Stárnoucí gigolo

Plytké rádobytrefné glosování podnikavého strýčka Woodyho Allena mě záhy začalo štvát, hodně vadila i nesoustředěnost vyprávění - celá "gigolovská" linie vyšuměla do ztracena, podobně jako přívětivě bodré podání ortodoxního židovského sousedství. Takže snad jenom serióznější "romantická" podzápletka s Vanessou Paradis stála na pevnějších nohách. (12.04.2016)

John Turtourro mě naprosto ohromil, do zcela obyčejných záběrů dokázal dát zamilovanost, osamělost a s Vannesky udělal krásně křehkou eteritckou bytost. Film měl úsměvný model, ale mě se spíš libilo, že šel do lidského nitra. Scéna, když je John v posteli se Sharon a Sofií a Sharon řekne, podívej, on je zamilovanej, byla nádherná, totéže Vanneska u zdi, krásná barevná kompozice. Já v tomto filmu vidím kvalitní náhled na mužské duše. (05.08.2018)

Film, ktorý by hravo zapadol do Woodyho poslednej, už tak trochu "zotrvačníckej" fimografie. To nemyslím v zlom, pretože tento typ totálne ľahkých, nič neriešiacich filmov mám naozaj rád, so všetkými pozitívami aj negatívami. Aj tak mám z toho celého pocit, že John Torturro mal hlavnú motiváciu zahrať si s Woodym a dať trojku so Sharom a Sofiou, len nevedel ako na to, tak si to celé sám napísal aj zrežíroval týmto spôsobom:) (29.06.2015)

Turturro evidentně psal roli Woodymu na tělo, používá jeho oblíbené motivy, koneckonců se to odehrává v židovské komunitě. A Woody si to užívá nadoraz, kupodivu věk ho tentokrát nijak nediskvalifikuje. V takovéhle formě jsem ho v jeho vlastních filmech viděl naposledy víc než 10 let zpátky. Jeho kuplíř je hajzlík k zulíbání, zklamaný může být jen ten, kdo by čekal standardní allenovku. Turturro jako režisér je melancholičtější, je to spíš drama s komediálními prvky. Film hodně táhne i vynikajíci hudba. (20.09.2014)

John Torturro má za sebou asi zvláštní zkušenost: Jeden si jako herec s ambicemi horko těžko zajistí režii filmu, jako posilu přizve hrajícího režiséra, a ten z ničeho nic a jako z udělání píše a režíruje místo něho. Bylo to tak? Nebylo? Je evidentní, že přinejmenším svou postavu si Woody napsal sám [k útočící židovské domobraně: What is this? I think you've got the wrong guy. I've already been circumsized! ], a i když možná přímo nehulákal non-stop megafonem na štáb, je nesporné, že přítomnost na placu či jen vědomí angažmá newyorské ikony mělo na hnětení tvaru zásadní vliv. Všechno, co tu není Woody, je televizně mdlé. Dobře, že toho není moc, ale není jisté, že by vznikl lepší film svého druhu, kdyby byl poměr složek namíchán v jiném poměru. Pro příznivce je dokonalá slast vidět Woodyho Allena zase jednou plně soustředěného na herecké úkoly, bez ohledu na to, že se jich zhošťuje stále stejně (dobře). Torturrův přínos spočívá v romantické rovině filmu. Ta ho posouvá blíže k neosobité hallmarkovosti sobotně odpoledních televizních výplní v takové míře, jakou by Woody Allen ve vlastní produkci nikdy nepřipustil. Vidět ho ale v něčem takovém je skoro zajímavé a někteří si vzpomenou na Zahraj to znovu, Same, film, který Woody zkraje své kariéry svým přínosem obohatil, zároveň ale úplně nepohltil. Na všechny v luxusním ansámblu, jaký jsou pro své nevelké filmy schopni zajistit jen režírující herci, se skvěle kouká a to je asi tak to nejlepší, co lze o nich říci. Donde hay amor, hay dolor. (25.03.2017)