Lásky čas

Kdyby se to celé neslo v duchu romantické sci-fi komedie, v níž by se hlavní hrdina stále dokola vracel časem, "aby ji dostal" - jak to vypadá v první půhodině, bavilo by mě About Time asi mnohem víc. Takhle je to tak trochu monotónní a extrémně bezkonfliktní pohádka, která se nesnaží o nic víc než být příjemná. Můj šálek čaje to tedy není, ale jisté feel-good kouzlo Curtisově novince upřít nemůžu. (05.01.2014)

Patřím mezi obyčejné nesmělé chlapy, o které by Kate Moss ani neotřela nárazník svého Rolls Royce, ale já bych této kokainové nádheře taky nepůjčil svou koloběžku ze slevové akce, takže jsme si kvit. Ovšem s Richardem Curtisem je to jiné. On mi sliboval množství pozitivní energie, touhu žít i připitomělý úsměv a já to nedostal. Dle zdejších komentářů patřím spíše mezi výjimky a tak odcházím do nejbližší skříně, zatínám pěsti a pokusím se vrátit o dvě hodiny v čase zpět, abych ten Lásky čas měl šanci vidět ještě jednou poprvé a tentokrát si ho užít v lepším rozpoložení. (29.01.2014)

Divák nutně musí zanedbat hodně proměnných, aby si film užil, ale s trochou snahy to jde. V About Time se totiž dost tluče sporadická vyzrálá zodpovědnost s všudypřítomnou dětinskou naivitou a pateticky ulepenými prsty. Námět měl mnohem větší potenciál. Já bych rozhodně dělal větší čuňačiny. Nebo alespoň nějaké. (23.07.2016)

Na lásky čas je moc příjemně dívá, je to totiž nanejvýš pohodová romanťárna jak trám a divák hlavnímu hrdinovi maximálně fandí a přeju mu společnou cestu s bezvadnou a krásnou Mary (velmi originální nápad se seznámením!). Jenže, jak se zpočátku člověk až dětsky raduje při každé jeho překonané překážce za štěstím, postupně jakoby se obtíže vytrácely. Jistě, Tim vstupuje do života ne tak šťastným blízkým, ale ten jeho šlape jako kvalitní švýcarské hodinky bez náznaku problémů (a pak se zdají i ty 2 hodiny docela dlouhé). Dalším důležitým stavebním kamenem je částečně použitý nápad z řady „cestovatelských“ filmů, který tu funguje myslím dobře, ovšem až na fakt, že Lásky čas na začátku stanoví nějaká pravidla pro cestování časem a pak je Tim několikrát jednoduše poruší (třeba takové „přenášení“ sestry už bylo vyloženě nezvládnuté). A humor mě trochu zklamal, film sice člověku vykouzlí úsměv na rtech a nabídne mu pohodlný nadhled (za to palec jednoznačně nahoru), ale opravdu vtipných scén jako takových tu příliš nebylo (i když nezapomenu na výbornou pasáž s „žádostí“). A závěrečná „pointa“ byla samozřejmě jasná hned na začátku, problém je však tom, že bez speciální schopnosti by se hlavní hrdina nikdy nedostal tam, kde byl na konci, takže to se mu to pak mluví. Technická a vizuální stránka byla parádní, stejně tak hudba/soundtrack. Celkově tedy pouze slabší 4*, film jsem si užil, ale několik detailů mi přece jenom vadilo. (26.01.2014)

Jsem rád, že když už koukám na anglickou romantickou komedii, je u toho Bill Nighy, toho chlápka mám vážně rád. Je až s podivem, že na to, jak moc mi nesedla Láska Nebeská, se nyní Richard Curtis trefil do černého. Tam totiž bylo až moc příběhů a postav, kdežto v About Time sledujeme příběh, kupodivu sympatického, typického anglického mladíka v podání, pro mě, neznámého Domhalla Gleesona, který však má štěstí v tom smyslu, že mužští potomci v jeho rodině umí cestovat časem do minulosti. On toho tedy samozřejmě maximálně využívá aby sbalil pohodovou Rachel McAdams, aby následně došel k rozhřešení. Přestože se jedná o obyčejnou plitkou satiru, nejspíše na samotný Curtisův život, tak snad i z toho důvodu to působí tak líbivě a neuměle, že mě to na konci celkem zasáhlo. A když se něco takového filmu povede, už to prostě něco znamená...95% (03.01.2014)