Černobylské deníky

Vynikající věc pro příznivce laciného, hororového porna. Natočeno je to za denní obrat z prodeje bublinek do vodováhy, strašlivě vás vyděsí jedno plesknutí mokrým hadrem na zamlžená skla dodávky z vrakoviště a jedno baf zmutované srandoryby, kterou ukradli z kontejneru při natáčení Piraně 3DD, a jinak za celý film piču uvidíte. Šest nesympatických dětí a jedna parodie na rusáka půlku stopáže procházejí vybydlenými Chánovskými holobyty a druhou špatně předstírají strach, když ta zmutovaná hrůza hrůzoucí dělá děsuprosté, neviditelné bubu kolem jejich auta. Takže pokud máte dokonalou fantazii a dokážete si k filmu o ničem představovat ta příšerná, radioaktivitou znetvořená monstra, která tam někde venku skřípou, vrčí, ječí a chroptí v temnotách, bude se vám děsem stahovat anus. Já, který ji nemám, jsem pro zachování alespoň trochu adrenalinového večera musel brnknout tchýni, jestli se s námi letos opět chystá na dovolenou. Odpovědí jsem byl upřímně zděšen a zbytečně jsem zabil hodinu a půl s touhle sračkou. (29.07.2012)

Černobylské deníky přicházejí s tím nejohranějším a nejnudnějším schématem hororového žánru typu "Parta mladých lidí jede..." V úvodu se setkáváme se sympatickým Rusákem Jurijem, který je také pravděpodobně tou nejsympatičtější a nejpohodovější postavou z celého obsazení. Oproti té partě amerických usmrkanců působí téměř geniálně:) Takže Jurij jim má dělat průvodce v místě jedné z největších světových katastrof. První problém nastává ve chvíli, kdy je hoši z ostrahy objektu nechtějí pustit dovnitř z důvodu "údržby." Jurij se tedy na místo "prohlídky" vydává jakousi oklikou. S úsměvy na tvářích parta "american dudes" vyskáče z rozhrkané dodávky a těší se na vzrušující zážitek. Jenže, jak si během prohlídky divák jistě povšimne, Jurij ví něco, co jim neřekl. Něco velmi zásadního. Poté začíná onen klasický postup. Auto nejde nastartovat, na mobilním přístroji není signál a začíná se stmívat. V následujících chvílích při prozkoumávání okolí, to už je tma, je Jurij a jeden z chlapců "něčím" napaden. Poté následuje množství nelogických rozhodnutí, jako třeba to, že se kdosi rozhodne Juriho vydat hledat a to i přes fakt, že se onen večer z průzkumu nevrátil a je naprosto jasné, že je po něm. Film sám o sobě není vůbec tak špatný. Má slušně fungující atmosféru, která čerpá především z pochmurných lokací. Nejvíc mě však zklamalo, když jsem zjistila, co že se to tam v Černobylu vlastně nachází. Myslela jsem, že se bude jednat o nějakou duchařinu a on se z toho nakonec vyklubal takový "Zombie Silent Hill." Herecké výkony slabé, místy až směšné. Za pozornost rozhodně stojí honičky mezi reaktory a kdesi v podzemí. Závěr není nijak šokující, spíše předpokládaný. Chernobyl Diaries mohly být žánrovou jednohubkou, takto jen slabým průměrem, který nezapadne nejspíš jen díky prostředí a zpracovanému tématu. (15.02.2013)

Chtěla jsem tomu dát šanci. Vážně chtěla. Jenže styl "vezmu kameru a točím", už je dost ohraný, asi jako Schwarzenbergův pěvecký výstup… A mě to pomalu začíná unavovat. Když se hodně soustředím, zahlédnu jakousi čmouhu v záběru; tak nevím… byla to ta černobylská mutace, nebo jsem taky viděla jen (ne)zřetelný hovno. Jasný… je to hovno. No, nic… hážu na to bobek a jdu sledovat budoucí hvězdu SuperStar. (18.01.2013)

Dostal som približne čo som čakal, takže neohúrilo ani nenasralo. Obyčajný priemerný radový horor, akých sú tisíce - síce sa odohráva v zaujímavom prostredí, ale napokon z toho nič nevzíde. Áno, partička teenagerov, áno, ostanú niekde visieť, odkiaľ je problém sa dostať, áno, ich sprievodca zmizne ako prvý, čím sú definitívne v prdeli - a pokračovanie je taktiež logické - tma, krik, pobehovanie s baterkou v tme, ale aj tak nie je nič vidieť, čakanie, kedy na nich niečo vyskočí, jeden po druhom miznú atď atď. Záver nezaujal, pretože všetko tu už bolo. Okrem prostredia klišé, ktoré pre mňa znamená akurát ďalšiu fádnu čiarku do počtu. Ale nemal som to problém dopozerať, ani nutkanie to vypnúť, čo sa mi v posledných mesiacoch stáva čoraz zriedkavejšie. (24.06.2012)

Za co, kurva, za co? Po tisícípadesátý se necham napálit a pustim si hovadinu snímanou háj osmičkou kameramanem Parkinsonem. Jako nezbytnou ingredienci dostanu bandu tupohlavejch Amíků, jekot ve všech jeho odstínech a k tomu neodmyslitelný nic, který celý tohle neštěstí provází. Takže znova. Jděte vy rádoby režiséři s jednou kamerou a kapesnym od rodičů do prdele! (19.08.2012)