Jurský svět

Být mi tak osm let, je to film, co chci vidět každý den, pokud možno několikrát. Z pohledu dvou brášků je totiž přesně tak perfektně posazený do dobrodružné nálady, že ani nepotřebuje dech beroucí wow momenty, kterými třeba původní Park oplývá i při desáté projekci. Svět oproti němu dlouho šetří s akcí a i ve fázi, kdy je všem zúčastněným jasné, že jde všechno do háje, straší ústředním I-Rexem až překvapivě střídmě. Dokážu si představit i ty diváky, kterým vyloženě vadí, když se scénář nemůže rozhodnout, jestli se bude originálu vzdávat krásná pocta, nebo ho začne nepokrytě remakovat. Ale pozitivních stránek je naštěstí víc. Chris Pratt jako zloděj, který si pro sebe bezostyšně krade každou scénu, Bryce, která má konečně v životopisu totální megahit a finální poselství, které hraje na původní Spielbergovskou notu. Že diváci pořád slyší na spektákly, ze kterých jednou za čas hřejivě střílí staromilskost, mi ale zvedá náladu snad nejvíc. (23.06.2015)

„ZABÍJÍ PRO ZÁBAVU…“ /// Dvaadvacet let trvalo, než byl naplněn Hammondův odkaz, a než S. Spielberg (tentokrát v roli producenta) dokázal v lidech probudit touhu po dalším vejletu na Isla Nublar. Tentokrát však pochopil, že samotnejma dinosaurama už nikoho nevoslníte. A tak se snaží, aby se zvířátky byla zábava, i když zrovna nerdousí svůj nebo jinej druh. Navíc se tvůrcům podařilo zaujmout i postavama. Hlavně Chris Pratt, biolog, dobrodruh a záchranář v jedný osobě, stejně jako ve Strážcích Galaxie předvádí, že dobrodružství je jeho druhý jméno. Vůbec nevadí, že příběh nepřichází s nějakou novátorskou myšlenkou. Baví přesto, že recykluje dávno viděný a pomáhá si odkazy na první Jurskej park. Patrně zásluha kvarteta nezkaženejch scénáristů, z nichž dva maj prsty v nových „Planetách opic“. Nikdo se zbytečně nevykecává, nikdo nestíhá nudit. Servírujou nám hezky natočenej mix dinosauřích bojůvek, hrátek s člověkem a zábavy v parku budoucnosti. Zdálo by se, že Jurským světem přehlídka geneticky upravenejch mazlíčků skončí. Kladný recenze a parádní tržby (víc jak půl miliardy dolarů za první víkend) zřejmě rozhodnou jinak. Otázkou je, jestli tohle bude fungovat i příště. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu sponzorovat nějakou atrakci. 2.) Zjistím, že je lepší ke křížení místo psa použít sépii. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * Závěrem taková BLBOST (a přitom, kolik to muselo dát práce…) (15.06.2015)

"Zajtrajšie sľuby majú menšiu hodnotu, ako dnešná snaha." Príliš umelé na môj vkus. Neoslovilo ma to až tak, ako som chcel (resp. túžil, jednotka je jedným z mojich najmilovanejších filmov). Tony priemerných CGI (v dnešnej dobe si už svet z pár dinosaurov na zadok nesadne), samotný ostrov resp. jednotlivé atrakcie fajn, ale radšej by som si pozrel fiktívny dokument o jednotlivých atrakciách, obchodoch a hoteloch. Herci sa snažia, ale nikto nehrá extra dobrú postavu a tak možno najlepšou paradoxne zostáva (absolútne okrajový, hoci v súvislosti s nasledujúcimi pokračovaniami možno kľúčový) B.D. Wong z prvej časti. Vyložene baviť ma bavili len scény s raptormi, inak nuda, ktorá mi nepripadala vtipná, vzrušujúca, napínavá a ani nápaditá a miestami sa to s trikmi predsa len preháňalo. A chýbali mi cameá. Nie predmetov (okuliare na nočné videnie). V štvorke sa vraciame na začiatok a to nielen myšlienkovo a atmosférou (očakávané a megaambiciózne otvorenie parku, veľké oči, nadšenie, optimizmus, obrovské obchodné plány), ale i dejovo a to na ostrov Isla Nublar, na ktorom sa odohrávala už jednotka (nezabúdajme prosím, že dvojka s trojkou boli umiestnené na Isla Sorna). Kino Považan NMnV 2015 (15.11.2016)

Jurský svět je fantastické místo, ale kdyby ho někdo postavil v mém sousedství, tak se dožije spíše mé stížnosti na téma rušení nočního klidu stegosaury než peněz ze vstupného. Mne zkrátka pravěký svět moc neláká, ale uznávám, že vypadal skvěle. Zlom však nastal ve chvíli, kdy začala hostina a mě to poměrně rychle přestalo bavit. Trhalo se, rdousilo se, papalo se, křičelo se, utíkalo se a to příliš dlouho na to, abych si to dokázal pořádně užít. (30.10.2015)

I tento film přesvědčuje o jednom: kritiky, byť se tváří sebeseriózněji, nesmíme a nemůžeme brát vždy do slova. Rozvíjení tématu a převařování mnohokrát nedojedené kaše rozhodně nejsou totéž. Už první JURSKÝ PARK nepostrádal určitou společenskou reflexi. Tady je dokonce povýšena na úroveň jednoho z vůdčích motivů scénáře a zcela z něj nevyprchává ani v závěrečné části filmu, který se noří - místy až příliš - do setrvačnosti a klišé hollywooodského pojímání žánru. Síla JURSKÝCH PARKŮ - nebo SVĚTA - je dána jejich přímočarostí. Čistá fantastika (sci-fi) verneovského původu, obohacená o fascinující technické možnosti dnešních filmařů, činí téma, kterému se JURSKÝ SVĚT věnuje, až aktuálně živým. Byť genetické výzkumy, na kterých je námět postaven, jsou poněkud nejasné a v mnohém až triviální, vědomí ohraničenosti a křehkosti naší biologické existence, které s tím souvisí, je silnější. Myšlenkové poselství, jež z toho rezultuje, je závažné. A nedosahuje-li JURSKÝ SVĚT síly Trierovy MELANCHOLIE, to, co podává ve svém žánru, zůstává vážné a do duše mluvící i tak. Rozhodně se nejedná o věc mělkou a levnou. A zábavnou za každou cenu. (15.07.2015)