Cesta na sever

Road movie do minulosti, asi tak na mě Cesta na sever působila. Ale těch kostlivců ze skříně vytahovali na moje gusto trochu víc, než bylo nutné. Nicméně je to film, který pobaví svojským humorem, který mají asi oba bráchové Mika a Aki Kaurismäkiovi v té své finské krvi. Taťka, který by v ledasčem potřeboval ubrat plyn, počínaje výměnou šatníku a upjatý syn, který naopak potřeboval na ten plyn pořádně šlápnout. Jak se komu co podařilo, to už se musíte podívat sami. (15.02.2016)

Pokud by snímek natočil světoznámý režisér a obsadil do něj ještě známější herce, možná bychom se zde dočkali docela vysokého hodnocení a nemalé popularity mezi diváky, ač by samotný příběh mnozí označili za prvoplánově až podlézavě emotivní a nebýt mnohých překvapivých zjištění vlastně docela odhadnutelný - nicméně těm Finům to tak nějak z principu uvěříme. Zdánlivě neohrabaný, alkoholem a kouřem přeplněný otec s nejasnou minulostí působí sice jako karikatura, jeho srdce a otevřená mysl tuto vnější "mírně" odpudivou stránku zadupává do země. Je vůbec možné ve "vypůjčeném" starém americkém voze (který však má moderní bezklíčové startování...) napravit během cesty někam na sever hříchy minulosti? A co s tím vším má společného příběh o lukostřelci? Nezbývá než si přisednout.... (17.07.2016)

Ona je to celkem hezká road movie, o smíření se otce se synem, plná návštěv rodinných příslušníků, občas i funkčním humorem a nejednou sympatickou scénou (za mě vede asi ta hudební v baru). Jenže to taky je dost generická road movie, jejíž děj je něčím, co tu bylo už xkrát předtím a ve stejném podání, jen někde to nemá tak melodramatický konec (který mi svým tlačením na pilu docela vadil, včetně jednoho klišé) nebo to má normálnější postavy, i když i o těchto se nedá říct, že by byly bůhvíjak divné. A co mi chybělo nejvíc byla nějaká osobitost. Tohle sice je standardně dobře natočené, ale nepoznal bych, že to natočil Akiho bratr. Ať už Akiho současné filmy vypadají jakkoli, osobité jsou stále, zatímco Mika natočil po všech stránkách klasickou road movie a přitom vím, že i on měl dřív svérázný nezávislý styl. Tady po něm nejsou ani památky. Je to fajn, na jedno zhlédnutí naprosto ideální, ale na víc jak tři hvězdy to není ani omylem. 3* (01.09.2023)

Cesta naprieč Fínskom za urovnaním vzťahov v rodine. Komické scény striedajú vážnejšie. Od počiatočnej nedôvery a hnevu k pochopeniu a priblíženiu tých, čo sú už dlhý čas od seba odlúčení. Otcovia od detí. Partneri od partneriek. Brat od sestry. Snaha nadviazať dialóg po rokoch sa každému ráta. Veď o to ide. Porozprávať sa. Top dialóg (parafráza): "Otec: Tu je auto, čo sa mi podarilo tak narýchlo zohnať. Budeš šoférovať? Syn: "Máš kľúče?" Otec: Nie, to je moderné auto, stačí spojiť červený drôtik so zeleným. Je super, že ešte vyrábajú takéto autá." Príjemná road movie so snahou o očistnú katarziu a s pár podarenými scénami suchého fínskeho humoru (napríklad prepadnutie obchodu, noc s prostitútkami a jej vyústenie).70%. (11.09.2020)

Vzhledem k tomu, že jsem ve filmu viděl ceduli od města, kde jsem si prožil půl roku, tak musím uznat, že tahle road movie je přesně to, co bych od Finů nečekal. Možná ale za to může to blížící se podzimní sluníčko. Oni totiž všichni tak neskutečně roztajou, že se mi až zatajoval dech. Tady ale starej fotr potřeboval rozkrýt pár neduhů ze života a tak to pojal dost grandiózně. No a já musím uznat, že jsem se fakt moc příjemně pobavil a zároveň si užil placatou, zalesněnou, ale jinak pozitivně naladěnou krajinu, která se ani v tom Laponsku nezměnila. (25.09.2014)