Režie:
Spike JonzeScénář:
Spike JonzeKamera:
Hoyte van HoytemaHrají:
Joaquin Phoenix, Amy Adams, Scarlett Johansson, Rooney Mara, Olivia Wilde, Chris Pratt, Matt Letscher, Portia Doubleday, Sam Jaeger, Katherine Boecher (více)VOD (2)
Obsahy(3)
Děj snímku Her se odehrává v Los Angeles v nedaleké budoucnosti. Theodore (Joaquin Phoenix) je komplikovaný a citlivý muž, který se živí psaním dojemných a osobních dopisů pro druhé. Se zlomeným srdcem po ukončení dlouhého vztahu se začne zajímat o nový, pokročilý operační systém, o kterém jeho výrobce tvrdí, že představuje zcela unikátní a intuitivní bytost. Po jeho instalaci se seznamuje se „Samanthou", umělou inteligencí s milým ženským hlasem (Scarlett Johansson), která má zajímavé postřehy, je citlivá a překvapivě vtipná. Jak její potřeby a požadavky rostou společně s těmi jeho, mění se jejich přátelství ve skutečnou vzájemnou lásku. (Falcon)
(více)Videa (3)
Recenze (1 269)
// Dojemné, v jádru neskutečně jednoduché ale díky prostředí, hudbě a kameře jsem sledoval podmanivou sondu do milostných vztahů jednoho zvláštního ale vlastně docela mně samotnému podobného chlapíka, která sice nepřekvapila ale rozhodně zaujala a nepustila až do konce. A to si pište, že o tom filmu stojí za to přemýšlet ještě den poté. Do naprosté dokonalosti bohužel kousek chyběl, nějaké to klišé přebývalo ale na 4/5 to bohatě stačí. ()
Jáchym Fénix je zženštilý homoromantik, o kundu tedy zavadí jen stěží, a tak se rozhodne vyprcat svůj operák. Ony ty Vindousy Dvanáct už mluví SEKSY ženským hlasem, i neplatné operace v tom nejlepším přestaly produkovat jako na běžícím pásu, a tak Jáchym nevidí žádnou překážku, proč jim nerušeně virtuálně neolízat klástry. Sajbrmrdanice je z toho řádná, Jáchym a jeho pravačka jsou nadšeni, softvér vrní cyklickými kryptoorgasmy a nezaznamenal kupodivu ani žádné výrazné chyby vnoření. A tak se stane, že se stodvacetiosmibitová platforma a zbuznělý samotář do sebe bezhardiskově zamilují. Algoritmus je něžný, citlivý, má porozumění pro Jáchymovo nitro a ten navěky touží být se svou asemblerovou láskou onlajn a romanticky ji držet za kernel. Ale jak už to ale v opravdovém, reálném životě bývá, po čase se to onehdy náruživé virtuální honění stane sportem, ta kdysi milá, chápavá a skromná bitsamička se změní v panovačného krávoida, a náš ubohý Jáchym zjistí, že zatímco on spí, nevěrný operák někde po internetách oprcává nějakých dalších šest set podobných úchylů. No, v takové situaci by přeci žárlil každý mačo, chytil tu cybernevěrnici za nejcitlivější proceduru a drsně s ní vymetl celé cé plus plus. To Jáchym ale ne. Ten je děsně empatický a senzitivní, místo toho se rozpláče, všechno ji odpustí, ale jeho vindousy se z toho pocitu, že provedly nepovolenou operaci v modulu fuck32.dll už nevzpamatují, ukončí se a zoufalstvím se zformátují. A náš smutný bájný pták se vrátí zpět do šedi popela všedních dní ke své pravici bez hlasové stimulace. Zajímavé, originální, avšak úmorně předlouhé a zoufale ukecané. Spajk by měl zase začít hulit. ()
Skvostný, vypiplaný scénář, plný úžasných nápadů, který mi ale - minimálně napoprvé - úplně neprodal ústřední romanci. Přiblížil se tomu velice blízko, ale nakonec to se mnou moc nehlo - rozhodně se to v intenzitě emocí ani nedotklo duchovního bratránka tohohle snímku, Věčného svitu. Joaquin Phoenix byl skvělý, stejně jako obě jeho životní ženy - nejlepší kamarádka Amy a osudová láska Rooney. Každopádně snímek, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek "chytrých" filmů a ultimátní katedrála vystavěná k poctě hipsterské kultury. 80% ()
Snímek Spika Jonze předcházela pověst kultivované romantické podívané s vytříbenými hereckými výkony, artovou vizáží a vyladěnou netuctovou estetikou. Zkrátka a dobře, jeden z horkých kandidátů na oscarové klání. Což o to, pochvalné řeči vlastně nelhaly. Ona má fajnový ohoz, schůzka s ní určitě neurazí, je to rande na úrovni, kdy člověk nemá pocit, že se zahazuje s nějakou cuchtou. Jenže nějaké zpříznění duší z toho z mé strany bohužel nevzniklo. Nemám nejmenší problém s hereckým obsazením, Joaquin Phoenix je špičkový herec a odvádí přesně to, co se od něj čeká. Propůjčuje své postavě smutně melancholický až tragický rozměr, jeho osamělost vás postupně začne až fyzicky bolet. Nemám problém ani s filmovým řemeslem - a to v žádném