Mravnost nade vše

Kupodivu nejlepší postavou z celého už tak dost dobrého ansámblu je Saša Rašilov, který jediný zná všechny nuance událostí a zároveň stojí mimo a je jen pozorovatelem. Jeho nezvladatelné výbuchy smíchu v nejméně vhodné okamžiky jen dokreslují absurditu celé situace. Nejde o žádný okatě mravokárný film. Říká jen, že máme být sami sebou. (15.11.2010)

„Hm, ve fantazii! Prosím, zase ta fantazie! Má tady maminka fantazii, nebo mám já nějakou?!“ Tomu říkám rodičovská přednáška. Kázeň musí být! I když některé věci příliš mravně nevypadaly, třeba takové otcovo líbání se s dcerou na ústa, to vypadá dnes dost podivně…a když se nad dílem zamyslím celkově, tak víc věcí působí optikou současnosti přinejmenším zvláštně. Ale humor (ať už zamýšlený či ne) filmu rozhodně nechybí. Řada vtipných hlášek pobaví, své hraje i situační komika. Z postav film (nepřekvapivě) táhne hlavně Haasův Karas snažící se přebít voňavku na saku, dále Rašilovův Mach s chorobně nakažlivým smíchem, „kačátko“ Ferbasová vyučující sex-appealu a kotoulům či uplácející Boháčův doktor Jílovský („Dnes budete mít celou noc horečku! Já tady musím zůstat.“ - „Dobře, ale dostanu 50 korun.“). Jen z té Mandlové jsem měl mírně smíšené pocity…Ale to nic nemění na tom, že jde o kvalitní zábavu, kterou hodnotím solidními 4*. „Mrs…“ - „Gregor. How do you do?“ - „Promiňte, mně se udělalo…little…šoufl.“ (26.05.2019)

"Členy mravnostních spolků nebývají mladé a hezké dívky, nýbrž právě naopak." Tak to jsi jim to, profesore, pěkně natřel, ježibabám závistivým. On vůbec ten jeho závěrečný proslov o mravnosti je vynikající, poučný a "mravní" báby při něm omdlévají. Poučný je třeba v tom, že říkat pravdu je mravní, což se tak úplně nedá říct o pomlouvání za zády a vynikající postřeh je i ve zjištění, že dlouhé sukně nemusí být mravní, když pouze zakrývají křivé nohy. Já jsem tedy mravní od rána do včera, pak je to trošku slabší, ale skutečným pokrytcem bývám většinou jenom kolem půlnoci. Jinak ovšem: Mravnost nade vše. (14.02.2017)

Ve všeobecném předvánočním shonu bylo tehdy (1936) na Barrandově nezvykle klidno. Všechny filmy, které měly být natočeny, dávno brázdily plátna českých kin, a tak pojednou nebylo do čeho píchnout. Ale bez práce nejsou koláče. Proto početný barrandovský ansámbl, od osvětlovačů po maskérky, doslova přemluvil režiséra Maca Friče k realizaci ještě jednoho filmu, který by byl jaksi mimo plán. Frič byl zpočátku touto neočekávanou prosbou poněkud zaskočen, ale záhy se společně s mladým a ambiciózním Vávrou sešel nad scénářem o pokryteckém mravokárci, jehož rodinná mohyla obávaného strážce maloměstské morálky je náhle rozmetána příchodem rozpustilé nemanželské dcerušky. Je nasnadě, že tato vděčná komediální role byla bez váhání přisouzena fenomenálnímu Haasovi, který svého tajnůstkářského hříšníka vybavil pestrou paletou nejrůznějších charakterových proměn vycházejících ze šťavnatého situačního humoru i pronikavě přesných dialogů. Na stejné délkové vlně je unášena také postava zapovězeného "kačátka" (alias Ferbasové), které v rafinovaném přestrojení za upjatou vychovatelku dokonale rozmetá zkostnatělé zásady svého nezdárného tatíčka. U Adiny Mandlové se jedná o výjimečný experiment, jehož důvod je nadmíru zřejmý – být alespoň na okamžik za ošklivku. Výsledek? Dokonalý. A nad tím vším se klene nezaměnitelný a nezastavitelný smích Saši Rašilova. Narychlo improvizovaný film nakonec pány direktory polekal natolik, že premiéra byla z "rizikových" důvodů raději odsunuta do vzdáleného prostějovského kina. Tam se Fričova třeskutá komedie setkala – pochopitelně – s mimořádným diváckým ohlasem, takže dál už nebylo o čem. Mravnost nade vše, film plný zdravého ironického humoru, který neškodí v jakémkoli množství navzdory své poněkud pejorativní nálepce ("film na kapra") dokazuje, že geniální scénáře mohou vzniknout doslova přes noc. (03.10.2008)

"Můj idole..." Komedie, která si na svoji dobu dovolila opravdu dost. Vesele zesměšnila společenské normy a nepsaná pravidla a krásně ukázala, že pod svícnem většinou bývá ta největší tma. Není to žádná řachanda na pravidelné výbuchy smíchu, ale už dlouho se mi nestalo, že bych se téměř celou dobu nablble usmíval tak jako tady. Hlavními důvody jsou skvěle vypointovaný slovní humor a úžasná kreace Huga Haase. (16.02.2007)