Čarovný les

Bylo nebylo. Byl jednou jeden broadwayský muzikál, který se režisér Rob Marshall za vydatné pomoci původních autorů muzikálu rozhodl ambiciozní formou převést do filmové podoby. Povolal hollywoodskou první hereckou ligu, nařídil jí vyladění hlasivek do přijatelné pěvecké polohy, ale na to podstatné zapomněl. To, co snesla divadelní prkna, nesnese filmový pás. Respektive, tahle pohádka pozbývá scenáristickou funkčnost i organizační řád, přičemž postupně spadne do roztahanosti. Nebylo by úplně od věci důkladně film prostříhat a eliminovat zásadní výpadky scénáře. Co je v zásadě špatně, je právě scénář. Vzal si ho na starost James Lapine, který je současně autorem původní muzikálové verze. Jeho záměr propojit několik notoricky známých pohádek selhává hned v několika aspektech. Rozjíždět současně několik dějových linií, napočítal jsem čtyři, je solidní záhul, který vedl především k tomu, že film je přehuštěn postavami. Ty nutně musí diváka zaujmout, alespoň tak to chtěl scénář, ale už se příliš neřešilo, jak vlastně mají postavy z diváckého hlediska zaujmout. Nezřídka tedy docházelo k dějovým prolukám, kdy chybějící děj vyplňovaly vatové pěvecké výstupy všech, kteří měli nějaké to pěvecké zlato v hrdle. Jenže každý samostatný pěvecký výstup, byl jedna táhlá a podivně nablblá nuda. Ty songy vůbec ničím neoslnily, ale alespoň textově nebyly tak maniakálně stupidní, jako dialogy, které mezi sebou postavy vedly. Navíc se většina postav chovala dost nepochopitelně a neopodstatněně, aniž by se scénář jakkoliv obtěžoval to uspokojivě objasnit. Precizně svoje časté kiksy přešel. Zajímavě se jevily novátorské úpravy známých pohádek, jen je škoda, že řada klíčových scén se odehrávala mimo obraz. Bylo tedy nezbytně nutné si domyslet, jak některé neukázané scény asi tak mohly probíhat. Popelku tedy neuvidíme tančit s princem na plese, ale za to ji uvidíme z plesu utíkat, a to hned třikrát. Princova bratra neuvidíme oslepnout, mladou pekařku neuvidíme spadnout ze skály aj. Rozhodně to nepůsobilo fajn. Některé úpravy pohádek byly přehnaně přestřelené (sekačka paty a palce na chodidlech sester v rámci padnoucího ztraceného Popelčina střevíčku), v některých případech bylo toto pojetí milé až příjemně roztomile dětinské. Dějové linie Popelky, Červené Karkulky, Jacka a fazolového stonku a Lociky se v různých úsecích filmu prolínaly a různě propojovaly, až toho někdy bylo moc a k ničemu extra to nevedlo. Po asi 80 minutách došlo k definitivnímu uzavření těchto dějových linií, až na jednu, a sice zbývalo dořešit mstu obryně, kterou na královstvíčko i les přivolal svým neuváženým záměrem Jack. Tento svým pojetím poměrně odlišný úsek filmu byl natahovaný, došly evidentně nápady a nad krásně pohádkově vyvedeným lesem se rozprostřela nuda. Z technického hlediska nelze filmu nic vytknout. Výprava má zasloužené oscarové parametry, kostýmy jdou do detailů, kamera se obrazově činí a vychytává drobné malebné nuance. Hercům je také těžko za něco spílat. Všichni své party odvedli zodpovědně. Jen krátká účast Johnnyho Deppa bude pro mnohé zklamáním. Připadla mu role vlka, která je pojata jen o něco málo lépe, než ve vzdálené Svěrákově variaci Tři bratři, kterou s tímhle projektem pojí rovněž záměr propojit hned několik pohádek najednou. Nelze ani vyloučit inspiraci broadwayským muzikálem. Ten má ostatně ve své původní podobě něco málo ke třem hodinám, a i když si film ukousl dvouhodinovou stopáž, určitě se do něj nepodařilo vše optimálně zakomponovat tak, aby to zajistilo správnou funkčnost. Tím se (možná) vysvětluje odvarový scénář, který je největší slabinou filmové verze. Rob Marshall bojoval s málo flexi(de)bilním scénářem, jak to jen šlo. Na jeho technické zpracování se moc hezky dívá, jeho výsledná adaptace už má podstatně markantní rezervy. Ambice nebyly naplněny. 60% (01.04.2015) (méně) (více)