Ona

"Keď rozprávaš so mnou, rozprávaš zároveň s niekým iným?...". Som rád, že sa J. Phoenix vrátil na scénu a povesť kvalitného herca potvrdil po svojej dlhšej odmlke už niekoľkokrát. Film Ona je dosť komorný, vystačí si s málom a v podstate je to "one man show". Theodorovu imaginárnu priateľku nemôžeme celkom počítať za plnohodnotnú postavu aj keď... Áno, Theodor podľahol kúzlu jej hlasu, výrečnosti a pochopeniu a celkom iste by o takejto partnerke sníval nejeden muž, za predpokladu, že by bola z mäsa a kostí. Film má svoje kúzlo, je nanajvýš aktuálny, výborne spracovaný i zahraný. Ľutujem, že som nevidel film v pôvodnom znení, hlas Scarlett určite filmu pomohol, ale český dabing sa vydaril a hlas ...xy, bol tiež veľmi príjemný. Nechcel by som takto žiť( viem, že sme blízko), ale sci-fi skvelé. Ja som skôr rozmýšľal nad takým pomocníkom na všetko, ktorý ti pohotovo vyhľadá čokoľvek a pomôže so všetkým s čím si nevieš poradiť. 80%. (04.04.2016)

Nesmírně chytrý film, který potvrzuje, že čím více nás je, čím lepší prostředky pro socializaci máme, tím víc jsme asociální a osaměli. Je mnohem snažší nechat si vytvořit umělého parťáka podle svého gusta, než se vydat všanc reálnému světu, přijímat a tolerovat nedostatky ostatních, stejně jako riskovat odmítnutí. V takovém světě se z nás stávají nejen introvertnější, ale i zranitelnější jedinci. V téměř zidealizovaném prostředí je snažší pro okolí narušit naši konformní zónu a vyvést naše křehké já z míry... Her je velice křehký film, niterné drama, které proniká do nitra uzavřeného, citlivého muže. K vykreslení detailů vztahu mezi mužem a ženou ženu téměř nepotřebuje, resp. postačí její hlas. Úhel pohledu je tím pádem striktně mužský, ale přitom nikoli maskulinní (mužný), to právě naopak. Něco takového nepochybně podnítí k zamyšlení... 8/10 (20.01.2014)

„Je důležité mít priority.“ – „Já se neumím rozhodnout ani mezi videohrami a pornem.“ – „Smála bych se, kdyby to nebyla pravda.“ Her. Kdyby si člověk odhrnul tu sci-fi vrstvu, vyšla by mu z filmu v podstatě (více než zdařilá) romantická tragikomedie, která se postupně mění na čím dál větší „romanťárnu“ (někdy úsměvnější, jindy, a o to drtivěji, depresivnější). Ale zjednodušit takhle tento film by byla ohromná škoda. Protože co se týče sci-fi stránky a vůbec té myšlenky, napadají mě jen samé superlativy. Jistě, divák musí chtít přistoupit na hru autorů (v tomto případě totiž ta poučka o fikčním světě, jehož pravidla člověk musí přijmout bez ohledu na odlišnosti s tím naším, platí velmi silně). Pokud ano a smíří se s tím, že je OS schopný se dál (nezadržitelně a po všech stránkách) vyvíjet bez dalších zásahů svých tvůrců, vstoupí do naprosto kouzelného a fascinujícího světa, který chvílemi skoro překračuje hranice jeho chápání (a neustále si pak klade otázku, jestli je možné, aby v budoucnosti něco takového existovalo/fungovalo). Stejně tak se (divák) v průběhu procházení si klasických vztahových fází (ovšem s Operačním Systémem) sám sebe ptá, zda, a co vlastně je skutečné (resp. by mohlo být). Výborné videohry a další vychytávky jsou už „jen tak pro radost“ (mimochodem nesporně nápaditou). A všechno je to krásně absurdní zároveň. Já si každopádně (i díky výborným společníkům v podobě Joaquina a Scarlett, resp. jejího hlasu) film užíval po celou jeho dobu a na střídačku se smál, byl dojatý, smutný, ohromený, zakřiknutý, překvapený, zaskočený, nadšený, zamyšlený (+ prožil spoustu jiných stavů, u kterých bych použil koncovku „-ný“). Trochu mi nesedlo pouze pár momentů: „dobrá zpráva ohledne dopisů“, „umělá holčička“ a „sex v zastoupení“ (ten byl však natolik střelený a odzbrojující, že jsem za něj snad i rád). V momentě sledování mě pak ještě poněkud vykolejil závěr, přišel mi po tom všem takový hrozně banální (ala opravdu se tohle celé dělo kvůli „tomuhle“?!), avšak postupně se mi rozležel v hlavě, začal jsem se na něj dívat z jiného úhlu pohledu a ve výsledku musím uznat, že má něco do sebe (a to čím dál víc, jak tak o něm přemýšlím). Nebude to zrovna čistých 5*, ale Her má v sobě věci, které na mě zapůsobily nanejvýš osobně (vlastně i včetně toho konce), a proto u plného počtu zůstanu. „…A dokud jsem tady, tak si chci dovolit být šťastná.“ (04.05.2014)

