Newyorská romance

Ne úplně špatná hudebně romantická komedie. Mark Ruffalo a Keira Knightley jsou poměrně neotřelá dvojice, zde však nejde o jejich milostný vztah, jak jsem si zprvu myslel, ovšem o ten profesionální jakožto hudebníka a producenta. Samozřejmě určité náznaky tam jsou, John Carney však jasně cílí na příběh okolo kariéry v hudebních začátcích a celkem se mu podařilo připravit řemeslně zvládnutý feel-good film. Veskrze celkem nenápadný film, je však škoda, abyste si ho například v tv nechali ujít, zaslouží si šanci...75% (27.10.2014)

Režisér se evidentně vyžívá v prostředí muzikantů, protože tenhle příběh byl natočen s tak obrovskou lidskostí, že jsem se s tím hodně dlouho nesetkal. Sice Love Song dávám pět hvězdiček, ale zároveň netvrdím, že Once bylo o dost horší. Tam vládla především hudba, ale příběh byl trošku na druhé koleji. Tady vládne nejenom hudba, ale i nápad a především jeho zpracování. Je vidět, že Keira Knightley nebo Mark Ruffalo jsou naprosto perfektní herci, protože ty jejich postavy tady prostě neměly chybu. Bylo vidět, že to byly naprosto obyčejní lidé z masa a kostí, se svými sny, ale i problémy a osobně musím říct, že tak opravdové postavy jsem ve filmu děsně dlouho neviděl a nesmírně jsem jim fandil. Do toho ta atmosféra New Yorku, u které jsem měl pocit, jako kdybych při sledování byl jeho součástí. Všechno to do sebe tak parádně zapadlo spolu s příjemnou muzikou, že mi ve výsledku nevyšla jiná známka, než pět kulaťoučkých hvězd. (08.06.2015)

Náhoda je úžasná součást života a nebýt náhod, nezažili bychom nic, co nás překvapí, rozesměje, rozesmutní, a občas náhody ovlivní i celé další směřování našeho života. A tohle se stalo i hlavnímu hrdinovi tohoto bijáku. Kdyby ten den nedostal Dan padáka v práci, nešel by to zapít do baru. Kdyby nešel do toho baru, neslyšel by zpívat Grettu, nikdy by na ní zřejmě nenarazil a ona by druhý den odjela zpátky do rodného města, aniž by se kdy pokusila nazpívat profesionálně nějakou písničku. Jenže díky náhodě Dan slyšel Grettu zpívat, a tak vzniklo asi nejúžasnější imaginární hudební album, které kdy kdo ve filmu nahrál a nazpíval. Na film jsem šel do kina proto, že přeferuji příběhy, které jsou reálné nebo které nemají k realitě daleko, a to tento film splňoval. Chtěl jsem se odreagovat, chtěl jsem vypnout, chtěl jsem zapomenout na vše kolem sebe a ponořit se do příběhu někoho jiného, a to se podařilo dokonale. Nechal jsem se naplno pohltit a unášet příběhem, který se na plátně přede mnou odehrával, a celé mi to uteklo neskutečně rychle. Film byl příjemný, milý, oddechový, a o to tu jde především. A navíc jsem se i párkrát od srdce zasmál. Herecké výkony vynikající, příběh ani na okamžik nenudil a z kina jsem odcházel v povznesené náladě. Jako jednohubka na páteční večer vynikající volba. Uděluji lepší čtyři hvězdy. (13.07.2014)

Málokdy film tak výstižně okomentuje svou vlastní vypravěčskou strategii. Love Song využívá hudbu přesně v souladu s jedním Danovým výrokem, podle kterého kvalitní muzika dokáže dodat kosmickou hloubku i těm nejbanálnějším výjevům. A Carney ji takhle využívá skoro nepřetržitě. Sebelepší hudební doprovod ale nikdy plně nenahradí promyšlenou dramaturgii, prokreslené postavy a věrohodné dialogy. Příběhu chybí jakékoli pnutí mezi hrdiny, stejně jako vážnější konflikt nebo překážky, které by museli překonat. Pakliže jsou zapálení hudebníci limitováni časem nebo penězi, vyprávění tuto skutečnost dobře tají. Naopak se zdá, že se vlastně mají relativně dobře a nikdy nestrádají tolik, aby si nemohli sednout do kavárny, zajít do baru nebo na nákupy. Obě hlavní postavy jsou ke smůle přirozeně působících herců ploché a jednají zkratkovitě. Nejvíc života v sobě mají nikoli nucené dialogy (snažící se působit chytře narážkami na lepší filmy jako Jerry Maguire nebo Taxikář), ale scény, které z větší či menší části očividně vznikly improvizací (bazén). To ovšem platí pouze pro dialogy mezi Keirou Knightley a Markem Ruffalem. Catherine Keener a Hailee Steinfeld v rolích Danovy matky a dcery existují jenom ve vztahu k protagonistovi a ve vyprávění slouží výhradně jako neživotné nástroje přesvědčující nás, že Ruffalo je navzdory svému alkoholismu, zahálčivosti a mírné hysteričnosti v zásadě dobrý člověk, milující manžel a fajn táta. Přestože je Love Song filmem bez chutí a bez nápadu, pokud jej na sebe necháte volně působit, pravděpodobně odejdete z kina v povznesené náladě. Jen nesmíte moc přemýšlet nad jeho ideovým podložím. Pak si zřejmě rychle uvědomíte, jak plytký a falešně svobodomyslný film to je. Love Song navenek soucítí s indie hudebníky, ale ve skutečnosti jim umožňuje jen tu cestu za úspěchem, která vede přes spolupráci s velkými nahrávacími společnostmi. Jak jsem ale naznačil výše, skutečnost, že odmítám přijmout podřízení se mainstreamu za normu, není zdaleka jediným důvodem, proč Love Song považuji za slabší film než Once. 50% (04.07.2014)

Zprvu bych rád pěl chválu na ten zvukový doprovod filmu, který je brilantně zpracovaný, proplétá dějovou linii velice příhodným způsobem a další pozitivum jsou dobře zasazené retrospektivní prvky. Slabší je dějová linie, kde je film bez ambicí, nehraje si na neskutečnou epickou bombu, ale mlhavé navázání vztahu (love/friends?) dvou hrdinů a celkově takový ten milý děj byl až moc bez napětí. (10.10.2014)