Ona

V krátkometrážní formě to mohla být pětiminutová rychlopalba nebo klidně i dvacetiminutová nostalgie, ale Jonze se rozhodl dát tomuhle nápadu celovečerní podobu - a udělal dobře. Drží totiž celou ideu na tak vysoké úrovni, že je od začátku jasné, že finále nemůže diváckému rozpoložení dostát. Ať totiž dopadne jakkoli, bude znamenat konec onoho splněného snu. A právě na ploše dvou hodin se natolik povznášející i univerzálně osobní premisa zahltí sama sebou a tím, jak moc je pro nás romantické přemýšlivce niterná. Pořád ve mně ale přetrvává úžas nad tím, jak dokonalé jsou všechny scény zobrazující člověka ve stádiu chybějící lásky a vrhání se po očividně slepých uličkách. (28.02.2014)

I když mě za to vždycky odsuzovali, pohrdali mnou a dívali se na mě skrz prsty, věděl jsem, že nedělám nic špatného. Ono mrdat s laptopem je u mě věc zcela standardní a hned po ranním vysrání a vyčištění zubů jdu udělat své Asusce dobře, ono se nám pak po celý den lépe pracuje a celkově ta reciprocita funguje báječně; při hraní min se nezasekává, meily mi načte už za půl hodiny a aktualizace trvají jenom jedny letní prázdniny. Moderní technologie sice tedy ještě nepokročily do fáze, které nám jsou prezentovány ve filmu, takže se holt nevyhnu syflu v mechanice, ale princip zůstává stejný. Začínáme zpravidla předehrou, kdy ji něžně, konečky svých prstů, hladím po touchpadu a jazýčkem dráždím mezi backspacem a enterem. Ale nikdy nezasáhnu přímo, jenom jemně kroužím kolem a lížu bordel v klávesnici. Šílí z toho a celá se třese. Pak si slinami nalubrikuji ukazováček a nemilosrdně jí ho zastrčím do HDMI slotu, přičemž ji levou rukou provokativně masíruji v oblasti hlavního vypínače, protože to má ráda drsně. Když už jsme oba u vytržení, nečekám na nic a vrážím jí své nevídaně obrovské péro do USB slotu, načež systém zahlásí připojení externího orgánu. Přirážím s grácií sobě vlastní, ona skřípe, vrže, a když dosáhne orgasmu, burácivě se restartuje. Pak jí slastně postříkám displej a otřu ho navoněnými kapesníčky. Nebudu lhát, občas nás naše nespoutaná perverze donutí používat nejrozličnější hračky na zpestření; mikráku a flashky nevyjímaje. Ten, jehož jméno neumím ani vyslovit, natož napsat, se své role ujal skutečně s plným nasazením a zcela jeho sexuální pohnutky chápu a plně podporuji. (18.03.2014)

Zdlouhavý film, který mi toho moc nedal. Zobrazení budoucnosti v určitých momentech bylo hezké, například hraní hry či komunikování s počítačem. Ovšem když je to nudně natočené, nepomůže tomu nic. Vlastně bych se na to ani nedíval, ale nejprve to bylo označeno mimo jiné i jako komedie, díky čemu jsem si toho všiml. (13.03.2014)

Mám rád své Windows, ale na Samathu nemají. Poměrně originální počin ztrácí body svou roztahaností (něco se určitě vypustit dalo), ale jinak potěší jak romantickou tak vědátorskou duši. Phoenix hraje skvěle Scarlett Johansson má zajímavý hlas (když divák konečně nečumí na její dokonalé tělo, konečně to vynikne). Vrstevnaté poselství (v obou rovinách) mě potěšilo a po filmu i nutí diváka přemýšlet (nad svým operačním systémem). (06.02.2014)

Příště se někdo zamiluje třeba do ovce a někdo jiný o tom natočí film. Ale legrácky stranou. Osamělá a odosobněná společnost kolem nás nenechává chladným ani Spikea Jonzeho. Nesmírně osobitý vypravěč nabízí vrstevnatou, tragikomickou a komorní látku, která v plné nahotě představuje lásku v digitálním světě. A znepokojivou vizi lidstva. Jonze se tentokrát obešel bez geniálního scénáristy Charlieho Kaufmana, sám si napsal dle mého oscarový scénář a vtiskl mu smysluplné sdělení v hravém kabátě. Hlasově úžasná Scarlett Johansson sní o skutečném dotyku kůže, naprosto přesný Joaquin Phoenix znovu dává vyniknout svému širokému hereckému rejstříku. Podivně originální, mile šokující, brilantně zahrané. Anonymní zamřížovaná budoucnost nás sežere!! (26.01.2014)