Jurský svět

Snaživá a učenlivá Beta Spielbergovy Alfy. Jurský svět se už od úvodu profiluje jako blockbuster „nové generace“, který uvědoměle čerpá ze svých vzorů a zároveň se snaží pojmenovat základní pravidla, zákonitosti i limity svého univerza. Takže se ocitáme ve světě, kde staré dobré atrakce už nebyly dost „zubaté a velké“, a tak bylo třeba vyvinout nové, uměle naboostované, a tím i spolehlivě smrtící. Jurský svět je pak vlastně bojem okouzlené filmové nostalgie s triumfem megalomanství v podobě geneticky zfušovaného praještěra. Film má kupodivu jednoznačně na mušce milovníky skvělé jedničky, které naprosto podřizuje svou mytologii, logiku i režijní styl talentovaného Colina Trevorrowa. Jurský svět ale nikdy nedosáhne brilance a hladkosti atrakcí Jurského parku, k tomu mu vždycky kousek schází. Má nicméně dost výživných míst k tomu, aby udržel pozornost. Zároveň má jednu velkou kliku – a tou je sílící ironické charisma zpoceného dobrodruha Chrise Pratta. Že by se rodil nový Harrison Ford? (10.06.2015)

Kdybych měl rozebrat každou jednu složku, asi budu muset říct, že je buď "nedotažená", nebo "divná", ale jako celek to šlape nad moje nejlepší očekávání. Herci jsou sympatičtí, jen škoda, že nemají víc prostoru. Dinosauři působiví a draví, jen slabší efekty je tak trochu vystrkují z reality. Tempo dost rychlé, jen se kvůli němu nedá chytit žádné emoce... Každé pro tu má svoje proti. A (samozřejmě) chybí wow efekt jedničky. Trevorrow, režisér jediné indie komedie bez akčních scén a jakýchkoliv triků, ale tenhle spektákl drží pohromadě a přesně ve chvíli, kdy se to hodí, vyrukuje s hláškou, nějakým efektem nebo nostalgickým pomrknutím (na nostalgii se ale naštěstí nespoléhá tak okatě jako v propagaci). Čelist z toho nikomu nespadne, ale víčka taky ne a na rozdíl od nijaké trojky má tenhle film charisma. I když jde rozhodně o poněkud násilné nastavení, které končí na stejném bodě jako jednička, což je notorický problém série - pořád se v ní cyklicky děje to samé a těžko se ubráníme pocitu, že to je maličko zbytečné. Jurský svět je tak především co park, o kterém pojednává - atrakce, jež trochu zevšedněla, ale pořád má co nabídnout alespoň těm, co v sobě mají kus dítěte. (10.06.2015)

Jurský svět je fantastické místo, ale kdyby ho někdo postavil v mém sousedství, tak se dožije spíše mé stížnosti na téma rušení nočního klidu stegosaury než peněz ze vstupného. Mne zkrátka pravěký svět moc neláká, ale uznávám, že vypadal skvěle. Zlom však nastal ve chvíli, kdy začala hostina a mě to poměrně rychle přestalo bavit. Trhalo se, rdousilo se, papalo se, křičelo se, utíkalo se a to příliš dlouho na to, abych si to dokázal pořádně užít. (30.10.2015)

No jo no, to je tak když kluci a děvčata nepěstujou zvířata, protože jsou chlupatá, ale protože jsou zubatá. Film poměrně svižne utíká, nejsou tam žádný akční přepálenosti, vše je postavenu na tempu, kdy člověk je poměrně záhy v těžké defenzivě a zubáček si s nima hraje známou hru, na koho se ještěr koukne, toho ještěr kousne.ˇVe filmu mě však chyblo vyložený napětí, gradace byla jen z hlediska zajímavě udělanýho fightu i když jsem si říkal, že jedinej predátor, kterej se v závěrečný bitce neukázal byl Putin. O hlavní hrdiny jsem se během celýho filmu absloutně nebál, ale líbilo se mě jak se na svým vyvinutým hrudníku hlavní hrdinka potila i když u ostatních nebylo po potu ani vidu ani slechu. Celkově taková ničím vyjimečná, ale ani ničím uražející blbinka, kde větší zvířatka dělají ham ham na ty menší. (10.06.2015)

Dvojka s trojkou zkoušely svého času nejít po bezpečné jedničkou vyšlapané cestičce, ovšem jejich svébytný přístup se jim přes veškerou sympatičnost takového počínání hrubě nevyplatil (přijetím a bohužel i kvalitami). Třetí pokračování se naopak drží ve šlépějích jedničky "co to jde" a vyplácí se jí to měrou vrchovatou (přijetím a naštěstí i kvalitami). Není to však pouhé slepé následování, ale hravé a sebeuvědoměle pomrkávající. Těžko to sice dnes vzbudí takový (respektive jakýkoli) úžas jako svého času první díl, ale i bez této nadstavby zůstává dostatečně kvalitní základ v podobě zábavného a výtečně gradujícího letního hollywoodského řemesla v tom nejlepším slova smyslu, jehož největší chybou je prostý fakt, že už to tu vše (ne)jednou bylo. Každopádně nemalé body k dobru za "godžira" finále a Pratta, jehož nálepka "nového Forda/Indyho" je sice již klišé z vůbec nejotravnějších, chtě nechtě ovšem sedí jako snad žádné jiné z ranku "ten či onen je nový tamten" za poslední dekády. (12.06.2015)