Newyorská romance

V první část příběhu se prolne současnost s blizkou minulostí hlavních hrdinů, což nemám úplně rád, protože to rozmělňuje mou pozornost. Naštěstí se vše poměrně brzy vrátí do normální kolejí a příběh je vyprávěn jen v jedné časové rovině a tou je současnost. Za absolutní dokonalost považuju zachycení přirozeného života New Yorku, jsou to detaily, ale je v nich krása, třeba když Adam sedí s Grettou na schodech, povídají si a před kamerou prochází lidi a "ruší" tak "čistý" záběr na hlavní hrdiny. Další miláčkovej záběr, když Gretta a Dan sedí na lavičce poslouchají hudbu a kamera kouká jejím pohledem, v tu chvíli jsem si připadal jak v sedmdesátkových pohlednicích z NY od Woody Allena. New York tady tepe normálním životem a vůbec nepůsobí filmově. Možná to není hlavní složka filmu, ale mě se tahle "dokumentárnost" hrozně líbila. Jednou z hlavních složek filmu je samozřejmě hudba, texty mě teda dvakrát nebraly, na můj vkus byly až příliš nasládlý, ale některá hudba (jsem absolutní laik) mě chytla, třeba když Dan a Gretta spolu poslouchají "na půl" tu první písničku, ta byla dobrá. Natáčení na veřejných místech bylo dobrý, dialogy taky nepůsobily trapně a pokud jde o Marka s Keirou, mám je rád. Mark tomu filmu vevodí, Keiřin styl trošku nemůžu pochopit, někdy mě přišlo že přehrávala, na druhou stranu s její postavou jsem neměl žádný problém. Největší šok mně způsobila Haliee. Já si jí pamatuju z westernu s Jeffem Bridgesem jako malou holčičku a tady je najednou už solidní bréca. S těma ženskejma je to teda rychlost, jeden večer jim člověk podává do postýlky mončičáčka a druhej večer aby přines kondomy. Jedno ale u Haliee zůstává a to je talent, zase zaválela. Není to vysloveně sladká záležitost, jak by moh název napovídat, dá se to v pohodě ustát i klučíčím okem, vztahy jsou tam udělaný velmi hezky, protože nejsou vysloveny úplně do detailu. (02.07.2014)

Má noha nikdy nevkročila do USA a navždy to tak zůstane. Přesto mám k městu New York nefalšovaný odpor, neboť bych nechtěl ani minutu žít mezi 10.194 pestrobarevnými obyvateli na kilometr čtvereční. Tady se však přelidněné město opěvuje a neopěvuje se špatně, neboť se jedná o příjemnou hudbu od srdce a pak je jedno, že nesmrdí přílišnou genialitou. Zejména mne bavily oživlé nástroje v opilcově fantazii a nahrávání alba v ulicích taky nemělo chybu. Jinak se toho zase tak moc nedělo, ale pocit pohody mne neopouštěl takřka po celou dobu a toho si cením. (20.03.2015)

Love song není překvapivě klasický romantický snímek, jak by název mohl napovídat. Jde tu totiž především o lásku k hudbě (nebudu Vás lakovat, bez běžné lásky by se scénář též neobešel:-)), což zas není takovým překvapením, když bereme v potaz, že režisérem je John Carney. Herecky a hudebně je film opravdu povedený a k tomu z celého snímku sálá neuvěřitelně pozitivní nálada. Za mě tedy slabších 5 hvězd a je to z mého pohledu i o dost lepší než Once. (09.07.2015)

Keira se vzdává korzetů a osvojuje si džíny a v tomto případě to není úplný průser. Miluji NY a miluji Keiru, ale tahle kombinace mi zkrátka tak úplně nevoní, raději ji vídám v dobových dramatech. Každopádně musím neochotně přiznat, že tahle role Keiře padla. A velice mile mě překvapila svým zpěvem, opravdu jsem netušila, že má tak krásný hlas. Fakt se mi líbí, že mě v každém svém filmu umí něčím vyvést z míry. Jinak mě zaujal nápad o nahrávání desky v ulicích NY a celkově mě hodně vtáhnul začátek, bohužel jsem opravdu válčila s posledními 40 minutami. S přivřenýma očima ale uděluji 4 slabší hvězdičky kvůli soundtracku a nepřeslazenému konci. Já vážně čekala, kdy se ti dva dají dohromady a ono nic. Mimochodem kdyby Levine hrál ve skutečnosti tak dobrou hudbu jako tady, tak si ho i poslechnu.. (16.09.2014)

Natočit další životní obrodu, ve které hraje hlavní roli hudba, bylo to nejlepší, co mohl John Carney udělat. Oněch sedm let od Once totiž vyplnil dvěma filmy, které nikdo neviděl a svůj um - tedy dodat divákům optimismus minimálně na rok dopředu - na sebe nechal čekat až právě do Love songu. Carney ale překvapivě dospěl, obrousil formální hrany a nemá potřebu dávat v každém záběru najevo, že točí tu nejnezávislejší romanci, jakou kdy kdo potkal. Díky dýchajícím a zcela dokonale obsazeným ústředním postavám Gretty a Dana tak stvořil něco snad ještě lepšího. Scenáristicky sevřenějšího, životně snad ještě o chlup odhodlanějšího a tím, jak je člověk zase o něco starší, tak i intenzivněji do duše promlouvajícího. (09.11.2014)