Stárnoucí gigolo

Strašne nudný film, na ktorom ľutujem len jedno jediné. Že som ho pozeral cez deň a nie večer, pretože vtedy by mi to veľmi pomohlo prekonať môj problém so zaspávaním. Ale inak celá táto židovsko-gigolovská záležitosť ma neuveriteľne ubíjala. A to asi fakt úplne vo všetkom - od námetu, cez scenár a postavy až po fádne "akože komické" dialógy. Naozaj neviem, čo by som tu mohol zhodnotiť nejako pozitívne, lebo tak nezáživný film som už poriadne dlho nevidel a dúfam, že aj poriadne dlho neuvidím. A pritom podľa popisu to vyzeralo celkom zaujímavo... No zdanie môže klamať, a dosť. (12.10.2014)

Plytké rádobytrefné glosování podnikavého strýčka Woodyho Allena mě záhy začalo štvát, hodně vadila i nesoustředěnost vyprávění - celá "gigolovská" linie vyšuměla do ztracena, podobně jako přívětivě bodré podání ortodoxního židovského sousedství. Takže snad jenom serióznější "romantická" podzápletka s Vanessou Paradis stála na pevnějších nohách. (12.04.2016)

Jeho nový /pracovní/ poměr. Milenec ranní, odpolední, večerní... Žádný asketa slasti, svátosti. Plná náruč pomyšlení, voňavosti, které se nestanou iluzí. Miláček žen, které s ním/po něm rády vzdychají. Málomluvný, ale chápavý. Rajský společník. Empatický zahradník. Potěšitel - utěšitel. Šlechtitel dámských duší, který když jimi prostupuje, sjíždí níž, do hlubin, intimita postupuje výš a výš. Vynese ho na špici, na trůn vrcholné důvěry katarzního úspěchu. (05.08.2018)

Něco jako dva filmy v jednom - nesmírně křehký a empatický příběh o citech stárnoucího chlapa, jenž má svůj protipól ve vtipném vyprávění o jeho nervním "pasákovi," který má také své vážnější okamžiky (židovský soud). Netradiční role pro Vanessu Paradis. John Turturro točí opravdu malé, ale zajímavé snímky a byla by škoda, kdyby zapadly. 70%. (29.10.2023)

John Torturro má za sebou asi zvláštní zkušenost: Jeden si jako herec s ambicemi horko těžko zajistí režii filmu, jako posilu přizve hrajícího režiséra, a ten z ničeho nic a jako z udělání píše a režíruje místo něho. Bylo to tak? Nebylo? Je evidentní, že přinejmenším svou postavu si Woody napsal sám [k útočící židovské domobraně: What is this? I think you've got the wrong guy. I've already been circumsized! ], a i když možná přímo nehulákal non-stop megafonem na štáb, je nesporné, že přítomnost na placu či jen vědomí angažmá newyorské ikony mělo na hnětení tvaru zásadní vliv. Všechno, co tu není Woody, je televizně mdlé. Dobře, že toho není moc, ale není jisté, že by vznikl lepší film svého druhu, kdyby byl poměr složek namíchán v jiném poměru. Pro příznivce je dokonalá slast vidět Woodyho Allena zase jednou plně soustředěného na herecké úkoly, bez ohledu na to, že se jich zhošťuje stále stejně (dobře). Torturrův přínos spočívá v romantické rovině filmu. Ta ho posouvá blíže k neosobité hallmarkovosti sobotně odpoledních televizních výplní v takové míře, jakou by Woody Allen ve vlastní produkci nikdy nepřipustil. Vidět ho ale v něčem takovém je skoro zajímavé a někteří si vzpomenou na Zahraj to znovu, Same, film, který Woody zkraje své kariéry svým přínosem obohatil, zároveň ale úplně nepohltil. Na všechny v luxusním ansámblu, jaký jsou pro své nevelké filmy schopni zajistit jen režírující herci, se skvěle kouká a to je asi tak to nejlepší, co lze o nich říci. Donde hay amor, hay dolor. (25.03.2017)