Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Vyhlášený pytlák Jan Sochor se tvrdě staví proti tomu, aby si mladý kníže namlouval jeho dceru Barušku. Příliš dobře si pamatuje na dobu vlastního mládí a na své zásluhy o zachování knížecího rodu… Kostýmní komedii Prstýnek natočil režisér Martin Frič podle povídky Ivana Olbrachta "Táta", otištěnou v jeho sbírce "Devět veselých povídek z Rakouska i republiky". Scenáristé Josef Neuberg a Josef Hlaváč spolu s režisérem drobnou povídku podstatně rozvedli a domysleli. V jejich pojetí se předloha přetavila v romantický obrázek ze starých časů, vylehčený jemným ironickým nadhledem a spontánním humorem. I režijní pojetí bylo lehké, vtipné a svěží, se silným poetickým nábojem, dotvořeným exteriérovou kamerou Václava Hanuše a Julia Vegrichta. Hereckým výkonům dominoval oblíbený Otomar Korbelář ve vděčné dvojroli Jana Sochora mladšího i staršího, debutoval zde Zdeněk Dítě jako knížecí synek Robert, jeho nevlastní sestřičku ztělesnila půvabná Jana Dítětová. Vedle Otomara Korbeláře v tomto filmu největší prostor dostala Vlasta Fabianová v roli kněžny Andresové. Po úspěšném debutu ve filmu Pohádka máje a výrazných rolích ve filmech Rukavička a Tanečnice i zde prokázala svůj nesporný talent a zaujala svým nevšedním zjevem a temperamentním projevem. Prstýnek byl posledním českým filmem, který byl před koncem války ještě uveden do kin. Premiéra se konala v polovině února 1945 ve třech největších pražských kinech a byla nadšeně přijata vděčným obecenstvem. Dodnes se snímek setkává u diváků s vlídným přijetím. (Česká televize)

(více)

Recenze (98)

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Film Prstýnek mě pobavil především tím, že se sice jedná o romantický film, ale přitom i o dobrou komedii. Navíc snímek celkem přesně vystihuje dobové vztahy mezi poddanými a panstvem. Výborné herecké obsazení a záživný film u kterého jsem se nenudil. Nicméně i přesto všechno je vcelku překvapivé, že zrovna tento snímek byl tak úspěšný, byť po válce se lidé potřebovali bavit. ()

