Newyorská romance

„Jakou hudbu máš v mobilu?“ - „Svoje písničky ti nepustím, je tam až moc osobních a zahanbujících věcí.“ - „To v mém taky. Podle playlistu můžeš říct o člověku hodně věcí.“ - „Já vím, proto se toho tak bojím.“ - „Tak jdeme na to?“ - „Jasně, jdeme na to!“ Že tento snímek, který mě chytl prakticky hned od scény s „přiděláváním hudebního doprovodu“, natočil režisér Once, jsem zjistil až po zhlédnutí. A příjemně mě překvapuje, jak je atmosférou v porovnání s výše zmíněným na jednu stranu stejný a přitom tak odlišný. Není tak procítěný a smutný, Begin Again má však v sobě tu a tam i nějaký ten humor, spoustu pohodové hudby a nenucených rozhovorů. Sázet může i na velmi sympatický ústřední pár, jehož vývoj se mi moc líbil. Stejně jako všechny ty nahrávky na různých místech, nebo třeba jen takové disco klubové poslouchání si vlastní hudby ve sluchátkách. „Titulkový“ konec bych snad i oželel, ale budiž, ke zbytku filmu (resp. naturelu 1 z postav) se docela hodí. Emočním dopadem se film Once rovnat nemůže, ale silné 4* mu rád dám. (17.02.2018)

Od režiséra snímku ONCE Johna Carneya,kde namiesto DUBLINU s duom Hansard a Irglová sa premiestňujem do N.Y.CITY,kde sú sympatickí Ruffalo a Knightley+ľubozvučná HUDBA,a tak síce počin nedosahuje pocitu predošlého Once,ale aj tak som nadmieru spokojný,výborný hudobný dramaticko-komediálny film,ktorý pozrieť nebude stratou času... (11.10.2014)

V první část příběhu se prolne současnost s blizkou minulostí hlavních hrdinů, což nemám úplně rád, protože to rozmělňuje mou pozornost. Naštěstí se vše poměrně brzy vrátí do normální kolejí a příběh je vyprávěn jen v jedné časové rovině a tou je současnost. Za absolutní dokonalost považuju zachycení přirozeného života New Yorku, jsou to detaily, ale je v nich krása, třeba když Adam sedí s Grettou na schodech, povídají si a před kamerou prochází lidi a "ruší" tak "čistý" záběr na hlavní hrdiny. Další miláčkovej záběr, když Gretta a Dan sedí na lavičce poslouchají hudbu a kamera kouká jejím pohledem, v tu chvíli jsem si připadal jak v sedmdesátkových pohlednicích z NY od Woody Allena. New York tady tepe normálním životem a vůbec nepůsobí filmově. Možná to není hlavní složka filmu, ale mě se tahle "dokumentárnost" hrozně líbila. Jednou z hlavních složek filmu je samozřejmě hudba, texty mě teda dvakrát nebraly, na můj vkus byly až příliš nasládlý, ale některá hudba (jsem absolutní laik) mě chytla, třeba když Dan a Gretta spolu poslouchají "na půl" tu první písničku, ta byla dobrá. Natáčení na veřejných místech bylo dobrý, dialogy taky nepůsobily trapně a pokud jde o Marka s Keirou, mám je rád. Mark tomu filmu vevodí, Keiřin styl trošku nemůžu pochopit, někdy mě přišlo že přehrávala, na druhou stranu s její postavou jsem neměl žádný problém. Největší šok mně způsobila Haliee. Já si jí pamatuju z westernu s Jeffem Bridgesem jako malou holčičku a tady je najednou už solidní bréca. S těma ženskejma je to teda rychlost, jeden večer jim člověk podává do postýlky mončičáčka a druhej večer aby přines kondomy. Jedno ale u Haliee zůstává a to je talent, zase zaválela. Není to vysloveně sladká záležitost, jak by moh název napovídat, dá se to v pohodě ustát i klučíčím okem, vztahy jsou tam udělaný velmi hezky, protože nejsou vysloveny úplně do detailu. (02.07.2014)

Nad mé očekávání příjemný film, který má jednoduchý, leč poutavý děj, sympatické herce v hlavních rolích a příjemnou hudbu. Prostředí, v němž se odehrává, je také atraktivní. Co mě však zamrzelo, je, že jsem očekával, že během nahrávání písně bude opravdu natočen i klip, který pak ve filmu uvidím. To se ovšem nestalo a tak mi přišlo ono střídání lokací poměrně bezvýznamné, neboť pár závěrečných fotek nenahradí to, co mohlo nabídnout video. (19.10.2014)

Jednoduchým vzorcem by se dal film popsat takto: nudná scéna + ucajdaná písnička + ubulená scéna + další trapný popík ..atd. až k = příšerně natahovaný konec. _____Film si hraje na nezávislost, čemuž vcelku obratně podřidil i kameru snímající ve zvláštních úhlech a záběrech, ale děj je proklatě poplatný mainstreamu a hlavně je tupý. ____ Už setkání ošuntělého producenta a začínající písničkářky v baru ukáže, že něco není v pořádku. Zaprvé není důvod, kromě toho, že je Keira hezká, proč by si jí někdo v tom baru všiml. Zpívá průměrně, hraje odrhovačku bez nápadu a slova písně jsou stupidní. Tehdy nastoupí jediný nápad celého filmu, kdy si producent (bůhví proč okouzlený tou příšernou produkcí) představuje hudební aranžmá hrané kapelou neviditelných hudebníků, kteří by vystoupení písničkářky vyšperkovali. Tahle představa vede až k tomu, že neviditelný orchestr přehluší zpěv i kytru písničkářky - což je jedině dobře a svědčí to o tom, že producent za zenitem má přece jenom nějaký hudební vkus. ____ Dál už to jede jen z kopce. Problémy s prosazením se neznámé hudebnice se vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku a přestože ona i producent jsou finančně zcela na dně, není pro ně problém produkovat desku v ulicích New Yorku, zaplatit hudebníky, auta, jídlo, návštěvy restaurací, nákupy atd... Hlavně natáčení písničky v metru mě pobavilo - zvuk projíždějícíh vlaků určitě dodá půvab i té nejblbější melodii, protože ji prostě přeřve. Písničky jsou nadále trapné i v rámci popíku a příběh vlastně ani žádný není. ______ Tohle si nezaslouží skončit ani v papírové krabici při výprodeji v hudebninách. /17. 7. 14., komentář č. 5 100/ (17.07.2014)