Dvanáct měsíčků

K jedné věci mě tahle pohádka-nepohádka inspirovala, a sice vymyslet si na režiséra taky jeden úkol: hybaj, Karle Janáku přetočit konec a nevracej se, dokud nebude vypilovaný! Jedno, a to mnohem podstatnější, ti upřít nelze a sice tvůj zcela originální režijní rukopis, inovativní, i když poněkud svérázný přístup ke klasické látce troufale zabalené do postmoderny a navrch přidané prvky velmi rázovité frašky, ve které se jinak obvykle zcela nepohádková slova, jako jsou "trubka" a "rajda", říkají a zapadají do ní. Bohatý mládenec Karel se po dlouhé době vrací z ciziny a všechny děvy z vesnice po něm šílí, ale jemu se do ženění ještě nechce. Vymyslí si proto za tím účelem tři zdánlivě nesplnitelné úkoly, a která dívka je splní, stane se jeho ženou. Jenže i sebeabsurdnější úkol se dá splnit, když je při ruce dvanáct měsíčků (ne, opravdu se nejedná o ženskou periodu, zajít tak daleko si scénář přece jenom netroufl), řeč je o hodných a laskavých "strýčcích" v hábitech, kteří jsou ztělesněním kalendářních měsíců v roce a ovládají nejedno kouzlo. Tím pádem není problém v lednu z lesa přinést fialky, jahody anebo zařídit, aby stará, uschlá jabloň se v mrazu obsypala jablky. Janákovi ani tak nešlo o věrné převedení klasické pohádky, a hned po prvních minutách je patrný sympatický ironický odklon. A aby té volnější inspirace nebylo málo, tak se ještě nad to jeho počin nebere příliš vážně. To se hodně odráží na hereckých výkonech. Zatímco Roman Vojtek jako mládenec Karel a Marie Majkusová jako Maruška své role pojali v mezích serioznosti, u dalších postav už tomu tak docela není. Macecha s dcerou Květou, neboli bezvadné záporačky Veronika Žilková a Ivana Korolová spustily lavinu balancující na hranici fraškoidního pojetí svých postav, což mě jako diváka hodně bavilo. Ve stejném duchu pokračoval, ačkoliv už se nejednalo o negativní postavu, také Jan Komínek coby Karlův mladší bratr a také mezi skupinkou Měsíčků se našel nejeden náznak či přímo delikátní antiseriozní uchopení charakteru jednotlivých postav. Všechno vtipně a neotřele šlapalo až na dvě věci: lásku mezi Karlem a Maruškou jsem jim vlivem nezanedbatelných okolností a jistého upozadění této dějové linie až tak nevěřil a zdegenerovaný konec s nekvalitním vytrestáním obou záporných postav se měl ze scénáře bez milosti vyškrtnout, anebo celkově předělat. V mnoha ohledech by tenhle pohádkový příběh snesl i velké plátno, ale na televizních obrazovkách se cítí evidentně jistější v kramflecích. Originálně sympaticky přidrzlý režisér Karel Janák ukazuje po všech těch bludných současných "pohádkářích" Zelencích, Macharáčkách, Karasech a jim podobných, že k pohádkové látce se dá přistoupit se svérázným espritem, bez laciné komiky a s ryzím odhodláním divákovi naservírovat něco, co se za nějakou dobu bude řadit k vyhledávaným kouskům, které nahradí až tak notoricky obehrané pohádkové evergreeny. 80% (29.12.2013)

Tak, dokoukat se to dalo, což je samo o sobě velký úspěch. Smutné je, že je to jen za cenu totálního vykradení Mrazíka, Tří oříšků pro Popelku a Pyšné princezny (dokonce i některé repliky byly opsané takřka doslovně). Pozitivně se lze zmínit asi jen o představitelce hlavní úlohy (Marie Majkusová působí coby sympatická pěkná holka) a jejích dvanácti měsíčcích, k nimž Maruška získá pozitivní vztah. Zato Vojtek je už na roli švarného junáka docela starej, to se na mě nezlobte. Dlouho jsem byl rozhodnut, že ty milosrdné tři prosincové jahody dám, ale závěrečná píseň to srazila na dvě. Přesto, jak jsem byl pravil v úvodu, dokoukal jsem a nepřepnul, což je za posledních takových 5 let asi poprvé. (24.12.2012)

za prvé, ty dvě stovky lidu kteří hodnotily aniž by viděli se můžou bodnout a za druhé, nikdo mi neříkejte, že je to s českejma pohádkama špatné, stačí, když ji dostane do pazour aspoň trochu šikovný tvůrce jako tady. Celé to skvěle korunovali všichni druidoidní měsíci, kteří si své role naplno užívaly a ani ostatní herci o moc nezaostaly. Na televizní pohádku se objevily i překvapivě dobře vypadající triky (24.12.2012)

Když smícháte Popelku s Mrazíkem tak dostanete Dvanáct měsíčků. Pohádku, která sama o sobě není špatná míchanice, ale… taky si v restauraci dáte raději dva samostatné chody, než nějaký jejich výtažek, ne? Co téhle pohádce ale neupřu, je, že se na ni dá koukat bez újmy na zdraví. A přehrávání Žilkové mě vcelku bavilo. Na jedno podívaní takhle na Vánoce, proč ne, ale z tohohle klasika nekouká… 60 %. (08.01.2013)

Němcové je v pohádce opravdu pomálu. Za zmínku stojí Maruščino lyžařské umění, ke kterému dospěla neznámo jak. Nedostatek invence scénáře i režie nahrazuje chudozubá režie pitvořením a nechtěnými rovněž nedodělanými scénami. Divák žasne a kritik nemá o čem psát. O Šafránkové si můžeme nechat dát znát. (26.07.2020)