Dvanáct měsíčků

Němcové je v pohádce opravdu pomálu. Za zmínku stojí Maruščino lyžařské umění, ke kterému dospěla neznámo jak. Nedostatek invence scénáře i režie nahrazuje chudozubá režie pitvořením a nechtěnými rovněž nedodělanými scénami. Divák žasne a kritik nemá o čem psát. O Šafránkové si můžeme nechat dát znát. (26.07.2020)

Jsem celkem konzerva a tudíž dím, že na některé věci by se nemělo sahat a měly by se nechat tak jak jsou. To se týká i našich klasických pohádek. A tohle je zrovna případ, kdy si Karel Janák s předlohy vzal jen tu hlavní osu a zbytek tam tak nějak dolepil . Ale nevím, buď na mně lezou ty vánoce, nebo si vážím každé tradiční staroevropské pohádky, kam nám neimportují v rámci korektnosti exotické herce, nebo to bylo tou hezkou hudbou pana Brzobohatého, zkrátka mi to tentokráte nevadilo. Prava měsícové byli krapátko afektovaní, ale já nejsem cílová skupina a potomstvu se pohádka líbila. Takže dávám za solidní průměr za tři bílé králíky. * * * (23.12.2019)

Nejlepší film Karla Janáka! A to není pochvala. Nebýt obsazení Vojtka, jehož jinoch vyvolá hurónský smích na tváři, a mohutné stylizace do mrazíkovské vesnice včetně dvou přehrávajících záporných figur, docela by to i šlo. Nejhezčí ze všech byla Tereza Beranová jako rychtářova dcera, a tu nikdo nechtěl. (27.12.2012)

Ok, deti javili známky spokojnosti, ale starší, hlavne tí s lepším zrakom a pamäťou určite neprehliadnu prílišnú až okatú snahu o napodobeninu ruského Mrázika. (Macocha a Květa) Občas vtipné, občas trápne, ale rozhodne to malo na viac a v peniazoch to nebolo. Květa nebola zas tak škaredá ako by mala byť, jej povahe som akosi neveril, ale to je nepresvedčivým herectvom. Dobrá rozprávka sa u nás už dlho nevydarila, ale toto je celkom pozerateľný priemer. 60%. (26.12.2014)

K jedné věci mě tahle pohádka-nepohádka inspirovala, a sice vymyslet si na režiséra taky jeden úkol: hybaj, Karle Janáku přetočit konec a nevracej se, dokud nebude vypilovaný! Jedno, a to mnohem podstatnější, ti upřít nelze a sice tvůj zcela originální režijní rukopis, inovativní, i když poněkud svérázný přístup ke klasické látce troufale zabalené do postmoderny a navrch přidané prvky velmi rázovité frašky, ve které se jinak obvykle zcela nepohádková slova, jako jsou "trubka" a "rajda", říkají a zapadají do ní. Bohatý mládenec Karel se po dlouhé době vrací z ciziny a všechny děvy z vesnice po něm šílí, ale jemu se do ženění ještě nechce. Vymyslí si proto za tím účelem tři zdánlivě nesplnitelné úkoly, a která dívka je splní, stane se jeho ženou. Jenže i sebeabsurdnější úkol se dá splnit, když je při ruce dvanáct měsíčků (ne, opravdu se nejedná o ženskou periodu, zajít tak daleko si scénář přece jenom netroufl), řeč je o hodných a laskavých "strýčcích" v hábitech, kteří jsou ztělesněním kalendářních měsíců v roce a ovládají nejedno kouzlo. Tím pádem není problém v lednu z lesa přinést fialky, jahody anebo zařídit, aby stará, uschlá jabloň se v mrazu obsypala jablky. Janákovi ani tak nešlo o věrné převedení klasické pohádky, a hned po prvních minutách je patrný sympatický ironický odklon. A aby té volnější inspirace nebylo málo, tak se ještě nad to jeho počin nebere příliš vážně. To se hodně odráží na hereckých výkonech. Zatímco Roman Vojtek jako mládenec Karel a Marie Majkusová jako Maruška své role pojali v mezích serioznosti, u dalších postav už tomu tak docela není. Macecha s dcerou Květou, neboli bezvadné záporačky Veronika Žilková a Ivana Korolová spustily lavinu balancující na hranici fraškoidního pojetí svých postav, což mě jako diváka hodně bavilo. Ve stejném duchu pokračoval, ačkoliv už se nejednalo o negativní postavu, také Jan Komínek coby Karlův mladší bratr a také mezi skupinkou Měsíčků se našel nejeden náznak či přímo delikátní antiseriozní uchopení charakteru jednotlivých postav. Všechno vtipně a neotřele šlapalo až na dvě věci: lásku mezi Karlem a Maruškou jsem jim vlivem nezanedbatelných okolností a jistého upozadění této dějové linie až tak nevěřil a zdegenerovaný konec s nekvalitním vytrestáním obou záporných postav se měl ze scénáře bez milosti vyškrtnout, anebo celkově předělat. V mnoha ohledech by tenhle pohádkový příběh snesl i velké plátno, ale na televizních obrazovkách se cítí evidentně jistější v kramflecích. Originálně sympaticky přidrzlý režisér Karel Janák ukazuje po všech těch bludných současných "pohádkářích" Zelencích, Macharáčkách, Karasech a jim podobných, že k pohádkové látce se dá přistoupit se svérázným espritem, bez laciné komiky a s ryzím odhodláním divákovi naservírovat něco, co se za nějakou dobu bude řadit k vyhledávaným kouskům, které nahradí až tak notoricky obehrané pohádkové evergreeny. 80% (29.12.2013)