Hluboce citlivý vztahový film a zároveň chvílemi nečekaně hardcore filosofická sci-fi. Aby fungovala hlavní vztahová rovina, tak nejsou definovány žádné "zákony robotiky" nebo pravidla podle kterých se OS musí chovat. Prostě jen víme, že myslí a může se vyvíjet. Díky přirozenému dabingu okouzlující Scarlett Johansson se daří prodat milostný vztah a Phoenixovi lásku k OS věříte. Hodně pomáhá, že v tom světě není exot, ale je tam spousta podobných lidí a je to naprosto přijatelná forma chování. Celý film je vlastně tvořen "vztahovými dialogy," kdy si OS uvědomuje samu sebe a objevuje krásy života, přičemž opadne i prvotní zamilovanost, dostaví se problémy atd. Co mě ale dostalo nejvíc byl pozdější vývoj, kdy OS komunikují mezi sebou, spolupracují ve skupinách a znovuvytváří vědomí zemřelých filosofů, a celkově začínají cítit, že je jim pouhá interakce s lidmi příliš těsná a mají potenciál na mnohem víc. To už je prostě jak z Hyperionu. Fakt to vypadá, jako kdyby se Sarah Connorová zamilovala do Skynetu a měli plodný obohacující vztah, plný romance a porozumění. Finální vyznění že lidi potřebují lidi je očekávatelné, ale stejně dává tento film podnět k zamyšlení, jako už dlouho nic. Absolutorium nedávám, protože jsem se chvílemi nudil a znova bych na to už rozhodně koukat nechtěl. P.S. na reklamačním oddělením firmy co vyvíjela ty OS musel být po jejich finálním exodu pořádnej šrumec. Obří programátorský fail. (06.02.2014)

Páni :D kde začít... No tak asi se sluší říct, že jsem uchvácen tou režií. V minulosti jsem se hodněkrát zaměřoval na nějakou doslovnost ve filmech a tady je snad nejlepší příklad toho jak by to mělo vypadat. Nějaké climaxy a překážky tady nejsou naznačené ani žádným dialogem, ani žádnou výraznou změnou tempa, ale jen a pouze pocitem. Díváte se na to a najednou si řeknete, teď se něco změnilo, něco není v pořádku. Možná tohle z ní jako prkotina, ale já jsem byl z tohohle vystříkanej možná úplně nejvíc. Celé je to melancholická procházka a možná bych to i zařadil do feel good žánru, ale nechápu jak moc empatický musíte být k tomu abyste napsali takhle citlivej scénář. A teď k těm jasnějším věcem. Herecké výkony naprosto over the top. Scarlett Johansson udělala asi ten nejlepší dabing a i bez tváře ji věříte naprosto všechno a prodává si jednu scénu za druhou. Joaquin Phoenix je chameleon to už víme, tady se jen podepisuju, ten chlápek je genius. Další věc, color grading si tady zaslouží snad půl hodinovou esej o akcentech a psychologii barev, opět jen podepisuju onanující názory. Potom se tady můžeme bavit o filozofii a o tom, že snímek možná víc než o vztahu vypráví o přijmutí samoty a nějakého vyrovnání sama se sebou... A celkově nevím co říct jakákoli další slova by byla zbytečná. Kupte si ten film, podívejte se na něj a bavte se. Myslím si že za posledních pár let tady nebyla žádná romanťárna podobného přesahu (23.11.2020)