ohledu. S čím naopak problém mám, je žánrové směřování. Stejně tak i s tím, jak jsou postavy uchopeny a s nulovým ztotožněním se s nimi. Stejně tak mám potíž s tím, jak scénárista pracuje s látkou. To téma přímo vybízí ke komediálnímu pojetí a v prvních minutách k němu i směřovalo a slušně jsem se bavil. Jenže jakmile se z toho stala studie lidské osamělosti a citové nenaplněnosti, začal jsem se filmu vzdalovat. Zvlášť, když mi režisér svého hrdinu předkládá jako obět a někoho, s kým mám sympatizovat. Dobře, čí je tedy - oběť? Technologie? To je jen nástroj, který můžete dobře nebo špatně využívat. Pokud se podíváte do současné restaurace, spatříte několik partnerských dvojic, které mnohem větší zájem jeví o své mobilní telefony v rukou než o své protějšky. Jenže za neschopnost vzájemné komunikace nenesou vinu ty mobily. Počítače můžou ušetřit čas a zastanou obrovské množství práce nebo s nimi můžete lehkomyslně ohromné množství času ztratit. Internetová diskuze může sloužit k vynikajícímu tříbení názorů a k výměně informací, stejně jako k mlácení prázdné slámy a trolování. Pokud je Theodore něčí oběť, pak svého naturelu a svých vlastních činů. Vidím muže se sklonem k depresím, který si svou nemoc odmítá připustit a patlá se ve svém nitru. Vidím zaslepence, co přehlíží hodnoty, které má přímo před očima. Vidím pošetilce, který dává přednost náhražce tam, kde může - a on opravdu může - mít plnohodnotný vztah. Jen málo filmových postav je mi tak nesympatických jako Theodore a při závěrečné scéně na střeše výškového domu, kdy se schyluje k útěku hrdinů před sebou samými, jsem měl sto chutí ty dva srabíky skopnout dolů sám. Pokud jde o lásku k počítačovému programu, v našem světě existuje nespočet šidítek a náhražek partnerského vztahu. Můžete cestovat, ponořit se jako workoholik do své práce nebo své city věnovat rybičkám v akváriu. Počítačový program, pokud je šikovně nastavený, by se mohl stát velmi svůdnou vysoce efektivní náhražkou lásky, bude to ale jen jednostranná záležitost. Vyrostl jsem na knihách Stanislawa Lema a jeho literárním dílem se vine hluboká skepse k možnosti porozumění mezi odlišnými civilizacemi, jinými kulturními okruhy nebo dokonce živočišnými druhy. Je přece absurdní předpokládat, že když neumím pochopit, přijmout a milovat jiné příslušníky stejného druhu, získám a udržím lásku umělé inteligence založené na naprosto odlišných hodnotách a vnímání. Takový program by přestal plnit funkci přesně v tom okamžiku, kdyby se naplnil obsah termínu umělá inteligence a překročil bariéru danou programem. Mimochodem, ten vývoj by byl mnohem rychlejší než předpokládá scénárista a režisér v jedné osobě. Celkový dojem: 45 %. () (méně) (více)
Moje oskarová naháňka před samotným ceremoniálem oficiálně začala právě tímto filmem. Her mě lákal svým nápadem a hlavně samotným hercem. Joaquin Phoenix je neuvěřitelnej herec. Co naplat, že si bere dost zvláštní a mnohdy těžko pochopitelné postavy. Pokaždé je dokáže ztvárnit naprosto precizně. Tak, že Vy vlastně nevíte, co si o tom hercovi, jako o člověku, máte myslet, protože každý film na něj máte naprosto rozdílné názory. Jednou Vás strašně štve, podruhé jeho jednání nechápete a po třetí pro něj máte velké pochopení. I když, to je vcelku problém, protože se podle mě Joaquin snaží hrát tak, aby pro něj neměl nikdo pochopení. Ty jeho postavy jsou tak specifické, že je těžké se v nich nějakým způsobem najít. Her představuje dost zvláštní náhled na svět, který by mohl nastat, pakliže by nás doslova pohltili počítačové systémy. Ne ve zlém jako třeba v utopii Já, robot. Spíše co se týče psychologie. Joaquin to zahrál naprosto fantasticky, ale samotný film Spike Jonze natočil jako vždy, po svém. Těžko jsem v tom filmu hledal pochopení, ale úžas mám prakticky až do teď. ()
Galerie (46)
Zajímavosti (31)
- Kameraman Hoyte van Hoytema má ve filmu cameo. Můžeme si ho všimnout na začátku scény s oslavou, jak si hraje s dětmi. (Aaron.)
- Většina scén filmu obsahuje různé odstíny teplých barev v rozsahu od červené přes oranžovou až po žlutou. Kameraman van Hoytema se v souladu s tématem filmu snažil co nejvíce eliminovat modrou barvu, protože měl pocit, že je příliš spojována se sci-fi žánrem. (TaNya_)
- První film režiséra Spika Jonzeho, k němuž napsal scénář a zrežíroval ho podle svého námětu. (Geriel)
Reklama