli Lucase (Mads Mikkelsen) v ní ztvárnil Tobias Menzies. V dalších rolích se objevili Justin Salinger a Poppy Miller. (Trajektt)
- Natáčelo se v dánském městě Taastrup. Kostel, kde se koná štědrovečerní mše, se nazývá Høje Taastrup Church. (Varan)
- Thomas Bo Larsen mal v čase natáčania skutočne veľké problémy s alkoholom. (Arsenal83)
Reklama