Černobylské deníky

Tak už i Černobyl má oči, jen tentokrát nikoho nestraší horníci, ale zmutovaní sovětští jaderní inženýři. Ti ve filmu pronásledují šestici kluků a holek, které neznám a radostně hledím vstříc snu, že už ty ochotníky ani nikdy neuvidím. Navíc scénárista vyřešil dialogy velice pragmaticky, když napsal ve wordu čtyři dramatické a slohově pestré věty (Musíme najít ostatní. Dochází baterka v baterce. Proboha, oni se blíží. Tu pistoli musíš nejdřív odjistit) a následně na klávesnici hodinu zběsile mačkal ctrl+c a ctrl+v. Plusem Černobylských deníků je bezpochyby výprava a každý skalní fanoušek PC hry Stalker: Call of Chánov jistě se sentimentální hořkostí na patře ocení všechna ta malebná zákoutí vybydlených komunistických paneláků. Ačkoliv to tak do padesáté minuty vypadá, že se bude veškeré dění odehrávat na nároží ulice Kolji Lakatoše a Prospektu Vitalije Ivanoviče Demétera, nakonec se proběhneme i po reaktoru a určitě budete jako já už jen prahnout po tom, aby konečně v řídícím středisku elektrárny někdo stisknul to červené tlačítko s nápisem Jaděrnyj grib a umožnil tak nejméně půlce Evropy takovou kokotinu pro samý spad nevidět. (24.09.2012)

He, tak teď si připadám sám jako nějaká zmutovaná příšera mezi uživateli CSFD, páč mně se tohle hodně moc líbilo. Už samotný výběr lokalizace ukrýval velký potenciál, ale já debil jsem se zhlídnutím otálel, neb mě odrazovaly recenze a dokonce i odsudky mých oblíbenců. Do filmu jsem tedy šel s pramalým očekáváním, jenže tohle je povedený od samýho začátku, napětí postupně graduje a kupodivu to nekazí ani tradiční slabina většiny hororů, tedy závěr. Velkým plusem je pro mě v podstatě totální absence prvoplánově zobrazovaných hnusů, dlouho taky není jasný, s kým má parta mlaďáků (smrtelnou) čest, což všemu jenom přispívá. Prostě tohle je pro mě vysoce lahodnej žánrovej kus, jehož víceméně všeobecný odsouzení zřejmě nikdy nepochopím. 80-90% (20.10.2012)

Na film se příjemně Kouká, Naštěstí nenudí, Ale není to nic nového..Jedna či dvě Lekačky, Žádná krev.. místy hodně roztřepaná Kamera.. Ale ten Chaos a Zmatek.. Kdy do reaktoru vejde 5 lidí a utíkájí, utíkají po 5 minutách zbydou jen 2 a já nevím kam se Poděli.. Tohle mě na filmu celkem štvalo. Potěšil medvídek! Ale u mně přesný průměr! Vidím to na takový Povedený Remake filmu Evidence (02.08.2012)

Za co, kurva, za co? Po tisícípadesátý se necham napálit a pustim si hovadinu snímanou háj osmičkou kameramanem Parkinsonem. Jako nezbytnou ingredienci dostanu bandu tupohlavejch Amíků, jekot ve všech jeho odstínech a k tomu neodmyslitelný nic, který celý tohle neštěstí provází. Takže znova. Jděte vy rádoby režiséři s jednou kamerou a kapesnym od rodičů do prdele! (19.08.2012)

Oren Peli svého času se svou prvotinou Paranormal Activity docela zabodoval u některých fanoušků a milovníků found footage, takže bylo celkem jasné, že mu dost narostli křídla. Já však vůči němu zůstal zcela chladným, film se mi moc nelíbil a další jeho kousky, jsem dost dlouho míjel bez povšimnutí. Tentokrát sice do režisérského křesla usedl Bradley Parker a Oren si ponechal „jen“ scénář a produkci, ale kredit si v mých očích rozhodně nevylepšil. Zvláště když Černobyl a Pripjať jsou dodnes dosti ožehavým tématem (které mě dost zajímá) a sám se do těchto končin chystám podívat během příštího roku v rámci plánovaných toulek po Ukrajině. I proto bylo mé zklamání o to větší, že se tvůrci vydali natáčet úplně jinam. Jasně chápu, že natáčet v zamořené oblasti by jim tamní vláda zřejmě nedovolila, ale výběr lokace coby vojenského objektu kousek od srbského Bělehradu a staré ruské letiště v Maďarsku nebyli rozhodně tím pravým ořechovým a autentičnost tak byla v tahu. Což byl taky jeden z hlavních faktorů, proč se mi nelíbí ani tento film. Tím dalším byl i samotný příběh. Postavy mi nějak závratně k srdci nepřirostly, slušná atmosféra se tu objevila jen v několika momentech a po většinu času jsem se dost nudil. Pracovalo se tu jen s náznaky – což by mi zas až tolik nevadilo, alespoň mohla zapracovat divákova představivost, kamera taky nebyla nejhorší (taková scéna s medvědem v baráku sebou přinesla i jistou atmosférickou vložku), ovšem vzhledem k tomu, že spousta důležitých momentů se odehrává ve tmě, jen při svitu světla z baterky, bylo mnohdy vidět „starou belu“. A samotný závěr doslova vycucaný z prstu se mi nelíbil už vůbec. Chtělo to prostě mnohem více scén se psy a zmutovanými lidmi, i když vlastně nevím, jestli by to vůbec pomohlo… (18.05.2019)