Dr.dogous 

všechny recenze uživatele

Martin Frič jde s dobou a natočil film s neohrabanou, erotickou scénou a to již v r.1944. Nahé ženské pozadí, a ne ledasjaké, se na setinu vteřiny mihne v rybníku. Jímává historka jednoho šlechtického rodu z počátku 19.st. Krásná, mladá kněžna marně čeká, kdy se zadaří otěhotnět. Bodejť by jo. Vzala si sice urozeného, s modrou krví, ale starého unaveného knížete. Ženy však vědí své, kde nepomohou kouzla ani zaříkávání, či různé lektvary, pomůže rozum. Šlechtična svede místního pytláka, Sochra, chudého, ale o to více potentního. Z jejich krátké vášně se narodil krásný chlapeček. Avšak když šlechtična dosáhla svého cíle, Sochra jemně odkopne. Mouřenín splnil úkol a tak může jít, Šlechtický dvůr zvedl kotvy odtáhl do jiného sídla. Po 20 letech, se šlechtična vrací na "místo činu" a co čert nechtěl, její syn se zamiluje do pytlákovy nejstarší dcery a hodlá jí připravit o věneček. Tomu ovšem naposlední chvíli, jen tak tak, udělá přítrž starý, dobrý pytlák Sochr, však ví proč! Nechod s pány na led, pán uklouzne a sedlák si zlomí nohu. 70% ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Já osobně proti Prstýnku nic nemám. Ano, je to docela naivní, je zde trochu moc náhod a hlavní myšlenka filmu taky není zrovna originální. Ale dobrovolně přiznávám, že jsem se dobře bavil a rozhodně nenudil. Z hereckých výkonů stojí za zmínku hlavně Korbelář, jeho Sochor stál opravdu za to. Lepší průměr, myslím, že na to zas někdy klidně kouknu, až to budou dávat v TV a na jiným kanálu nebude nic lepšího. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v červnu 2020. Prstýnek, film Martina Friče podle povídky Ivana Olbrachta, je romantickou nezbedností a letním omámením žádostivým sluncem. Prstýnek je anekdotou se zlomyslným záchvěvem oka, s nevinnou tváří si lehce promne vlasy, pronikavě zahvízdá, na mezi s provokativním smíchem odhalí zadnici a chvilku dává pocit víry, že se tomu také říká láska. Ironie si vychutnává kouzlo okamžiku v bezprostřednosti slov a vzájemného pojení i puzení. Parodická zlomyslnost smyslným pohledem naláká na převrácené stavovské role, tělesné touhy a příbuzenský propletenec. Prstýnek rozhodně není romantickou selankou, ale zaujatým sarkasmem krásné poezie. Průvodcem a jedním z původců romantické rošťárny je Jan Sochor (velmi dobrý Otomar Korbelář, též v roli svého tatínka), mužný chalupník a úspěšný pytlák. Život se odvíjí podle tradičních vesnických not, přesto ho nedělitelně spojuje tajuplný závazek k vrchnostenskému bytí. Boží zázraky se stávají dílem porušení nepsaně závazného nařízení stavovské bariéry a letní slunce se na každého hlasitě usmívá. Hlavní ženskou postavou satirického romantizování je kněžna Andresová (pozoruhodná Vlasta Fabianová), Sochorova vrchnost. Je dívkou, hledající útěchu a náhradu fyzické lásky ve sladkém mužském objetí, ale i starostlivou a strachující se matkou mládím rozdivočelého syna. A tajemství by mělo zůstat tajemstvím. Důležitou postavou je Robert (velmi zajímavý Zdeněk Dítě), mladý kníže, uchvácený krásou života prominentního postavení. Je lehkomyslný a z podstaty svého stavu neurvalý, mladík nemá sebemenší tušení o lechtivém tajemství. Významnou postavou je Baruška (velmi příjemná Jana Dítětová), nejstarší Sochorova dcerka. Prostá vesnická dívka v nabývajících vnadách rozkvétajícího mládí trpí závratí z neodbytného panského nadbíhání. Výraznější postavou je baronka (příjemná Růžena Šlemrová), dlouholetá kněžnina společnice. Je jediným přímluvcem rozjívenosti mladého pána. K výraznějším patří také vesnický farář (dobrý Jaroslav Marvan), zděšený ze zapovězeného tajemství největšího místního zázraku svatého Antonína. Z dalších rolí: neduživý a k té povinné tělesné potenci povzbuzovaný kníže Ferdinand Andres (František Smolík), jeho osobní lékař, pokoutně se inspirující bylinkářstvím (Jindřich Plachta), trpělivá Sochorova manželka Baruška (Naděžda Vladyková), ze Sochorovy pytlácké drzosti navztekaný knížecí lesní (Vladimír Řepa), zkušená vesnická baba kořenářka (Ella Nollová), k vrchnosti úslužný starosta obce Marčan (Antonín Soukup), či z tance s mladým knížetem unesená starostova žena (Darja Hajská). Film Prstýnek je nadýchané a nadnášející letní osvěžení se satirickým odlehčením romantické selanky. Rozkošné filmové pobavení! ()

Compadre 

všechny recenze uživatele

Od Friče celkem podprůměr, ale stejně se na to dá docela dobře dívat...mladá kněžna má doma starého dědka a jede se povyrazit na venkov, kde klofne drsného chasníka Korbeláře a samozřejmě z tohoto potkání vzejde syn. Pak už je všechno jasný...jen jsem na konce čekal, že se třeba vysvětlí, že chasník je otec mladého knížete, ale naco z filmu dělat zbytečný drama, že...pohodová stará komedie ()

Galerie (48)

Zajímavosti (9)

  • Exteriéry sa točili i vo Veltrusích. (dyfur)
  • Film navštívilo v Československých kinách 5 292 527 divákov, čím sa stal tretím najnavštevovanejším filmom v československéj kinematografii. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama