Lásky čas

Fell-good film roku. Je až k nevíře s jakou lehkostí a grácií nám Richard Curtis servíruje další romanci plnou svižných dialogů a vtipně švihlých postav. Rejpalové by sice možná nějaký ten časový paradox najít mohli a mohou namítat, že příběh je vlastně strašně jednoduchý. Na to ale Curtis nikdy moc nehrál, obzvláště když umí tradiční přísady zkombinovat jako málokdo a ještě k tomu přidat originální nápady díky cestování v čase. Mladý Gleeson navíc hodně překvapil, Bill Nighy si svou roli totálně užívá a do Rachel McAdams se zde musí zamilovat snad každý. Prostě výtečná romance, která možná není úplně dokonalá, ale díky své nezaměnitelné atmosféře a opět výbornému soundtracku budete mít po většinu stopáže obrovský úsměv od ucha k uchu. A o kterém romantickém filmu z poslední doby tohle můžete napsat, že? Ale kapesníky si vemte každopádně taky. 90% (10.10.2013)

Hrozná představa člověka, co má svůj život (a všechny v něm) pod takovou kontrolou. Nemusí se zodpovídat ze svých chyb, nemusí se přizpůsobovat nepříznivým událostem ani se zdokonalovat, pouze parazituje na druhých a všech zneužívá. Že se nakonec velkoduše tenhle konkrétní hrdina rozhodne pro vzdání se schopností, na tom mnoho nemění, protože k tomuto rozhodnutí opět dochází jen proto, že z něj bude mít výhody. Nechápu, jak někomu tenhle film může přijít pohodový a romantický, mně přijde perverzní a zvrácený. Krom toho je vyprávěný neuvěřitelně líně, bez řádu, bez smyslu, prostě jenom klade ty zvrácené romantické scény a chce dojímat. (05.01.2014)

,,TIME, DRAHÝ SYNU. JE TO ZKRÁTKA TAK, ŽE MUŽI V NAŠÍ RODINĚ... BUDE TO ZNÍT ZVLÁŠTNĚ. PŘIPRAV SE, ŽE TO BUDE DIVNÉ A STRAŠIDELNÉ. MÁME RODINNÉ TAJEMSTVÍ. A TO TAJEMSTVÍ SPOČÍVÁ V TOM, ŽE MUŽI V NAŠÍ RODINĚ UMĚJÍ...CESTOVAT V ČASE.“… /// A vod toho dne šel život jako po másle. Ženský mi padaly k nohám – vlastně ne, zamilovat se nikoho žádným cestováním v čase nedonutíte… (ale časem uhnat ženskou … to by šlo…), plno romantiky, vobčas i povedenej ftip. A k tomu to cestování…jako naprostá kravina! Vlastně ne – díky tomu zjistíme, že se dá žít i bez toho (teď se kurva omlouvám všem, který to nevěděli…fakt soráč za spoiler!). I když já bych spíš upřednostňoval tu romantiku každýho vobyčejnýho dne. Možná, že vo to nakonec šlo víc, než vo celý cestování časem, který na rozdíl vod dějový nesourodosti a neúměrný dýlky, tady nebylo největší slabinou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád bych to napoprvý nezvoral! 2.) Umím cestovat časem a rád bych vošukal Rachel McAdams. 3.) Thx za titule ,,urotundy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.01.2014)

Richarda Curtise mi bylo už před premiérou líto v jedné věci. Dostát očekáváním fanoušků, kteří si přáli něco na způsob časoskokové Lásky nebeské, zkrátka nemohl, ani kdyby se rozkrájel. Proto je o tolik překvapivější cesta, po které se vydal - a na které se žádný takový předem marný pokus nekoná. Ne že by se na romantiku nehrálo, vždyť kapela v metru nebo bouřlivý obřad mi svoji silou málem přilepily čelist na podlahu sálu. Jenže tu je ještě něco víc. Ony obligátní rodinné hodnoty, které se právě tady mění ve slovní zlato a soukromou emocionální tíhu. Právě v jejich síle se skrývá něco, co z Času dělá film až nehodnotitelný. Má totiž trochu zbytečně průstřelnou sci-fi stránku, podle očekávání dialogově dokonalou romantickou linku a spoustu přívětivého humoru. A pak přijde poslední třetina a z Billa Nighyho je člověk z mého života, ke kterému se nemám jakou skříní vrátit a všechno je zase někde jinde, mimo hranice pětihvězdné škály. A přesně tam, na samém konci, je nejlépe vidět, kam Curtis dospěl. Na místo, kde prostředky neslouží v prvním plánu romantice, ale romantika naopak slouží přesahu ještě osobnějšímu a nadčasovějšímu. Těžko proto říct, z čeho všeho se tu pan režisér stihl vypsat. Pokud se ale jedná skutečně o jeho poslední režijní počin, může ze stoličky odkráčet s hlavou hrdě vztyčenou, protože na posledním místě činu zanechává (opět) něco nenapodobitelného. (04.11.2013)

Ač se vás Ryčrd opět všemožně snaží pohladit po šulínku, či aby nedošlo ke genderové diskriminaci, konejšivě poplácat po rybě, zanedlouho zjistíte, že má z toho urputného psaní pěkně mozolnatou dlaň a není už to zdaleka tak příjemné jako Láska nebeská. Asi tak v polovině jej navíc přistihnete, že vám z toho genitálu zkouší vymodelovat panenku s porcelánovou hlavou, troubícího jelena či jiné kýčovité zvěrstvo. Je z toho prvoplánový, patetický hnus s charmem venezuelské telenovely, vtipný asi jako rozžvýkaný chleba, s mimořádně odpudivou ústřední dvojicí neohrabaných idiotů. Hospodyňky tomu sice zase uslzeně nasázely plné palby, ale u ostatních nechápu, jak to může poměr devadesát šest ku čtyřem dostat do červených čísel. No, mýdlo už tu radši nikdy nezvedám! (04.01.2014)