Čínský bufet

Naprosto parádní kombinace absurdity a reality života jednoho nenápadného chlápka ze železářství, tam, na rohu ulice. Ze začátku jsem toho protivu nemohl vystát, ale pak jsem si na něj tak zvykl, že těch 93 minut uteklo jako nic. Nejenom on, ale i jeho nečekaný návštěvník a prakticky každý, kdo se ve filmu objevil, byl jako balzám na duši. Kór, když Vám není dobře jak po fyzické tak po psychické stránce. Tohle udělá radost a je úplně jedno, že je to ten klasicky opakující se mustr, který jsem viděl už několikrát. (07.04.2013)

起我来不愿, 做奴... 隶的把人们!:D:D 我们的 (血肉筑成), 我中华:)) 们新起来!!!:) Představte si, že se ze dne na den seberete, zbalíte si pár svých košil a spoďárů, na ruku si napíšete adresu vašeho strejdy, kterého jste viděli naposled když jste ještě cucali granko z lahve, koupíte letenku do Buenos AIres a hurá ho navštívit, aniž byste uměli jediné slovo španělsky a vůbec uměli POUZE česky - jej, pardon, čínsky:))) Tak k tomu přidejte skvělou zábavu, skvělé vtipy, skvělé moemntky, promíchejte a podávejte s třešničkou:) DOPORUČUJÍ NA 100 %. Originální, vtipný (a to budete rozumět jen půlce filmu:))) (11.08.2012)

Ono už je vážně jedno, jestli třeba Dánové cestují do Brazílie nebo Němci do Holandska, o tom všem se u nás filmy už hrály. Ale varianta Číňan v Argentině, to bylo docela nové. Přirovnání k Amélii má svůj důvod, protože skutečně Čínský bufet je tím festivalovým filmem, který pohladí. Příhody Roberta a Juna jakoby vypadly z příručky na téma, jak pobavit a neurazit festivalového diváka. Takže ano, může být. #cineargentino (03.10.2013)

Spíš drama než komedie, ale kdo by se neusmál při přepočítávání hřebíků od toho šmejda, co dostal Roberto:-) Každá postavička byla něčím zajímavá, jiná a originální. Číňánek byl roztomile, ale smutně ztracený človíček a já mu držela palečky až do konce, ale tomu Robertovi bych asi ty noviny na konci už hodila do kamen i když měly v jednu chvíli svou váhu Neotřelé, příjemně koukatelné a přirozeně zahrané a tomu já fandím. (21.08.2015)

Tento jímavě dramatický film s nádechem humoru je příběhem proměny muže, který si, díky dávné traumatické události, vystavěl kolem sebe zeď. Bručoun, samotář žijící vyprázdněným fádním životem v zajetí svých stereotypů, ztracen sám v sobě, ztracen v kontaktu se světem. Ale jednoho dne....Ricardo Darin zde odvedl skvělý herecký výkon. Nedávno jsem ho viděla v jedné z Divokých historek- argentinského povídkového filmu- kde se mi také moc líbil. Krásný křehký film, okořeněný i malinko černým humorem, s velmi příjemným hudebním doprovodem. Díky tomuto neuvěřitelnému příběhu můžeme navíc také zjistit něco důležitého i o nás samých. Není to absurdní, že všechno má nějaký smysl? (P.S. také jsem nepochopila, proč ten nešťastný název filmu. Překlad, zcela nehodící se k tomuto snímku.) (09.04.2015)