Newyorská romance

Očakával som príjemný nezávislý indie americký film, ale dostal som čistú komerciu. Lenže ono je to stále príjemný film, najmä pretože sa odohráva v uliciach NY. Vážne ale nemám nikdy v úmysle si pozrieť alebo navštíviť koncert Maroon 5, lenže tento film sa práve z popularity Adama Levina snaží ťažiť a mne to pripadá pomerne vypočítavé. Všetko je síce predvídateľné, v istý moment ale sa film dostane do momentu, kedy má možnosť sa vybrať čo sa týka vzťahových rovín buď jedným, alebo druhým smerom a vyberie si ten, povedzme že korektnejší, prijateľnejší, ale zároveň asi aj logickejší. Záver bude možno prekvapením, pretože si niečo musíme domyslieť a nie je nám všetko doslovne ukázané, ale zase tomu chýbala väčšia gradácia. To mimochodom bude Carney stále teraz točiť ten istý námet na sto spôsobov? 50% (27.12.2016)

Příběh je jednoduchý, ale výsledek je v rámci možností přesto poměrně dobrý. Prostě milá oddechovka, nic víc, nic míň. Snímek by možná vyzněl lépe, kdyby to byla více komedie (k tomu mu ale chybělo více vtipu) nebo drama (tam by zase byl potřeba asi nápaditější scénář). Přesto hezké herecké výkony, příjemná hudba a pěkné prostředí. 3,5*. (11.07.2014)

V první část příběhu se prolne současnost s blizkou minulostí hlavních hrdinů, což nemám úplně rád, protože to rozmělňuje mou pozornost. Naštěstí se vše poměrně brzy vrátí do normální kolejí a příběh je vyprávěn jen v jedné časové rovině a tou je současnost. Za absolutní dokonalost považuju zachycení přirozeného života New Yorku, jsou to detaily, ale je v nich krása, třeba když Adam sedí s Grettou na schodech, povídají si a před kamerou prochází lidi a "ruší" tak "čistý" záběr na hlavní hrdiny. Další miláčkovej záběr, když Gretta a Dan sedí na lavičce poslouchají hudbu a kamera kouká jejím pohledem, v tu chvíli jsem si připadal jak v sedmdesátkových pohlednicích z NY od Woody Allena. New York tady tepe normálním životem a vůbec nepůsobí filmově. Možná to není hlavní složka filmu, ale mě se tahle "dokumentárnost" hrozně líbila. Jednou z hlavních složek filmu je samozřejmě hudba, texty mě teda dvakrát nebraly, na můj vkus byly až příliš nasládlý, ale některá hudba (jsem absolutní laik) mě chytla, třeba když Dan a Gretta spolu poslouchají "na půl" tu první písničku, ta byla dobrá. Natáčení na veřejných místech bylo dobrý, dialogy taky nepůsobily trapně a pokud jde o Marka s Keirou, mám je rád. Mark tomu filmu vevodí, Keiřin styl trošku nemůžu pochopit, někdy mě přišlo že přehrávala, na druhou stranu s její postavou jsem neměl žádný problém. Největší šok mně způsobila Haliee. Já si jí pamatuju z westernu s Jeffem Bridgesem jako malou holčičku a tady je najednou už solidní bréca. S těma ženskejma je to teda rychlost, jeden večer jim člověk podává do postýlky mončičáčka a druhej večer aby přines kondomy. Jedno ale u Haliee zůstává a to je talent, zase zaválela. Není to vysloveně sladká záležitost, jak by moh název napovídat, dá se to v pohodě ustát i klučíčím okem, vztahy jsou tam udělaný velmi hezky, protože nejsou vysloveny úplně do detailu. (02.07.2014)

Film, na jehož začátek musí divák čekat rovných 50 minut a pak stejně dostane kromě deseti vskutku zábavných minut (shánění členů kapely a první nahrávání) jen Předkus za mikrofonem a kulisu New Yorku. To je setsakramentsky málo. A jak jsem včera v noci nadávala na komára, dnes mu vedle své postele vystelu krabičku od sirek, protože jsem si potvrdila, že mi zdaleka nepije krev v takové míře, jak to s každým dalším filmem zvládá Ruffalo. Ať se radši věnuje režii, jak už jednou dokázal, i s průměrnou látkou utáhne nadprůměrné herce, ale před kamerou je sám těžce průměrný. 40% (16.10.2014)

Natočit další životní obrodu, ve které hraje hlavní roli hudba, bylo to nejlepší, co mohl John Carney udělat. Oněch sedm let od Once totiž vyplnil dvěma filmy, které nikdo neviděl a svůj um - tedy dodat divákům optimismus minimálně na rok dopředu - na sebe nechal čekat až právě do Love songu. Carney ale překvapivě dospěl, obrousil formální hrany a nemá potřebu dávat v každém záběru najevo, že točí tu nejnezávislejší romanci, jakou kdy kdo potkal. Díky dýchajícím a zcela dokonale obsazeným ústředním postavám Gretty a Dana tak stvořil něco snad ještě lepšího. Scenáristicky sevřenějšího, životně snad ještě o chlup odhodlanějšího a tím, jak je člověk zase o něco starší, tak i intenzivněji do duše promlouvajícího. (09.11.2014)