Odhalený přístav

Pokud od finských filmařů něco očekávám, tak jsou to z řetězu utržené komedie, v nichž si jejich tvůrci neberou servítky, nebo dramata, v nichž mě zaplaví pořádnou vlnou deprese. Tohle byl ten druhý případ a já jsem rozhodně nebyl zklamán. Příběh nebyl, pravda, z nejpřehlednějších, ale po chvíli jsem se už v tom množství postav zorientoval, a rázem to bylo lepší. Abych se přiznal, po celou dobu jsem čekal, že se v určité chvíli všechny příběhy v jednom bodě protnou, jak už jsem si v takových případech zvykl, ale Finové se zvysoka....se vykašlali na velké pointy, nechali závěry všech dějových linií volně povlávat a musím uznat, že to byla osvěžující změna. Netvrdím, že šlo o úžasný snímek, ale já jsem si ho celkem užil a slušně jsem se u něj bavil. A tu depresi jsem si vychutnal. / Poučení: Finská láska je dost neurčitý pojem. (10.10.2022)

Během sledování ryzího evropského filmu s velkým F jsem si v duchu říkal, jestli mám zapotřebí se ještě pořád dívat na ty americké (z devadesáti procent) blbosti, když se nám to v Evropě hemží takovými skvosty. Na druhou stranu snímky jako Odhalený přístav není možné sledovat každý den a upřímně řečeno, mám po tom návalu deprese, smutku a beznaděje chuť si pustit něco absolutně odlehčeného. A zase se potvrdilo, že na divákovy city v negativním slova smyslu nejsilněji působí děti a zvířata, pokud je jim ubližováno. V jeden okamžik jsem měl pocit, že se snad ani nedokážu dodívat do konce. Ale vydržel jsem to. (22.03.2017)

Odhalené Finsko. Mrazivé, plné citu, trápení, nadějí a milenek. Milujících, placených, nutných i odhodlaných udělat vše. Sonda do neobyčejně obyčejných lidských osudů napříč všemi generacemi. Brilantně natočeno a excelentně sestříháno. Deprese i happy end v jednom. Závěrečný Robbie a přece jen zdlouhavost snímku jsou pro mne mírnými překážkami v plném počtu, ale i tak se jedná o vynikající záležitost. (16.08.2014)

Nějakých třicet minut mi trvalo, než jsem se zorientovala v jednotlivých dějových liniích a jejich propagonistech, ale s každou další minutou mě to vtahovalo víc a víc. Tahle koláž, ne zrovna sluníčkových lidských osudů, je o to působivější, s oč větším chladným odstupem je na jednotlivé příběhy nahlíženo a pár scén mě nakonec dostalo tak, že přemýšlím i o hodnocení nejvyšším, každopádně lepší čtyřka je to určitě. Ale tu závěrečnou písničku bych klidně oželela a nechala ten konec otevřený, to by mu přeci jenom dodalo větší sílu. (16.09.2014)

Rôzne príbehy ľudí z predmestia Helsínk, ktoré vôbec so sebou nesúvisia, ale existujú vedľa seba. Sú smutné, zdajú sa byť bez východiska, ale nie pri všetkých to skončí zle. Presne ako v živote. Všetky príbehy ma naozaj bavili, trochu menej tá s tými drogovo závislými, lebo slečna hysterka mi nesmierne liezla na nervy. Chvíľu to trvá, kým si vás film získa, ale potom je už len výborný ... obyčajný, zo života, veľmi pravdivý. (Filmová výzva 2016 - 1frida2) (02.04.2016)