The Poacher's Foster Daughter or Noble Millionaire
Režie:
Martin FričScénář:
František Vlček st.Kamera:
Karel DeglHudba:
Julius KalašHrají:
Hana Vítová, Oldřich Nový, Ella Nollová, Otomar Korbelář, Theodor Pištěk, Zdeněk Dítě, Bohumil Machník, Vítězslav Vejražka, Arnold Flögl, František Paul (více)Obsahy(1)
Slavná parodie na melodramatické kýče líčí, jak chudá schovanka ke štěstí přišla zásluhou šlechetného milionáře. Nápaditě jsou tu zveličeny jak dějové zápletky, tak herecké ztvárnění, záměrně a s nadsázkou umocňující obvyklá klišé. Pozoruhodné je to, že film nachystali právě tvůrci, kteří se parodovaným kýčům úspěšně věnovali. Pokud by snad někomu nedošlo, že se dívá na parodii, v závěrečné barevně natočené scéně se dočká vysvětlení, že tvůrci se chtěli vysmát všemu falešnému.
Dívka Elén žijící se svou matkou a otčímem na lesní samotě má velký pěvecký talent. V den svých dvacátých prvých narozenin utíká z domova a už ve vlaku se do ní zamiluje milionář René. Jejich cesty se brzy rozcházejí, aby se brzy mohly opět spojit. Do Elén se zamiluje houslista Pavel Sedloň a ačkoliv ho Elén nemiluje, je odhodlaná se za něj provdat. V té době René umírá vyčerpán z práce na operetě Srdce v deliriu. Je však v poslední chvíli zachráněn a vše spěje k šťastnému konci, kdy Oldřich Nový vysvětlí, jak to všechno autoři vlastně mysleli.
(oficiální text distributora)
Recenze (193)
Dokonalá parodie, skvěle zahraná, a skutečně mne překvapuje, že se musel konec přetočit, protože mnozí diváci film brali naprosto vážně a brečeli u něj dojetím. Vlastně bych někdy chtěl film s původním koncem vidět, protože evidentně v přetočené verzi rezignovali na propojení všech postav, takže zde ty dokončené nitky chybějí, a soustředili se na poselství, že jde o parodii. Skvělé hlášky, které fungují překvapivě dodnes (na rozdíl od současných českých filmů, z jejichž dialogů si člověk pro jejich slabost nepamatuje nic.) ()
Prabába české parodie, na kterou později navázal Fantom z Morrisvillu, Limonádník a další skvělé kousky. Doslov Oldřicha Nového, ale přiměje k zamyšlení, jaká nálada asi panovala v poválečném Československu. Tvůrci jsou místy až jízliví a často se spíš vysmívají, než že by chtěli pobavit. Nicméně činí tak s velkou kvalitou, takže i když jsem se s výjimkou jedné scény nesmál nahlas, nenudil jsem se. Je tam spousta dobrých nápadů, které by stálo za to oprášit třeba na divadle. Včera jsem viděl jiný film pro pamětníky, tentokrát z roku 1934 a nemohl jsem si nevšimnout, jak se změnil způsob mluvy. Jakoby čtyřicátá léta z filmu vytlačila noblesu a glanc, které jsem měl na filmech pro pamětníky rád. Tady si z toho tvůrci dokonce dělají legraci, přestože před válkou právě takové naivní a patetické příběhy plnily kina. To ale není kritika, spíš pozastavení se nad tím, že mnoho lidí vnímá tento film jen jako další komedii pro pamětníky, ale možná je to i jakási časová schránka pro další generace. Po dvou letech s covidem lze vysledovat změnu nálady ve společnosti, co asi udělala s lidmi válka... . PS: rukopis Františka Vlčka st. je zpětně poměrně snadno rozpoznatelný, evidentně mu nebylo nic svaté, což je mi hodně blízké a vzhledem k tomu, v jaké době tvořil je to i obdivuhodné. ()
Má to mnoho "ups", ale také řadu "downs". A at´ to tvůrci mysleli tak nebo onak, není to parodie jen na čs. předválečné a za války točené kýče (zdaleka ne všechny filmy té doby byly kýče!), ale také parodie, a vlastně kritika, na Haulywůd, jehož vývozním artiklem byly (jsou a budou) právě zvětšího jen dojáky=kýče. ()
"A jak se jmenoval, maminko? - No to já nevím, film byl tenkrát ještě němý." - "Zajímavé, normálně je motolicin barvy bílé. No to on byl asi dlouho někde ve tmě." - "A ti námořníci? - Snad také trpěli." - "Jsem tak rozervána." - "Mám tady drobnou tisícikorunu." - "Vrať se mi zpátky, ztracený ideále, čas letí do finále..." - "Bultone, budeme si tykat." - "My prostí lidé jsme uvyklí pracovat, ale na vás by práce mohla působiti zhoubně." ()
Parodie prvorepublikových melodramatických kýčů, ale skvělá. Setkáme se tu s řadou všech možných klišé, jako je třeba ztráta paměti, nevlastní dcera, klasická záměna osob, osudové setkání, nalezení staré lásky, zamilovaný milionář, který se obětuje pro svou vyvolenou. Dost možná jsem na nějaké další zapomněla. Ve filmu je hodně skvělých scéna a vtipů, ale všechno je jako by násilné. Zřejmě je to ale jen můj dojem. Ostatně, to můžete posoudit sami. Tak jen do toho. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (7)
- Herci se sjížděli na místě natáčení i tehdy, kdy neměli záběr, a sledovali, jak si se scénářem poradí jejich kolegové a snažili se odkoukat nové parodické prvky pro své postavy. (ČSFD)
- Hodně diváků v době promítání bralo film vážně, ženy u něj plakaly. Proto byl konec přetočen za nový, barevný, kde Oldřich Nový polopaticky vysvětluje, že šlo o parodii. (honajz)
- Filmovalo se v obci Rokoš u Průhonic. (M.B)
Reklama