Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Tak jsem opet neveril svym ocim.Ani ne tak u filmu,ktery by svym pribehem a predevsim hereckymi vykony mohl skocit snad v zanru nepovedene parodie(kdeze horor),ale predevsim nad hodnocenim lidi,ktere jinak povazuji za soudne.To uz daleko vetsim a kvalitnejsim "giallem" je, zcela urcite, nase Černá punčocha.Tak zase jste me jednou dostali:) (28.12.2012)

Samotné rozuzlezní detektivní zápletky působí ex post maličko naivně, i když využití mysteriózních prvků, jako je naivní obraz pošahaného malíře, ano, je to ten, který má rád kočky, je velmi pěkné. Celkově je psychologická atmosféra filmu výborně vypjatá. Osobně se mi na starších filmech velmi líbí specifický obraz a v tomto případě taky exteriéry, které výborně ladí s vyzněním celého filmu. (24.01.2010)

Jako při tom výletu na Kokořín měli aspoň párky... Není to špatné, kamera se snaží, slušné záběry, zvláště otevřené dveře ze světla do tmy, ale ten příběh je takový nedotažený, herecký výkon té blondýnky především ve scéně, kde má zahrát panický strach z dobývajícího se vraha, je směšný - a ostatně i potom výkon té galeristky. Popravdě netuším, když už je vše odhaleno, kdo podnikal ty atentáty na hlavního hrdinu, protože to už si musel vrah někoho najmout, ne? (I při vědomí toho, co zde nechci o vrahovi spoilerovat.) A ten konec a vysvětlení skutečně nejenom plave na vodě, ale je nedostatečné a rychlé. Čekal jsem ještě nějaký zvrat, třeba na konci v tom letadle, že?, ale nic, odplynulo to a nic moc nezanechalo. (26.12.2022)

"A TO MI ŘÍKALI - JEĎ DO ITÁLIE, TAM SE NIC NEDĚJE" upozorňuje Argento hrdinovými ústy na čerstvý razantní nástup gialla i sebe sama. Argento se teprve rozjíždí, ale i tak mu to jde od ruky. Pár fajn záběrů a ústřední lalala motiv, ale vizuálně ani hudebně zatím žádná velká divočina a ani žádné krvavé orgie, zato mě překvapily vtipné komické figurky a momenty. Závěrečné vysvětlení bylo notně krkolomné a schválně překryté skvělým baletem letadel, ale vrah se mi móc líbil. (18.10.2011)

Velmi povedeny Argentuv vstup na filmovou scenu. Uz od sameho zacatku mel jasno v tom, co ho fascinuje a ceho se bude drzet celou karieru - brutalni vrazdeni peknych zen. Jeste zde v podstate vubec nebrousi do sve osudove sfery hororu, brutalita jeste neni buhvijak vyhrocena i vizualni briliance jeho pozdejsich del jeste neprosvita tolik na povrch. O to vic se ale mohl soustredit na pribeh a rozvijeni chytlave zapletky, italske interiery i exteriery opet nezklamaly a v podstate uz zde zacal pokladat zakladni stavebni kameny zanru Giallo. Nemluve o tom, ze nez si nechal Argento dopovat sve filmy nekompromisni hudbou Goblins, neskladal pro nej nikdo mensi, nez Ennio Morricone a vysledek neni vubec spatny. 7/10 (28.10.2010)