Odhalený přístav

(Febio Fest) O malý kousek delší, než by bylo záhodno, ale přesto velice zajímavá koláž příběhů, které jsou dle režiséra všechny inspirované realitou a měly by nějak symbolizovat dnešní příběhy Finska (alespoň myslím, že to říkal). Obzvláště pán s břichem mne bavil. Druhý pozitivní finský zářez festivalu... 80% (17.03.2013)

Začínalo to dosť rozpačito, no nakoniec sa z toho vykľula zaujímavá koláž rôznych príbehov, z ktorých niektoré sa pretnú. Všetky spája jedna vec - potreba lásky v živote, mať pri sebe nejakú spriaznenú dušu... Najviac mi bolo ľúto toho chlapca so psom, to mi až navrela hrča v krku. Niektoré postavy ma aj pobavili, napríklad ten pupkatý športovec čo chcel schudnúť - miestami až tragikomické. Celkovo veľká spokojnosť, nadpriemer. 75/100 (29.03.2019)

Tak mi po dlhej dobe vzal film dych. Všetky príbehy boli zvláštne a boli o ľuďoch takých akí skutočne sú. Niektoré boli uveriteľné, iné menej. Najbrutálnejší a aj ten, ktorý sa ma najviac dotkol, bol o malom chlapcovi a jeho psíkovi. Ešte teraz si musím opakovať, že šlo o film, aby som sa nerozplakala. Matka, ktorá toto urobí svojmu vlastnému dieťaťu je s prepáčením obyčajný kus hovna, tak isto ako ktorýkoľvek človek, ktorý niečo také urobí len tak, pretože mu v tom nikto nezabráni a neni to ani trestné. Každopádne určite jedna z najlepších drám, ktoré som videla. Doporučujem! (22.02.2016)

Ve Finsku jsem prožil půl roku. Poznal jsem, i když s problémy, tamní obyvatelstvo a s čistým štítem na funuse můžu říct, že jsem doteď neviděl lepší finský drama, který by naprosto přesně vystihovalo tu nepřístupnou náturu, kterou Finové vládnou. Odhalený přístav mě fascinoval postavami, o kterých vyprávěl. Zima je přesně to dokonalý prostředí na to představit Fina z toho nejčernějšího úhlu. I já to vnímám jako období, kdy se otevře ta temná stránka každého z nich a najednou je dobře jenom v momentě, kdy je na pívo nebo na cider. Stejně tak je dobře i u beden, které jsou v každém obchoďáku a prostě není cesty zpět. V tu chvíli si člověk uvědomí, jak to světlo a slunce v těle dělá hrozně moc. (15.08.2013)

Nějakých třicet minut mi trvalo, než jsem se zorientovala v jednotlivých dějových liniích a jejich propagonistech, ale s každou další minutou mě to vtahovalo víc a víc. Tahle koláž, ne zrovna sluníčkových lidských osudů, je o to působivější, s oč větším chladným odstupem je na jednotlivé příběhy nahlíženo a pár scén mě nakonec dostalo tak, že přemýšlím i o hodnocení nejvyšším, každopádně lepší čtyřka je to určitě. Ale tu závěrečnou písničku bych klidně oželela a nechala ten konec otevřený, to by mu přeci jenom dodalo větší sílu. (16.09.2014)