Mravnost nade vše

Ríša fantázie tu dostala poriadne zabrať hneď na začiatku. Koľko príbehov o falošnej morálke je v nových filmoch, a tento je asi jeden z prvých českých. Malý zmätok v identite osôb je klasická zápletka na tú dobu, a prináša pár vtipných momentov. Zvyšok je už len čakanie, ako sa to všetko vyvŕbi. Z trikovej stránky je zaujímavý úsmev kovovej sochy. –––– Fantazie je obluda, která mně mnoho pohltila. Fantazie je lidské zlo, které vede k neřestem, nemravnosti a k zločinu. –––– Koukejte, já mám sexepíl! –––– To koukáš, jak jsem ti to obrátila naruby! (19.11.2015)

„Hm, ve fantazii! Prosím, zase ta fantazie! Má tady maminka fantazii, nebo mám já nějakou?!“ Tomu říkám rodičovská přednáška. Kázeň musí být! I když některé věci příliš mravně nevypadaly, třeba takové otcovo líbání se s dcerou na ústa, to vypadá dnes dost podivně…a když se nad dílem zamyslím celkově, tak víc věcí působí optikou současnosti přinejmenším zvláštně. Ale humor (ať už zamýšlený či ne) filmu rozhodně nechybí. Řada vtipných hlášek pobaví, své hraje i situační komika. Z postav film (nepřekvapivě) táhne hlavně Haasův Karas snažící se přebít voňavku na saku, dále Rašilovův Mach s chorobně nakažlivým smíchem, „kačátko“ Ferbasová vyučující sex-appealu a kotoulům či uplácející Boháčův doktor Jílovský („Dnes budete mít celou noc horečku! Já tady musím zůstat.“ - „Dobře, ale dostanu 50 korun.“). Jen z té Mandlové jsem měl mírně smíšené pocity…Ale to nic nemění na tom, že jde o kvalitní zábavu, kterou hodnotím solidními 4*. „Mrs…“ - „Gregor. How do you do?“ - „Promiňte, mně se udělalo…little…šoufl.“ (26.05.2019)

Při svém prvním seznámení s Hugem Hassem Ať žije nebožtík mě komediální výkon Hasse zaujal, ale film samotný mě z dnešního pohledu už zrovna dvakrát neoslovil. Druhé setkání po čase dopadlo v tomto ohledu o něco lépe. Hlavně začátek s puritiánsky přednášejícím Hassem, jeho vyčiněním dětem, že mají fantazii a nápadem udělat mu bistu vypadal velmi slibně a zábavně. To bylo skvěle. Pak když přišlo odhalení dávného profesorova hříchu z minulosti v podobě nemanželské dcery slibovalo to další zábavu, navíc, když se dcera přistěhovala jako vychovatelka rovnou k němu domu. A přineslo to spíše jen takový neurážející pamětnický průměr, kdy některá místa již zestárly, některá se povedly, ale některá  hluchá místa (i třeba jen s hudbou bez dailogů) přece jen vzhledem k úvodu trochu zamrzí.. Adina Mandlová se mi navíc do role zakřiknuté dívenky moc nehodila a Věra Ferbasová tak nějak neinteligentně předváděla to co, později inteligentně předváděla Nataša Gollová (jak trefně poznamenala jedna dobová kritika.) Z herců tedy opět hodně ční samotný Hass, který se mi opět hodně líbil a roli pokryteckého profesora si skvěle užil. Ale ještě alespoň Václav Rašilov jako rozesmatý doktor nebyl špatný.Určitě překvapí na tu dobu docela ustěpačné a odvažné myšlenky, které vyvrcholí v závěrečném profesorově monologu, o tom co je doopravdy mravé, který mě zaujal a dobře to zakončil. To se mi opět hodně líbilo- Leč i tady cítím, že i přes skvělého Hasse Fričovo nejlepší období příšlo až s Novým a Gollovou. Mravnost relativně příjemně pamětnicky potěšila, neurazila a u toho bych zůstal v podobě smířlivých tří hvězdiček, plus se speciální pochvalou za závěrečný monolog. (12.03.2021)

"To je člověk! To je muž!" "Vzor počestnosti a mravnosti!" "Jak se mu to stalo?"     Jedna z mojich najobľúbenejších prvorepublikových komédii, ktorú som mal rád za mlada a výborne som sa pobavil aj pri aktuálnom pozretí (87 rokov od nakrútenia). Ide o vtipnú spoločenskú satiru namierenú na pokrytectvo, falošnú morálku (a klebetné baby), postavenú hlavne na výbornom konverzačnom humore, menej na situačnej komike a už vôbec nie na nejakom prehnanom šaškovaní. Práve kvôli takémuto umiernenejšiemu druhu humoru som mal vždy pre Huga Haasa (Antonín Karas) slabosť a uprednostňoval som ho pred konkurenčnými "tajtrlíkmi". Medzi mojich obľúbencov patrí i Adina Mandlová (Eva Karasová), ktorá je tu presvedčivá so sexepílom (ako zvyčajne) a aj bez sexepílu (na nepoznanie). Výborná je i Věra "Kačátko" Ferbasová (Věra Gregorová), v podstate tiež v dvoch odlišných podobách a spomenúť by som ešte chcel výborného Sašu Rašilova (advokát JUDr. Mach, kamarát Antonína Karasa) s tou jeho "rehotavou chorobou" ("Promiňte, milostpaní. To je ta choroba.") a treba dodať, že chorobou prudko nákazlivou. Snáď len tí dvaja "švárni junáci" mohli byť vybraní aj lepšie  - jeden taký zvláštny "okatý" typ (Ladislav Boháč), ten druhý s kukučom sériového vraha (Mirko Eliáš).     "Prosím tě, co se to s tebou stalo?" "To koukáš, jak jsem ti to tady obrátila naruby." (31.07.2024)

Poslední muž, Poslední mohykán a Mravnost nade vše. Tyto tři kousky mnohým divákům poněkud splývají. Zatímco první dva jsou adaptací divadelní hry F. X. Svobody a obsahově jsou snadno zaměnitelné, protože v hlavní roli je tady především despotismus, Mravnost nade vše má blíž ke klasické filmové komedii. Netlačí tolik na pilu a nemoralizuje. Nehledal bych tam ani žádnou společenskou kritiku. Pokud pozorně sledujete hned úvodní vysvětlení jak se profesor do takové situace dostal, je vcelku snadné mu to lehké pokrytectví odpustit. Moralizování, odsuzování lidí, předpojatost a upjatost...tenkrát bylo těžké prokličkovat mezi jejich samozvanými aplikátory bez úhony. Pravda vítězí je fajn heslo, ale ona někdy taky ničí životy. Dnes to není o mnoho lepší; vyhnout se křiklounství a názorové vyhraněnosti různých skupin, se snaží nejen slabší povahy. A to často i za cenu neupřímnosti...říct pravdu znamená nechat se oštítkovat. Takže Mravnost nade vše může posloužit nejen jako velmi příjemná a chytrá komedie, ale i k úvahám, jak mravní a rovní jsme my sami. Z těch tří filmů, se mi jeví být nejlepší. (11.05.2024)